1. Člověk je Boží obraz
2. Bůh tvoří při početí lidskou nesmrtelnou duši
3. Bůh se stal člověkem
4. Ježíš pro nás zemřel, aby nás vykoupil
5. Cílem lidského života je věčná blaženost
6. Každý člověk má své jedinečné osobní povolání
1. Člověk je Boží obraz
** “[Člověk] stojí ve světě jakožto obraz Boha, znamení jeho přítomnosti a odlesk jeho slávy (srov. Gn 1,26-27; Ž 8,6), (...) v člověku září odraz samotné podstaty Boží.“[1]
** „Člověk se nestává Božím obrazem ani tak v momentu samoty, jako spíše v momentu společenství“.[2]
- Nese v sobě cosi Božího – schopnost poznávat, milovat, pečovat o stvoření.
- Svým bytím „hovoří“ o Bohu.
- Je Boží umělecké dílo (dílo má hodnotu kvůli tomu, kdo je jeho autorem).
- Na Božím obrazu má podíl celá bytost člověka: tělo i duše. Má jako Boží obraz schopnost poznávat a milovat, je obdařen svobodou. Bůh ho současně pověřuje, aby zodpovědně spravoval Zemi a pečoval o život na ní.
- Člověk je dokonalejším Božím obrazem nikoli jako jednotlivec, ale jako společenství muže a ženy.
2. Bůh tvoří při početí
lidskou nesmrtelnou duši
** „U zrodu každé lidské osoby stojí Boží stvořitelský čin: žádný člověk nepřichází na svět náhodou; je vždy výsledkem Boží stvořitelské lásky.“[3]
** „Církev učí, že (...) duše [člověka] je bezprostředně stvořena Bohem - není tedy „zplozena“ rodiči...“[4]
- Každý bez výjimky je Bohem chtěný a milovaný, nikdo není pouhý „produkt náhody“.
3. Bůh se stal člověkem
** V tajemství vtělení potvrdil Boží Syn důstojnost těla a duše, které tvoří člověka. Kristus lidskou tělesností nepohrdal, nýbrž ukázal její význam a hodnotu; „Je skutečnost, že tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova.“ Protože se Boží Syn stal jedním z nás, můžeme se my stát „Božími dětmi“ (Jan 1,12) a „mít účast na božské přirozenosti“ (2 Petr 1,4).[5]
** „Člověka není možné pochopit bez Krista; nebo spíše, člověk není schopen sám sebe pochopit bez Krista. Nemůže pochopit, ani kým je, ani jaká je jeho pravá důstojnost, ani jaké je jeho povolání a konečné určení...“[6]
- Člověk má tedy v Božích očích nesmírnou hodnotu.
- Ježíš Kristus se svým vtělením spojil s každým člověkem každé doby.
- Ježíš odhaluje tajemství člověka (jak je cenný pro Boha; že je povolán k lásce v sebe-darování; zjevuje též určení člověka: věčnou blaženost, vzkříšení, vykoupení těla).
4. Ježíš pro nás zemřel,
aby nás vykoupil
** „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1 Jan 4,10)
- Vědomí vlastní hodnoty! Tak velkou cenu mám v Božích očích...
5. Cílem lidského života
je věčná blaženost
** „Proč má člověk nedotknutelnou hodnotu: člověk je určen pro věčnost a povolán, aby se podílel na trinitární lásce živého Boha [tj. lásce Boha v Trojici].“[7]
- Velkou důstojnost člověka neukazuje jen jeho původ, ale také určení, cíl.
6. Každý člověk má své
jedinečné osobní povolání
** „Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem. Ale každý z nás má své jedinečné povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě. Nesmíme přestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé roli je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby.“[8]
- Každý je Bohem „poslaný“, nenahraditelný, důležitý v plánu Boží spásy.
- Být notou v Boží symfonii, střípkem v nádherné mozaice...
Odkazy:
[1] Jan Pavel II., Evangelium vitae, 34.
[2] Jan Pavel II., Teologie těla, katecheze z 14. listopadu 1979.
[3] Jan Pavel II., Promluva k účastníkům semináře o „odpovědném rodičovství“: 17. 9. 1983.
[4] Katechismus katolické církve, čl. 366.
[5] Kongregace pro nauku víry: Dignitas personae, 7.
[6] Jan Pavel II.: Promluva, Varšava 2. 6. 1979.
[7] Kongregace pro nauku víry: Dignitas personae, 7
[8] Henri Nouwen, Chléb na cestu, viz internet...
Převzato z
P. Karel Skočovský - ToB, 11. 11. 2014,
Rubrika Duchovní život,
článek je zde.
