10. dubna 2013 protestovalo několik desítek osob v Praze na Staroměstském náměstí proti rozhodnutí Magistrátu o obnovení mariánského sloupu, který byl 3. 11. 1918 stržen zfanatizovaným davem jako údajný "památník vítězství Habsburků" v bitvě na Bílé hoře 1620.
Proti obnovení sloupu se vede již delší dobu v levicových kruzích prudká mediální kampaň. Vynikají při ní zejména bývalý premiér Jiří Paroubek a spisovatelka Lenka Procházková, jejíž výroky jsou vůči katolíkům přímo urážlivé. Na zmíněné manifestaci např. prohlásila: "Je to jako bychom dnes postavili Stalina na Letné." Narážela tím na 30timetrový pomník sovětského komunistického diktátora J. V. Stalina, který byl poté, kdy tento masový vrah upadl posmrtně v nemilost u samotného sovětského vedení, r. 1962 stržen.
Podle Procházkové a jejich souputníků byl mariánský sloup prý "symbolem katolické a habsburské totality", proto - jak se spisovatelka sama vyjádřila - "kdyby byl opět postaven, bylo by třeba ho znovu strhnout a zničit".
Ponechme nejdříve stranou, čeho byl mariánský sloup symbolem - a všimněme si raději, koho představoval. Šlo o Pannu Marii, historickou postavu matky Ježíše Krista. Tato žena nejen že nikomu v životě nikdy neublížila, ale stala se blízkou spolupracovnicí svého Božského Syna v jeho díle spásy a vysvobození člověka z moci satana a hříchu. Jako katolíci o ní věříme, že byla prosta dědičného hříchu a také nikdy nespáchala žádný osobní hřích. To je článkem víry. Víme, že lidé mimo Církev toto nepřijímají, nicméně nejsou schopni vytknout Matce Boží Jedinou vinu. Budou-li objektivní, musejí sami přiznat, že Maria byla bytostí maximálně ušlechtilou, obětavou matkou a šiřitelkou dobra. Vést tady paralelu mezi pomníkem, jenž představuje ji a pomníkem znázorňujícím masového vraha Stalina, kterého sám sovětský komunistický vůdce Gorbačov nazval "největším zločincem všech dob", je nejen logicky absurdní, ale přímo nechutné a hnusné.
V Praze též působí spolek Veritas, jenž z aktivit proti obnovení mariánského sloupu učinil hlavní náplň své činnosti. Na jeho internetových stránkách čteme, že prý postavit znovu mariánský sloup je totéž, jako "vyvěsit vlajku s hákovým křížem". Klást Pannu Marii na stejnou úroveň s tímto symbolem magie a zločinu je totéž, jako ji dávat podle vzoru paní Procházkové do jedné roviny se Stalinem.
Podle spolku Veritas byl mariánský sloup postaven r. 1650 na památku záchrany Prahy před Švédy r. 1648. To souhlasí. Švédové byli protestanté, obránci Prahy katolíci, především studenti a jezuité. Švédské obléhání Prahy pod velením generála Koenigsmarka znamenalo jednu z posledních epizod třicetileté války. Porážka Švédů u Prahy přinesla mír a pro obyčejného člověka konec válečného utrpení a strádání. Jestliže Veritas v tom vidí počátek habsburské "totality" a její upevnění, tak nechť si uvědomí, jak Švédové v Čechách a na Moravě řádili a kolik hrůz způsobili prostým lidem, zejména na venkově. Řadu jich povraždili, mnozí museli opustit své domovy a ukrýt se v lesích. Jejich porážka u Prahy a ústup z českých zemí byly proto všeobecně chápány jako velké ulehčení. Vestfálský mír poté udělal za strašlivou třicetiletou válkou definitivní tečku. A mluví-li tady někdo o počátku "habsburské totality", tak švédská absolutistická monarchie byla podstatně horší. Je pravdou, že evangelíci byli v habsburském katolickém Rakousku pronásledováni pro svoji víru, jenže stejně tak, ne-li hůř, postupovali vládnoucí švédští protestanté vůči katolíkům. A nejen ve Švédsku, nýbrž ve všech evropských protestantských státech.
Toto násilí neschvalujeme a rozhodně odmítáme, ať už k němu docházelo z katolické nebo protestantské strany. Jenže co s tím má společného Panna Maria? Co bylo špatného na tom, že katoličtí obránci Prahy se obraceli k ní a prosili ji o pomoc v situaci, kdy švédská přesila se jevila jako nepřekonatelná? Právě na poděkování za záchranu města jí byl postaven tento sloup. Veritas na svých webových stránkách vidí ve sloupu symboliku "pokoření a porážky kacířů", kterou prý znázorňovala Panna Maria šlapající po drakovi, údajnému symbolu protestantismu. Jenže tento výjev pochází z novozákonní Apokalypsy, kde se píše o pronásledování "ženy oděné sluncem s dvanácti hvězdami kolem hlavy" drakem, znázorňujícím ďábla. V ženě vidí Katolická církev Pannu Marii. Tento výjev na mariánském sloupu byl proto čistě biblickým motivem, nemajícím nic společného se vzájemnou politováníhodnou nenávistí katolíků a protestantů.
Není také vůbec nic špatného na tom, že císař Ferdinand III. nechal na tento sloup, dílo barokního sochaře J. J. Bendla, vyrýt latinský nápis, jenž v českém překladu zní: "Paní Rodičce bez prvotní poskvrny počaté za obhájení a osvobození města postavil tuto sochu zbožný a spravedlivý císař." Není tady jediné slovo nenávisti vůči protestantům nebo jiným nekatolíkům, likvidace tohoto sloupu po rozpadu Rakousko-Uherska r. 1918 proto postrádá logiku.
Veritas na svých stránkách píše nepravdu o údajné iniciativě pražských hasičů, kteří dali podnět ke stržení tohoto domnělého "symbolu habsburského útlaku". Zamlčují ale přitom, že téhož dne, tj. 3. 11., se konalo na Bílé hoře obrovské shromáždění lidu, na němž promluvil poslanec národně sociální strany Bohuslav Vrbenský, který dav ke stržení sloupu přímo vyzval. Právě z jeho úst zazněla tenkrát slova o tom, že jde o pomník "vítězství Katolické církve a Habsburků na Bílé hoře", což byla účelová a lehce vyvratitelná lež. Dav ale podlehl nenávistné psychóze. Pod vedením známého opilce Franty Sauera přitáhl na Staroměstské náměstí a vykonal dílo zkázy.
Veritas tvrdí, že mariánský sloup v Praze byl jediným toho druhu, který rozhořčený dav zničil. Není to pravda, dokumentace pražského arcibiskupství té doby mluví o stovkách mariánských a svatojanských soch, které se staly obětí protikatolického fanatismu. Na příkaz sociálně demokratického ministra školství Gustava Habermanna musely být také ze státních škol odstraněny kříže a spáleny.
R. 1925 český katolický spisovatel Jaroslav Durych vyzval katolíky, aby jako "odvetu" za stržení mariánského sloupu zlikvidovali na Staroměstském náměstí Šalounův pomník Jana Husa. Církevní představitelé v čele s arcibiskupem Františkem Kordačem toto díky Bohu kategoricky odmítli. I když Katolická církev je vůči Husovi kritická a nesouhlasí s jeho účelovou glorifikací, přesto tvrdíme, že Hus na Staroměstské náměstí patří, neboť se jedná o významnou osobnost české minulosti a českého intelektuálního života.
Nicméně signifikantní je zde něco jiného: Panna Maria, jíž nikdo nemůže vytknout žádný hřích, nenalezla u zfanatizovaného davu žádnou milost, kdyby se ale kdokoli pokusil jenom sáhnout na pomník Husa, ačkoliv tento betlémský reformátor nebyl žádný světec a svým štvaním proti kněžím a řeholníkům v letech 1410 - 12 vyvolal násilné akce, při nichž dav umučil nebo upálil několik duchovních osob (uvádí Jan Sedlák: Mistr Jan Hus), setkal by se nejspíš s těmi nejhoršími myslitelnými důsledky. Později potom byl na Vítkově postaven pomník Janu Žižkovi, masovému vrahovi tisíců lidí, především katolíků, kteří raději obětovali svůj život, než by se zřekli své víry. Nevoláme po jeho stržení (akceptovali bychom ale nápad postavit hned vedle něho pomník obětem husitského vraždění), ale pouze si představujeme, co by asi nastalo, kdyby se někdo pokusil tuto sochu loupeživého rytíře na koni zničit. Mariánský sloup, představující nejnevinnější ženu v lidských dějinách, však je možno kdykoli kýmkoli zlikvidovat, jak k tomu vyzývá paní Procházková pro případ, až bude znovu postaven.
Iniciativy proti obnovení mariánského sloupu nelze nazvat jinak než vrcholným projevem fanatismu a netolerance. Tyto negativní rysy české povahy jsou některým lidem vlastní zejména ve vztahu ke Katolické církvi. Jenže už v 17. století vlastenecký jezuita Bohuslav Balbín napsal, že "milá byla Panna Maria Čechům, milí byli Čechové Panně Marii". Proto věříme, že i přes tuto nepřízeň a nenávist mnohých si Matka Boží opět najde cestu k srdci tohoto národa. To je vhodné vzpomenout právě 3. 11. u příležitosti výročí stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.
PhDr. Radomír Malý
