Výbor ministrů Rady Evropy není ochoten zabývat se problémem dětí, které sice přežijí neúspěšný potrat v pokročilém stadiu těhotenství, ale nakonec jsou buď zabity nebo je nechají jen tak zemřít.
Zprávy zdravotnických pracovníků ukazují, že mnohé děti, které se narodí během neúspěšných potratů, jsou "uklizeny" spolu s nemocničním odpadem nebo jsou jednoduše ponechány na jiném nemocničním pokoji nebo ve skladě, dokud nezemřou a to i přesto, že jeví známky života. Jiné jsou zabity smrtícími injekcemi nebo udušené.
K LifeSiteNews se dostaly dokumenty, které ukazují, že písemná otázka, kterou počátkem tohoto roku předložil Výboru španělský člen Parlamentního shromáždění Rady Evropy, nebude zodpovězena. Ministři totiž nedokázali dojít ke konsensu, co se má v takových případech dělat.
Tato otázka ve Výboru vyvolala ostrou debatu a znepokojení, protože některé země, včetně Švédska a Francie, odmítly vyhovět písemným otázkám, které žádaly, aby byly podniknuty kroky k zajištění lidských práv pro tyto novorozence.
Otázku týkající se takových forem vraždění dětí předložil 31. ledna Angel Pintado z Evropské lidové strany. Její znění je následující:
V některých evropských zemích, které povolují potrat v pozdním stadiu těhotenství, se stává, že lidské plody se narodí živé, tedy přežijí svůj potrat. Zprávy a články s rozhovory se zdravotnickými pracovníky ukazují, že není neobvyklé najít potracený plod, který nadále žije, bije mu srdce a snaží se dýchat. Například ve Spojeném království bylo za jeden rok zaznamenáno 66 případů dětí, které po neúspěšném potratu nechali jen tak zemřít. Ve Švédsku jedno takové dítě po potratu žilo samostatně 90 minut, ale nedostalo se mu žádné péče a tak nakonec zemřelo. V Norsku prý existují důkazy, že někteří z takových novorozenců mohli žít, kdyby se jim dostalo řádné medicínské péče.
Jaké konkrétní kroky Výbor ministrů uskuteční, aby se plodům, které přežily potrat, zajistilo, že jim nebude odepřena lékařská péče, na kterou mají jako živě narozené lidské bytosti podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv právo?
Zdá se, že odpověď je: "Žádné." Ministři nejsou ochotni čelit skutečnosti, že novorozeňata bývají ponechávána ve smrtelném zápase bez jakékoliv péče nebo jsou dokonce nelegálně usmrcovány. Zde totiž vyvstává otázka potratů v pozdním stadiu těhotenství, které se uskutečňují za prahem životaschopnosti.
Výbor ministrů dal dne 9. července následující písemnou
odpověď:
<>br>
"Zástupci nařídili předsedovi Výboru, aby informoval předsedu Parlamentního shromáždění o tom, že z důvodu chybějícího konsensu nebylo možné dát odpověď na písemnou otázku č. 655 předloženou panem Pindatem. "
Zdá se však, že v případě "chybějícího konsensu" jde pouze o zdrženlivé vyjádření. Dokumenty ukazují, že Pintadovou otázkou se zabýval Sekretariát poté, co si 12. a 13. února Výbor ministrů vyměnil názory na tento problém a rozhodl se, že tomuto orgánu povolí vypracovat návrh odpovědi pro budoucí diskuse.
Tento návrh však problém obešel: tvrdilo se v něm, že v problematice potratů v Evropě "chybí konsensus" a bylo v něm navrženo, aby posouzení Pintadovy otázky připadlo Evropskému soudu pro lidská práva, který představuje soudní moc Rady Evropy.
Několik národních delegací ve Výboru ministrů však zdůraznilo, že tento návrh odpovědi vůbec neodpověděl na Pintadovu otázku, která se netýká přímo potratů, ale lidských práv živě narozených dětí chráněných Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.
Současné právo bylo vytvořeno tak, aby odráželo skutečnost, že členské státy si v případě potratových práv ponechávají svou suverenitu. Země se však rozcházejí v pohledu na to, kdy začíná život.
Předtím, než by Evropský soud pro lidská práva mohl prošetřit Pintadův problém, musel by vystoupit někdo, kdo by byl schopen zastupovat zájmy zesnulých dětí. V tomto případě by měly na to právo pouze rodiče, kteří se však dříve rozhodli právě pro potrat.
V tomto okamžiku několik národních delegací navrhlo zcela novou odpověď, která by potvrdila základní principy, že každá osoba má právo na život, zákaz nelidského a ponižujícího zacházení a právo na přístup ke zdravotní péči bez diskriminace na základě okolností porodu.
Některé z těchto národních delegací dodaly, že Výbor ministrů by měl členské státy Rady Evropy vyzvat, aby ve svých státních legislativách o potratech vzali v úvahu i práh životaschopnosti. Nedávno tak udělali například v Norsku. Děti narozené před 18. týdnem těhotenství dokáží samostatně dýchat minuty či dokonce hodiny; spodní hranice životaschopnosti je podle Světové zdravotnické organizace stanovena na 22 týdnů.
Některé země, jako například Spojené království a Nizozemsko, povolují potrat až do 24. týdne, ale někde je to povoleno až do konce těhotenství. "Porod živého dítěte" je mezi mnohými "komplikacemi" při potratech v pozdních stádiích těhotenství tou nejobávanější.
Na základě mnoha zpráv, které ukazují, že novorozenci jsou většinou ponecháváni bez jakékoliv péče, dokud nezemřou nebo jsou přímo zabiti prostřednictvím eutanazie, byla vypracována nová odpověď. Zástupcům Výboru ministrů byla tato nová odpověď předložena 25. června, kdy byla v národních parlamentech Irska a Polska právě projednávána Pintadova otázka.
Nový návrh odpovědi hovořil o tom, že všechny lidské bytosti, které se narodily živé, mají právo na život a měly by dostat péči, jakou jejich stav vyžaduje.
I když mnohé extrémně předčasně narozené děti mohou zemřít, i tak jim však může být poskytnuta útěcha a paliativní péče. Ty děti, které na léčbu zareagují a přežijí, mohou být nakonec oceněny ve svých vlastních rodinách nebo adoptované.
Nový návrh odpovědi dodal, že v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a ve stavu chybějícího konsenzu ohledně potratů a začátku života by měly všechny státy povolující potrat zohledňovat i různé opodstatněné a současně vyvstávající skutečnosti, zvláště životaschopnost.
Po několikaměsíčním zpoždění se Výbor ministrů 9. července nakonec rozhodl, že Pintadovu písemnou otázku nezodpoví, a to i přesto, že mnohé členské státy s jeho obavami souhlasily.
Prozatím to znamená, že novorozeňata budou nadále umírat.
Převzato z
lifenews.sk, 14. října 2014
článek naleznete
zde.