Zdálo se to jako velmi jednoduchá myšlenka. Taková, o které jsem už slyšela, a když matka 14 dětí v jednom článku na
JewishMom.com popisovala, jak překonává mateřské těžkosti tím, že si připomíná, že je královna, najednou se ve mně něco ozvalo.
Podívala jsem se na sebe; vyčerpaná a zdrcená, s dvěma malými holčičkami v péči, a ptala jsem se: považuji sebe za královnu? Což je docela úsměvné konstatování, protože odpověď je samozřejmě, že ne.
V tom okamžiku jsem si uvědomila, že se neobdivuji a necítím vůči sobě ani respekt. Cítila jsem se tlustá z těhotenství, možná i trochu patetická, zahanbená a rozrušená.
Zdá se to být jako největší ironie; proč by královna byla ve špíně, vyměňovala pleny, snažila se domlouvat/přemlouvat/krotit energické dvouleté dítě? Neměla by opravdová královna být spíše obsluhovaná než sloužit?
A uvědomila jsem si, že zkouškou pro opravdovou královnu (neboť královská hodnost je více než jen modrá krev, znamená víc než shoda okolností, je to důležitá vnitřní podstata osoby) je odejít ze svého trůnu a spravovaného území a jít na pole, pracovat do úmoru, kopat, potit se, a přesto zůstat královnou.
Vzpomenula jsem si, že když jsme se s mužem brali, slíbili jsme si "udělat" jeden druhého králem a královnou vzájemně, ale zapomněli jsme na naši zodpovědnost položit si korunu nejprve na vlastní hlavu, a bez toho, aniž bychom spoléhali na toho druhého, že nám bude připomínat naši důstojnost.
A zamýšlela jsem se nad tím celým tento čas... jestli tato úzkost...moje negativní emoce... mohly vycházet z špatně pochopeného a nesprávně interpretovaného problému? Problému neohlášeného vnitřního vztahu podmíněné lásky: budu se mít ráda, až...
až dokončím všechny věci,
až budu dělat věci správně,
až budu vypadat a chovat se podle svého očekávání,
až mě budou ostatní respektovat.
Potom si budu vážit sebe sama, cítit se důstojně, cítit se jako královna.
Ale my jsme králové, pro to, co děláme.
Je to naše přirozené právo, naše předurčení, naše hluboce zakořeněná charakterová črta.
Poslaná shora, aby byla uplatněná tady dole.
A naše děti, naše děti nám budou vděčné za to, že jsme pamatovali na toto poslání, tuto skutečnost.
Protože ony nás nechtějí zklamat.
Ony chtějí, abychom se snížili z našich hradů, sesedli z trůnu, a ponořili se s nimi do bláta a chaosu.
A abychom je vychovali.
Autor: Rivka Nehorai;
Zdroj:
http://popchassid.com/be-a-queen/
Převzato z
zastolom.sk, 26. dubna 2014
článek naleznete
zde.
