"Civilní rozvod. Když jsem uzavíral manželství, nic tomu nenasvědčovalo. Výborně jsme si rozuměli, byli jsme ochotni udělat pro sebe opravdu všechno. Až přišla krize a už jsme nedrželi spolu, ale postavili jsme se proti sobě. Vzájemné obviňování nás přivedlo až k soudu. Rozvod se jevil jako nejlepší řešení. Avšak nedokázal jsem zůstat sám. Vstoupil jsem do nového svazku. Dnes se ptám, jestli jsem se rozhodl správně. Jak se na mě díváš, Bože?
Katechismus Katolické církve v bodě 2384 uvádí:
"Rozvod je těžkým proviněním proti přirozenému zákonu. Nárokuje si zrušit smlouvu, kterou manželé svobodně uzavřeli, že budou žít spolu až do smrti. Rozvod tupí smlouvu spásy, kterou je svátostné manželství znakem. Uzavření nového svazku, i kdyby ho civilní zákon uznával, ještě zvětšuje porušení smlouvy: manželský partner, který se znovu ožení/vdá, se v tomto případě nachází v situaci trvalého a veřejného cizoložství."
Možná sis právě pomyslel:
"Děkuji pěkně. Dále nečtu. Znovu mě odepsali." Zkus však text katechismu vzít jako odrazový můstek. I když zní velmi přísně, protože si v něm slyšel pravdu o sobě až přímočaře. Co tedy můžeš dělat?
Přijď k Ježíšovi se svojí situací
Ježíš je ochotný se setkat s každým člověkem. Nebojí se přiblížit k těm, kterými jiní pohrdají, na které ukazují prstem jako na největší hříšníky, které nenávidí a odsuzují.
"Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci" (Lk 15,1) . Přiblížit se k Ježíšovi je spojené se splněním potřeby být přijatý, být v přítomnosti někoho, kdo mi nevyčítá jen moje chyby, slabosti, selhání. Někoho, kdo mě přijme takového, jaký jsem. Celníci a hříšníci konečně našli někoho, kdo se nedíval na ně jen jako na hříšníky, ale kdo jim nabídl pomocnou ruku a plán na záchranu. I ty se můžeš k Ježíšovi přiblížit takový, jaký jsi, s Tvou historií života. Možná si doteď slyšel jen o tom, že žiješ v hříchu, že jsi udělal nesprávné rozhodnutí, že jsi si zavřel cestu ke svátosti. Ano, rozvod s sebou přinesl negativní zkušenost. Ale můžeš přijít k Ježíšovi s vědomím si této slabosti. Celníci a hříšníci se nepřetvařovali před Ježíšem, přišli k němu s úplnou zodpovědností za dobro a zlo, které vykonali ve svém životě. To nebyl postoj:
"Všechno je v pohodě, nic zlého se nestalo." Oni stáli před Ježíšem s touhou po změně v jejich životě. A právě pocit přijetí je nastartoval k pohnutí se k životnímu obratu.
Ježíš se na Tebe dívá s milosrdnou láskou
Fascinující je číst Evangelium vnímajíce Ježíšův pohled na člověka. Zakusil ho na sobě Matouš, když seděl ve svém zaměstnání, a když v Ježíšových očích uviděl lásku, která mu nabízela o mnoho více než dosavadní způsob života. Prožil to Zacheus ukrytý na stromě, kde si ho všiml Ježíš toužící se s ním setkat při společné večeři. I bohatý mládenec, ačkoliv odešel od Ježíše smutný, věděl, že Ježíš se na něho díval s láskou. Byla to také zkušenost davu:
"Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli unavení a skleslí jako ovce bez pastýře" (Mt 9,36). Ježíšův pohled dokázal doslova pohladit, docenit a všimnou si nejen hříchu a slabosti, ale především dobré touhy v srdci člověka.
Tato nabídka je stále aktuální. Je i pro Tebe právě v tom, co prožíváš. Neskrývej se před Ježíšovým pohledem, nevyhýbej se tomu. Kde se Tvoje oči mohou setkat s Ježíšovými? Podívej se na Ježíše v Eucharistii. Ačkoliv ho nemůžeš přijmout ve svatém přijímání, Ježíš Tě chce vidět na mši svaté. Chce s Tebou prožívat to, že i když si Ho nemůžeš vzít do srdce pod způsobem chleba, můžeš odcházet s jistotou, že Ježíš se na Tebe podíval s láskou a milosrdenstvím, s jakým se na Tebe dívá nebeský Otec. Můžeš vnímat Boží přítomnost při adoraci ve Svátosti oltářní. Dovolit, aby se do Tvých očí, možná plných slz a smutku, zahleděl Ježíš, který Ti rozumí. On nezměnil styl. I dnes dokáže oslovit svým pohledem. Umí si získat ztracenou důvěru. Můžeš prožít lásku na první milosrdný pohled. Ale to bude jen začátek chození s Ním. Proč? Ježíšův pohled Tě naučí vidět působení Boha v Písmu svatém, v bratrech a sestrách v společenství Církve, v knězi, ve Tvé rodině, v situacích každodenního života, dokonce i tam, kde by jsi Ho vůbec nečekal, takže v Tvé neúspěšné minulosti, v náročné přítomnosti a v budoucnosti, které se bojíš, a kterou si nedokážeš představit jako něco krásného a cenného. Postupně se naučíš vnímat blízkost nebeského Otce opravdu ve všem a všude. Ne jako sledujícího a čekajícího na Tvůj pád a selhání, ale jako zahleděného na svoje dítě a stále bdícího nad ním.
Ježíši, přicházím k Tobě se svou situací. Víš, že se to velmi zkomplikovalo. Nevypadá to růžově. Ale přece jsem tu. Věřím, že při Tobě najdu pocit bezpečí a přijetí. Podívej se na mě tak, jak to dokážeš jen ty. S milosrdnou láskou. A to mi zatím postačí.
Autor: Matej Trizuliak MS
Převzato z
zastolom.sk, 25. června 2014
článek naleznete
zde.
