Manželská láska je mocnou učitelkou pravdy. Církev zdůrazňuje, že rodina je "školou lásky". A jako otec se stále více přesvědčuji, jak závažné důsledky má moje láska, kterou žiji a mám vůči své rodině mimo můj domov. Rodina je školou lásky, ale pravděpodobně já nejsem ten nejlepší ředitel. Avšak toto
ředitelování neznamená rokování, ale povolání (poslání), volání a Bůh přislíbil a dokázal, že On zachová a řídí ty, které povolává.
Jestliže je Bůh s tímto bláznem a jak jsem já tím bláznem, ať jsem jím pro Tebe.
Pro nás otce a manžele existuje základní skutečnost, kterou musíme přijmout: máme vůči našim manželkám, matkám našich děti, strašný a úžasný (plný úžasu, obdivu) dluh. Porodily naše děti, což byla pro ně mimořádná zkušenost, paradoxně plná radosti, bolesti, triumfu, zkušenost pokořující, krvavá a dávající život - Jan Pavel II. ji nazval "jedinečnou zkušeností radosti a dřiny". Takového něco dosáhl už jen kříž.
I mimo dělohu poskytují matky péči způsobem, který muži
nemohou. Lidé považují mou rodinu za staromódní a někteří naznačují, že jsme "patriarchální" a podobně (já odpovídám díky a není za co).
Moje žena není doma kvůli tomu, že by nebyla schopna dělat práci, kterou dělají muži. Ona je doma proto, že muži neumějí udělat to, co dělá ona. To nemůže udělat nikdo - ani specialista, ani stát, ani jiný člověk. Její tělo doslova vyživuje děti, ale to je pouze symbol té každodenní potravy, kterou ona dává tomuto domovu svým tělem a duší. Už téměř tři roky pracuji z domu a něco jsem se naučil:
práce matky je skutečně těžší fyzicky, psychicky, emocionálně i mentálně. Vyzkoušel jsem různá zaměstnání: v úřadě, na internetu, na farmě, kopal jsem kanály, ale žádná z nich se nevyrovná zápasu matky s malými dětmi. Je to těžká práce.
Práce matky je péče o nesmrtelné duše, jakož i jiné způsoby péče tak blízké a intimní, je to nádherné tajemství. Je to čas, kdy děti rostou a postupně se odpoutávají od matky, aby stále více vstupovaly do světa "ostatních", do otcova světa. Ale pouto matky a dítěte je taková, že prakticky tvoří jedno tělo. Děti neřeknou matkám "děkuji" protože by to bylo, jak by si samy sobě děkovaly - ony v hloubi vědí, že jejich existence je jedna a tatáž věc. Otcovo "semeno" je vzdálenější než tělesná vazba matky a dítěte. Dokonce cítíte touhu po sjednocení těl i v Mariině nanebevzetí - jakoby Ježíš spěchal vzkřísit její tělo jen pro její mateřství samotné. Je to zvláštní spojení. Ve zkratce:
práce matky má větší hodnotu než vaše světská práce.
Zapomínáme na to. Cítíme se kompetentní. Ti z nás, kteří jsou hlavními živiteli rodiny, si často myslí, že naše práce je nenahraditelná (protože strava a bydlení jsou potřeba), a tudíž má největší hodnotu. Nemá.
Jsme svědky útoku na rodinu. Tato nejzákladnější a zjevná lidská skutečnost se začíná překrucovat. A to nemluvím o vnějších perverzních pseudo-rodinných strukturách, ale o deformování přímo v našich domovech - zmatky a omyly, kterými jsou násilím krmeny naše svatyně přes obrazovky, které kradou hodiny našeho času; reklamy, které trhají štěstí z nebes a nacpou ho do plastových hraček a aparátů. Vytvářejí přitom falešné ideály, které nás vedou k tomu, abychom se stali povrchními konzumenty a nakonec nás přivedou k šílenství.
Jak co nejlépe proti tomu bojovat? Miluj svou manželku! Jak můžeš ozdravit svoji rodinu? Ozdrav své manželství! Nemůžeme náležitě milovat své děti nebo prosazovat úplnou a svatou vizi rodiny, aniž bychom patřičně nemilovali naše manželky.
Co se týče dluhu, o kterém jsem mluvil, plaťte ho. Plaťte ho vlídností, službou, slovně vyjádřenou vděčností. Napište vzkaz, dopis, báseň. Jste unavení, když přicházíte domů? Ona je také unavená - opláchněte si obličej studenou vodou a setkejte se! A muži, přestaňme se chovat, jakoby se svět točil kolem nás jen proto, že nosíme domů výplatu.
Pokud ekonomika zítra zkolabuje, co za hodnotu zůstane v té výplatě? Připomínejme si, co má skutečnou hodnotu. Svatý Josef musel opustit různá zaměstnání a začínat znovu na nových místech, aby chránil svatou matku, kterou měl na starosti. Nenechte proto svatou matku ve vašem domově, aby trpěla kvůli vašemu zaměstnání. (Nemluvím o těch, kteří trpí nedostatkem financí, ale o těch, jejichž pracovní úsilí vede do nezdravé nestřídmosti nebo k přílišné ctižádostivosti.
"Způsob jak uzdravit rodinu," doporučuje John Senior,
"je oživit v manželech a manželkách skryté ovoce lásky, které dostali jako nadpřirozený dar ve svátosti manželství." Senior říká, že manžel a manželka by měli toužit být sjednoceni. Tak jako tóny Gregoriánkeho chorálu, které se táhnou směrem od centrálního tónu a vždy se vrátí k tomu tónu zpět, oddělit se je potřebné, ale těžké. Dejte vědět své manželce, že to je těžké. Připomínejte si to! Zkoumejte se neustále s vědomím, že si musíte dát přestávku v milování manželky, abyste mohli jít do práce, ne, že si musíte dát přestávku, abyste šli jíst a spát domů, kde žije vaše žena. Když se vrátíte domů, do centra vašeho života, nastavte si mysl a srdce na životní roli, protože to je váš opravdový závazek v životě, vaše přísaha.
Autor: Jason Craig
Autor Jason Craig je výkonným ředitelem organizace Fraternus, která připravuje a školí muže, kteří se pak dále věnují chlapcům, aby se z nich stávali počestní katolíci. Jason má titul magistra teologie z Augustine Institute a píše pro
http://thosecatholicmen.com ze svého hospodářství v západní části státu Severní Karolína, kde dojí krávy a pečuje o rostliny a zvířata spolu se svou manželkou Katie a čtyřmi dětmi.
Zdroj:
http://thosecatholicmen.com/what-you-owe-your-wife/
http://thosecatholicmen.com/what-you-owe-your-wife/
Převzato z
zastolom.sk, 3. listopadu 2014
článek naleznete
zde.