Moderní doba je plná různých katastrofických předpovědí. Už ani není možno sledovat všechno, co kdo na toto téma prorokoval - jak v nekřesťanském, tak i v křesťanském, dokonce i v katolickém prostředí. Jak se vyznat v džungli zjevení a proroctví?
Vystupují mnozí samozvaní vizionáři, předpovídající "velkou katastrofu" toho či onoho roku s přesným popisem záplavy celých kontinentů nebo ohně, jenž prý všechno spálí a zničí. Na rok 2012 bylo podle údajného "mayského kalendáře" předpovězen konec světa, někteří vizionáři mluvili o budovách, jež se všechny zhroutí a zahubí značnou část lidstva atd. Takových "proroctví" jsou tisíce - a nic z toho se nestalo.
Samozřejmě zde nemáme na mysli církevně schválená zjevení Pána Ježíše a Panny Marie, která nutno vzít vážně. Ta však většinou neobsahují žádné konkrétní přesně datované předpovědi, a pokud ano, tak ty se skutečně splnily (např. proroctví Matky Boží ve Fatimě o vypuknutí 2. světové války a pronásledování Církve bolševiky v Rusku). Nám ale nejde o nepravá zjevení a proroctví, jakých je naprostá většina. Proto katolík musí být opatrný a nevěřit hned každému blábolu o "katastrofách", které prý příštího nebo kterého roku nastanou. Jedná se o dílo ďáblovo, který chce vyvolat zmatek a zastrašit.
To není v Církvi nic nového. Už církevní učitel sv. Bernard z Clairvaux ve 12. století si stěžoval na "přemíru proroctví o neštěstí Církve a o konci světa". A Jean Gerson, velký teolog přelomu 14. a 15. století, upozorňoval, že i svatí lidé mohou mít falešná zjevení ďábelského původu. Proto V. lateránský koncil roku 1516 zakázal zveřejňovat jakákoliv proroctví, která nemají církevní schválení, a kazatelé dostali příkaz nemluvit o nich.
Už Nový zákon na řadě míst hovoří o nepravých prorocích a zázracích, dílu Božího nepřítele. Jak je ale katolický křesťan rozezná od pravých? Na to dává odpověď jedna z největších katolických mystiček 16. století sv. Terezie z Avily:
"Podřizujte se úsudku Církve, buďte jí poslušni - a nikdy se nestanete obětí satanského mámení!" A sv. František Saleský na počátku 17. století píše:
"Všechno, co se neděje v poslušnosti, je podezřelé."
Jestliže nějaký vizionář tvrdošíjně odmítá, aby Církev posoudila jeho vize a předpovědi, pak je to na pováženou a věřící by se měli od toho distancovat. Samozřejmě to neznamená, že by katolík musel a priori odmítat známá zjevení, k nimž se dosud nevyjádřila (např. Medjugorje), a nevytvořit si k tomu na základě své osobní zkušenosti vlastní názor. Vždycky ale je zapotřebí zůstat otevřený budoucímu konečnému rozhodnutí Církve a podle něho své stanovisko případně zkorigovat. Pokud se ale katolíkovi dostanou do ruky různé katastrofické předpovědi, sepsané lidmi, které vůbec nezná a o nichž neví, tak adekvátní odpověď může být pouze jediná: šup do koše, nebo v případě emailu okamžitě vymazat, i kdyby zněly sebezbožněji a sebevíc se zaštiťovaly Pánem Ježíšem a Pannou Marií.
Někteří katolíci se dopouštějí té základní chyby, že různá zjevení a proroctví jsou u nich předmětem většího zájmu než Písmo svaté a nauka Církve. Kristus Pán ale říká v podobenství o boháči a Lazarovi, že
"mají Mojžíše a proroky, ty ať poslouchají..." Dnes bychom to aktualizovali: Máme Písmo a učení magisteria, to je prioritní pro každého katolíka. Pravá, Církví schválená zjevení a proroctví, zkrátka vše, co označujeme termínem "katolická mystika", jsou jistě požehnaným jevem a díky Bohu za ně, nutno však mít vždycky na zřeteli, že nejsou žádným "novým zjevením", ale pouhým potvrzením, případně aktualizací toho, co je obsaženo v Písmu a Tradici a co samo o sobě, když je věrně zachováváno, plně stačí k tomu, aby člověk dosáhl spásy.
Urs Keusch, Vision 2000, 1/2011
volný překlad z němčiny PhDr. Radomír Malý
