Boží království roste denně díky tomu, kdo jej dosvědčuje, aniž by vyvolával rozruch, modlí se a s vírou žije svoje závazky v rodině, v práci, ve svém prostředí - řekl papež František v homilii při ranní eucharistii (čtvrtek 13. listopadu 2014) v kapli Domu sv. Marty
Mlčky, třeba v domě, „kde na konci měsíce zbývá sotva euro, ale dále se modlí, pečují o děti i o prarodiče – tam je Boží království. Je vzdálené ruchu, nepřitahuje pozornost přesně jako ji nepřitahuje semeno, které roste v zemi. Papež František se ve své homilii nechal vést slovy dnešního evangelia (Lk 17,20-25), ve kterém Ježíš na otázku farizeů, kdy přijde Boží království, odpovídá: »Přijdou dny... kdy vám budou říkat:
"Hle, tady je!", "Hle, tam!". Neodcházejte a neběhejte za nimi«.
„Boží království – dodal papež – není divadlo. Divadlo bývá karikaturou Božího království.“
„Pán však nikdy neříká, že Boží království je divadlem. Je slavností! Je něčím jiným. Slavnost, velkolepá slavnost je jistě krásná. V nebi bude slavnost, ale ne divadlo. Naše lidská slabost však preferuje divadlo.“
„Častokrát, pokračoval papež, se slavení stává divadlem – například svatba, na níž lidé prezentují sami sebe a místo aby přistupovali ke svátostem, přicházejí spíše dělat módní přehlídku, nechávají se vidět ze samolibosti, avšak Boží království – dodal – je tiché, roste uvnitř. Roste působením Ducha svatého spolu s naší ochotou, v naší zemi, kterou máme připravovat.“ Papež pak Ježíšovými slovy uvedl, že „také Boží království se jednou projeví mocně, ale bude to pouze na konci časů“:
„»Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude se Synem člověka v jeho den.«(Lk 17,24). Tento den způsobí rozruch! Pomyslíme-li však na vytrvalost tolika křesťanů, mužů i žen, kteří pečují o rodinu, o děti i prarodiče, přičemž na konci měsíce jim zbývá sotva euro, ale sále se modlí – tam je Boží království skryto, ve svatosti každodenního života, ve svatosti každého dne. Boží království od nás totiž není daleko, je blízko! A toto je jedna z jeho charakteristik, totiž každodenní blízkost.“
„Když Ježíš popisuje svůj návrat ve slávě a moci - pokračoval papež - ihned dodává, že »napřed musí mnoho vytrpět a od tohoto pokolení být zavržen« (Lk 17,25). To znamená, podotkl dále papež, že také utrpení, kříž, každodenní životní kříž v práci, v rodině, každodenní - i nepatrný - kříž je součástí Božího království. Prosme tedy Pána – uzavřel – aby nám daroval milost opatrovat Boží království, které je v nás, modlitbou, adorací a službou lásky; potichu.
„Boží království je pokorné, jako semínko. Je nepatrné, ale vzroste mocí Ducha svatého. Je na nás, abychom jej v sobě nechali růst, bez chlubení. Nechejme přijít Ducha svatého, aby nám proměnil duši a posunul dál v tichosti, pokoji, klidu, v blízkosti Bohu a druhým, v klanění se Bohu bez okázalosti.“
Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.
Převzato z
radiovaticana.cz, 13. listopadu 2014,
článek naleznete
zde.
