Článek ze Světla 31/1995 je na téma Vatikán a pronásledování Židů
nacistickým režimem v Německu v letech 1933 - 1945 a v Evropě. Je dobré si připomenout některá fakta z této doby a připomenout je zvláště mladé a mladší generaci.
V Katolickém týdeníku č. 19
jsem četl článek s nadpisem IZRAEL,
kde je uveřejněna ostrá diskuze,
kterou vyvolal příjezd Jeana
Marie Lustigera do Tel Avivu na
konferenci zástupců různých církví,
věnovanou tématu: Proč Bůh mlčel
k vraždění za druhé světové
války...
Podle uvedeného článku
nynější izraelský ministr školství a
kultury Amnon Rubinstein mluví
o pasivitě katolické církve či lépe
o tak zvaném mlčení k obětem stíhaným Hitlerem.
Je dobré si připomenout některá fakta
z této doby, která odporují tvrzení izraelského pana ministra, a
připomenout je zvláště mladé a
mladší generaci: ani zdaleka nemohla
být o těchto faktech informována, zvláště v zemích, kde vládl ateistický režim a kde úmyslně byly
zatajovány a zkreslovány vztahy
katolické Církve a jejich veřejných
představitelů k těm, kteří potřebovali
nezbytnou pomoc proti nacistickému režimu, který měl na svědomí životy milionů nevinných lidí.
Pokusím se proto co nejstručněji
uveřejnit aspoň některá fakta, doložená literaturou, která nám byla
všeobecně známá v době nástupu
Hitlera k moci, dále během druhé
světové války a v letech těsně po
jejím skončení, t.j. v době před nástupem komunismu u nás, kdy ještě byla v našich zemích svoboda
tisku.
Když v Německu po nástupu
Hitlera k moci v letech 1933-34
hořely synagogy a milion Židů byl
vyhnán z veřejného života do gheta,
mlčel celý západní svět a mlčela
k tomu i tehdejší Společnost národů. Žádný oficiální protest, žádná diplomatická akce. Nic. Žádná
vláda nezvedla svůj hlas k hájení
lidských práv. Byla to vnitrostátní
německá záležitost. Pouze jediný
hlas se ozval. Ano, byl to hlas slabý, protože za ním vojensky stála
pouze ubohá setnina švýcarské gardy!
Papež Pius XI. posílá německé
vládě protestní nótu a současně
vydává encykliku Mit brennender
Sorge. Těch protestních nót poslal
tento papež postupně 55! Na žádnou
z nich nepřišla odpověď.
V březnu 1939 nikdo u nepochyboval
o tom, že brzy dojde k
válce. Tehdy na místo zemřelého
Pia XI. zvolili kardinálové za papeže kardinála Pacelliho. Přijal jméno
Pius XII. On sám jako mladý papežský nuncius působil v letech
1917 - 1929 v Německu, zamiloval
si je a vážil si ho. Proto nemohl mít
žádné sympatie k novému režimu.
Za dobu svého působení v Německu
měl Pacelli 44 veřejných projevů,
z nichž 40 obsahovalo
odsouzení tehdy vznikajícího nacionálního socialismu a Hitlerova
učení. Ve světovém tisku se tehdy
objevovaly nadpisy tištěné palcovým písmem. Pacelli bičuje rasismus. Papežský legát pranýřuje nacismus,
atd. Bylo to v době ještě
před jeho zvolením za papeže a
německý i italský faistický tisk
proto rozvinul velkou kampaň, aby
Pacelli nebyl zvolen papežem.
Hitlerův
časopis Das Reich napsal
v únoru 1939: Pius XI. war Halbjude,
denn seine Mutter war eine
hollandische Judin, aber Kardinal
Pacelli ist Volljude... (Pius XI. byl
polovičním Židem, protože jeho
matka byla holandskou Židovkou,
ale kardinál Pacelli je celý Žid...)
Francouzský komunistický deník L Humanité napsal tehdy o Pacellim:
Pius XII. je papež, který je
protivníkem rasismu, přítelem svobody
a lidské důstojnosti.
Uvedené citáty z obou časopisů
uvádí sovětský autor I. R. Grigulevič
ve své knize: Papstvo vek XX,
vydalo nakladatelství Politizdat,
Moskva 1978. Tentýž autor v této
knize však vyslovuje svůj názor, že
tento papež přes svůj vyhraněný
postoj zachránil jen málo odpůrců
nacismu. Toto tvrzení však nepovažuji za objektivní, protože uváděných 850.000 zachráněných Židů je
sice nevelká část z celkového počtu
obětí holokaustu, ale na druhé
straně musíme uznat, že těch
850.000 osob, které zachránil nepatrný stát Vatikán, je nesmírně
mnoho. Protože je statisticky zjištěné, že tolik obětí se nepodařilo zachránit všem státům dohromady
včetně Velmocí!!!
Albert Einstein řekl koncem roku 1940: Jen katolická Církev protestovala proti
útokům Hitlera na svobodu. A
dosud jsem se o církev nezajímal. Dnes však pociťuji velký
obdiv pro Církev, která jediná
měla odvahu bojovat za duchovní pravdu a mravní svobodu.
Papežský nuncius v Berlíně Msgre
Orsenigo se dostal k Hitlerovi až
do Berchtesgadenu. Jakmile začal
hovořit o Židech, vstal Hitler od
stolu, obrátil se k nunciovi zády,
šel k oknu a bubnoval si prsty na
sklo. Pak se obrátil k malému stolku,
kde stála sklenice s vodou, vzal
ji a se vztekem jí mrštil o zem.
Nuncius v tom viděl ukončení audience
a odešel. Když německý
vyslanec Weizsäcker vyřizoval papeži Hitlerovo pozvání do Německa,
vyměnila papežská garda středověké halapartny za automatické
pistole. Papež do Německa nejel.
Zato přijal patronát nad koncertem
polského pianisty Miecislava Horzsovského, jeho výnos byl určen na
pomoc polským válečným obětem,
a odmítl se zúčastnit zvláštního
koncertu berlínské opery, byť ho
k tomu přemlouval Hitlerův vyslanec
u Quirinálu. Byla to léčka, při
které měl být Pius XII. internován
v Německu. Konkrétní důkazy
o tom přinesl italský časopis Oggi
ze dne 19. 9. 1963. Papež měl být
internován v jednom kláteře poblíž
Wartburgu. Podle tajného oběžníku
Martina Bormana všem vedoucím /gauleitrům/ měl mít po
vítězné válce každý stát svého papeže. Podle jeho vyjádření: Die
christlich-judische Pest wird wohl
jetzt ihrem Ende entgegensehen.
(Křesťansko-židovský mor od nynějška půjde vstříc svému konci.)
Vatikán měl být zabrán německou
armádou údajně k papežově ochraně.
Měla jí být Hitlerova osobní
rota Adolf Hitler. Jeden německý
důstojník prý tehdy poznamenal:
Nun ist der Papst dem Himmler
naeher als dem Himmel. (Nyní
je papež blíže Himmlerovi než
nebi.)
Únos papeže, který se chvála
Bohu neuskutečnil, si nevymyslili
jako novinku vládcové Třetí říše.
Předešel je už Napoleon I., který
unesl a věznil Pia VII.
V Německu byla persekuce Židů
i jiných národnostních menšin a
odpůrců nacismu větší než v evropských okupovaných státech, závislých na Třetí říši, a odpor proti nacismu
byl krutě trestán především
v Německu. Nacisté zatýkali kněze,
když vyzývali své věřící, aby se
modlili za židovské spoluobčany.
Jeden kněz byl ihned popraven,
když poskytl přístřeší asi 100 židovským dětem. Probošt Lichtenberg
(Berlín) se však neváhal modlit veřejně
za deportované Židy a tři
Židy ukrýval. Byl pochopitelně zatčen
a zemřel cestou do Dachau.
Mladý kněz Don Aldo ukrýval po 7
měsíců v márnici venkovského kostela
židovskou rodinu. Když je Gestapo
našlo, byli ihned zastřeleni,
kněz byl zatčen a mučen, aby vyzradil
další ukryté Židy. Dříve, než
ho Němci donutili, aby si mimo
hřbitov vykopal svůj vlastní hrob,
stačil napsat do svého breviáře:
Umírám spokojen, s vyprahlými rty a opuštěn, ale v pokoji
Božím.
Myslím, že o těchto a mnoho jiných mučednících z nacistického
Německa mladá generace už nic
neví.
Nyní přejdu do Francie: Jeden
pařížský kněz měl v srpnu 1942
v přeplněném kostele lakonické kázání v době, kdy Gestapo honilo
Židy po městě: Tážete se mne,
jak se má chovat katolík? Moje
kázání je krátké. Vím, že mne
mohou odvézt do koncetračního
tábora, ale já mám povinnost
říci jetě jednou: Papež Pius XI.
odsoudil rasismus. Amen.
Francouzské úřady dávaly Židům
falešné dokumenty a pasy a
záchrana Židů vedla v této zemi
k úzké spolupráci mezi katolíky a
protestanty.
V Holandsku u v roce 1934
pohrozila holandská církevní hierarchie
nejtěžšími církevními tresty,
kdo by se chtěli připojit k holandským nacistům.
Mnozí se dneska táží: odvážil by
se Hitler uchopit v Německu moc,
kdyby se tam tak rozhodně postavila
církevní hierarchie protestantská společně s hierarchií katolickou?
Další osudy odpůrců nacismu v
Holandsku: Když bylo v Holandsku
podle norimberských zákonů registrováno 150.000 Židů, protestovali
ihned katoličtí biskupové u SeyssInquarta, říského komisaře. Tento
protest znamenal pravidelnou a
obsanou spolupráci s protestantskou
holandskou církví ve společném boji proti nacismu. Tehdy byli
zatčení tři katoličtí kněží, šest trapistů,
někteří další řeholníci (mezi
nimi i karmelitánka Edita Steinová,)
protože měli židovský původ. Při
soudu v roce 1967 prohlásil dřívějí příslušník SS dr. Vilém Herster
doslova: To byla pomsta říského komisaře Seyss-Inquarta za
protesty Církve ve prospěch
Židů.
V Holandsku bylo skutečně
nejvíce protestů církevní hierarchie
proti odvlékání Židů, ale také o to
více procent Židů bylo odvlečeno
do táborů smrti oproti jiným zemím. Proto Pius XII. vyzval holandské představitele církví k větší obezřetnosti,
zvláště když se doslechl
o odvlečení a smrti význačné vědecké pracovnice, karmelitánky
doktorky Edith Steinové.
Belgický kardinál Josef Ernest
zasahoval ve prospěch Židů od začátku. Zavolal si antverpského starostu
a vyzval ho, aby nekolaboroval
s nacisty; požádal katolické organizace,
aby ukrývali Židy, děti i
dospělé, a poskytl svoje bankovní
konto Národní bance k dispozici
židovskému pomocnému kombinátu.
Avšak nejvydatnějším pomocníkem Pia XII. při záchraně Židů byl
vatikánský legát v Turecku Msgre
Angelo Roncalli, pozdějí papež
Jan XXIII. Jeho postavení v neutrální zemi mu poskytovalo velké
možnosti k organizování emigrace
pronásledovaných. Židovské prameny
uvádějí, že Církev v té době
zachránila před jistou smrtí více
než 860.000 Židů.
P.Milan Borovička
Světlo 31/1995