Zamyšlení nad evangeliem 30. neděle v mezidobí.
Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší? „ Odpověděl mu: „Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Láskou splníš všechna přikázání
toto poznání se mi zdá nejdůležitější a zcela nové v učení Páně. Přikázání lásky k Bohu a k bližnímu bylo už jasným obsahem Starého zákona; důležitou novotou novozákonní je, že Kristus Pán zdůraznil nerozlučitelnou spojitost obou přikázání a prohlásil, že všechna náboženská přikázání nemohou být ničím jiným, než variacemi základního náboženského požadavku lásky.
Podvojné přikázání lásky
znamená dvojí způsob lásky k Bohu: neexistují vlastně dvě přikázání, nýbrž jen jedno přikázání lásky dvojím způsobem, totiž přímo a nepřímo. Obě formy nelze od sebe odloučit ani je postavit do protikladu: každá polovina by byla neúplná a vedla by ke zkostnatění.
Bůh chce být milován dvojí cestou lásky, nepřímo skrze lidi a přímo oddanou vděčností víry. Křesťan není ani dualistou, zmítaným mezi Bohem a člověkem, ani monistou, u něhož by splynul Bůh s člověkem; křesťan nezmate nedovoleně to, co je neslučitelné, a je ochoten k lásce k obojímu ve správném pořadí i patřičné míře.
Správná sebeláska
je mírou správné lásky k bližnímu, proto velmi důležitou vlastností! Není lehké najít její odpovídající rozměr bez meditace, stálé kontroly a stálé snahy o vlastní nápravu; jinak se může lehce zvrhnout v egoismus se zbožným pláštěm bohumilé povinnosti…
Kristus Pán chce od nás rozumnou péči o sebe, abychom pak měli správnou míru lásky k druhým. Péče o vlastní zdraví, vzdělání, odpočinek, rozvoj schopností apod., není sobeckým cílem, nýbrž prostředkem ke službě Bohu – proto povinností sebelásky.
Psychologické potíže
Přikázání lásky – se zdá mnohým směšováním protikladných pojmů: Copak lze nařídit lásku? Sám určuji co mám rád a co ne, nenechám si to přece přikazovat…
Kristovo „přikázání“ má jiné pozadí než lidské svobodné rozhodování ve věcech vkusu, předností či obliby.
Lidské srdce je stvořeno Bohem tak, že nutně miluje dostatečně poznané dobro, ať stvořené či Božské. Smysl přikázání je tedy tento:
Snaž se poznat Boha jako nejvyšší dobro a pak se nespokojíš s tím, že jej budeš vyznávat rozumem, nýbrž přijmeš Boha svou vůli i do svého srdce (tj. dáš mu svou lásku)
a budeš mít přiměřeně k tomu rád i své lidské sestry a bratry jako milované Boží děti.
Láska k neviditelnému Bohu –je také něčím nesnadným pro tělesného tvora, který je zvyklý milovat viditelné a hmatatelné věci. Tato potíž zaměstnávala lidi všech dob. Proti pohanské modloslužbě má křesťan sílu víry v existenci duchovna, jehož absolutním výrazem je nekonečný duch Boží, ovšem i nekonečně blízký člověku: „V něm žijeme, pohybujeme se a jsme“ (Skut 17,28).
Nejsilnější pomoc pro překonání této psychologické nesnáze nám poskytuje
historická existence láskyplné postavy Bohočlověka, našeho Pána Ježíše Krista: „Kdo zná Krista, zná i Otce“.
Spasitel nás v tom ujistil: „Jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“.
Potíže s láskou k bližnímu – jsou možná ještě větší, než dvě uvedené nesnáze lásky k Bohu. Moderní způsob života sbližuje prostorově lidi mnohem silněji, než tomu bylo dříve, ale toto prostorové nahuštění vede samo o sobě ke konfliktům nebo vnitřnímu oddálení; masy lidí v továrnách, na silnicích i jinde – to vede lehko k třenicím, závisti a nenávisti. Tyto těžkosti nepřekoná pouhé humanistické heslo: „Buďte k sobě dobří!“
Víra v Boží lásku k lidem však dovede překonat pohled na souseda jako konkurenta či nepřítele.
Láska Boží ke mně chce mnou projít i k druhým, já jsem jen kouskem potrubí v proudění Boží lásky k druhým. Jen toto smýšlení rozruší izolaci, do níž nás stále více tlačí moderní rozdělení společnosti na zájmové skupiny, strany apod.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
