.jpg "Západ slunce")
Boží království se nedává protislužbou, Bůh obdarovává gratis – konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Svatý otec vysvětloval, že někdy odmítáme Pánovo pozvání na slavnost ze sobectví či touhy po moci. Jindy zase Bohu důvěřujeme, ale ne přespříliš.
Jeden muž uspořádá velkou hostinu, ale pozvaní se vymlouvají, proč nemohou přijít. Tuto epizodu z dnešního evangelia (Lk 14,15-24) komentoval papež František. „Toto podobenství – řekl – nás nutí k zamyšlení, protože všem se líbí jít na hostinu, jsou-li pozváni. Na této hostině se však třem pozvaným, kteří figurují v podobenství jako příklad mnohých, něco nelíbilo.
Jeden říká, že se musí jít podívat na pole, které právě koupil. Patrně chce pocítit, že je majitelem, a dává přednost samolibosti, pýše a moci před usednutím ke stolu jako jeden z mnoha. Další si koupil pět párů býků, soustředí se na obchody a nechce ztrácet čas s ostatními. Poslední se vymlouvá na to, že se oženil, a nemůže přijít. Nechce vzít nevěstu na hostinu, myslí jen na sebe, je sobcem.Vcelku vzato – shrnul papež – všichni tři upřednostňují sami sebe před společnou hostinou. Nevědí, co je to slavnost. Vždycky tu vystupuje nějaký zájem, pomyšlení na protislužbu, na to, zda se to nějak vyplatí, jak ukazuje Ježíš.
„Kdyby pozvání znělo například: »Přijďte, budou u mne dva, tři přátelé, zahraniční obchodníci, můžeme něco společně dohodnout«, jistě by se nikdo z nich nevymlouval. Vylekala je však ta nezaslouženost. Jedni se tam účastní stejně jako druzí. Odrazovalo je tedy jejich sobectví, snaha být středem všeho. Je nesnadné naslouchat Ježíšovu hlasu, Božímu hlasu, krouží-li někdo kolem sebe sama a nemá horizont, protože je horizontem sám sobě. A je za tím něco dalšího, hlubšího, tedy strach z nezaslouženosti.
Máme strach z Boží štědrosti, která je tak obrovská, že se jí děsíme.“
Dochází k tomu proto – pokračoval papež – že máme často bolestné životní zkušenosti. Stejně jako v případě emauzských učedníků, kteří odcházejí z Jeruzaléma, nebo Tomáše, který se chce dotknout, aby uvěřil. Když se nabízí příliš – dodal František s odkazem na lidové úsloví – pojme i světec podezření, protože štědrost je přílišná. A nabízí-li nám Bůh takovou to hostinu - vyvodil papež – pak si pomyslíme, že je lépe se do toho nemíchat.“
„Jsme si jistější ve svých hříších. Jsme ve svých omezeních, ale doma.
Je třeba vyjít ze svého domu a jít za Božím pozváním, do Božího domu, spolu s ostatními. Máme strach. My všichni křesťané máme tento strach, skrytý a v pozadí. Jenom aby něčeho nebylo příliš. Jsme katolíci, ano, ale ne příliš. Důvěřujeme v Pána, ale ne příliš. Toto »ne příliš« poznamenává náš život, činí nás malichernými. Zakrňujeme.“
„Jedna věc mne vede k zamyšlení – řekl dále papež. – Když totiž služebník oznámil pánovi reakci pozvaných, ten se rozhněval, protože byl znevážen, a poslal služebníka, aby z náměstí a z ulic přivedl všechny žebráky a mrzáky. Pán řekl služebníkovi, aby je donutil přijít na slavnost. Mnohokrát – podotkl papež – musí Pán jednat s námi stejně: pomocí zkoušek, mnoha zkoušek.“
„Donuť je, protože tady bude slavnost. Je to nezištná štědrost.
Donutí srdce, duši uvěřit, že v Bohu je nezištnost, že Boží dar je zadarmo, že spásu si nelze koupit. Je to velký dar. A Boží láska je darem největším. Toto je nezištná štědrost. A my máme trochu strach a myslíme si proto, že svatost si uděláme sami, a nakonec se staneme tak trochu pelagiány! Svatost a spása je však zdarma!“
„Ježíš – uzavíral papež – zaplatil slavnost svým ponížením až k smrti, smrtí na kříži. A to je obrovská štědrost. Hledíme-li na krucifix, představme si, že je vstupenkou:
»Ano, Pane, jsem hříšník, spáchal jsem toho tolik, ale hledím na Tebe a jdu na Otcovu slavnost. Důvěřuji. Nebudu zklamán, protože Ty jsi zaplatil všechno«.
Dnes – končil papež František ranní kázání – nás církev žádá, abychom neměli strach z Boží štědrosti. Musíme jen otevřít srdce a učinit ze své strany, co můžeme. Obrovskou slavnost však připravuje On.“
.jpg "Západ slunce")
.jpg "Letokruhy")
