Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své manželce a budou jedním tělem. (Gn 2, 24)
Vztah mezi manželi se uzavřením svátostného manželství stává čímsi výlučným, exkluzivním, celoživotním. Je ideální, když jsou manželé navzájem i nejlepšími přáteli. Pouto mezi nimi musejí budovat společně a neměl by do jejich vztahu zasahovat jiný člověk. Výlučnost vztahu mezi manželi může být ohrožena z mnoha stran.
Vztah s rodiči
Jednou z nich je vztah s rodiči, obzvlášť v případě společného či blízkého bydlení, včetně případů takzvané nepřerušené pupeční šňůry, která způsobuje, že jeden z manželů má potřebu se radit a rozhodovat nebo svěřovat jednomu z rodičů. Samotná fyzická blízkost rodičů nemusí být problém, závisí i na tom, nakolik rodiče respektují osobitost manželů a dávají jim svobodu, nezasahují jim do jejich života nepřiměřeným způsobem. Je potřeba, aby si manželé společně vyjasnili, nakolik dovolí rodičům vstupovat svojí pomocí, radami či představami, např. o bydlení, zařizování. Jejich tolerance a potřeba autonomie od rodičů může být totiž velmi různá. Určitě by se ani jeden z partnerů neměl cítit vynechán z rozhodování.
Jedna žena po návratu ze služební cesty domů zjistila, že muž spolu s tchýní přemístili nábytek a bez jejího vědomí nakoupili doplňky do domu. Velmi se jí dotklo, že rozhodnutí neudělal manžel společně s ní, ale s matkou bez jejího vědomí. Až po společném rozhovoru si manžel uvědomil, jaký to mělo dopad na jeho ženu a proč se cítila zraněná, přestože původní úmysl byl dobrý. Chtěl jí ulehčit a pomoct jí tak, aby bylo všechno hotové, když se vrátí domů.
Manžel by se měl umět zastat své manželky, manželka manžela, výhrady vůči sobě by určitě neměli řešit před jinými lidmi. Je třeba si také dávat pozor na to, abychom nekriticky nepřijímali názory jiných lidí o našem partnerovi.
Bydlení u rodičů
I v případě, že jsme nuceni bydlet u rodičů, je třeba vždy si najít čas, kdy jsme jen my dva spolu. Navázání na rodiče ani vzpoura nejsou zralými postoji. Zralý člověk je schopen přistupovat k rodičům rovnocenně. Dokáže si vytvořit a vyjádřit svůj názor, má vnitřní svobodu, umí si vybrat z toho, co mu rodiče nabízejí a říkají.
Čas pro sebe
Je velmi dobré, když mohou žít novomanželé alespoň po jistou dobu, půl roku nebo rok, sami. Naučit se samostatně fungovat, rozhodovat o nákupech, domácích pracích, zařizování, investicích, trávení volného času. Potřebují se naučit plánovat čas, aby ho měli dostatek pro manželský život. Především na začátku, aby si mohli vybudovat svůj svět, porozumět tomu, jak funguje ten druhý, stát se samostatnou jednotkou. Naučit se být spolu, nezávisle na druhých lidech. Mít prostor, kde jim nikdo jiný nezasahuje. Ten však může být narušen, i když bydlí odděleně od rodičů.
Jistý muž měl velmi blízký vztah se svým otcem. Každý den večer si spolu telefonovali, někdy i hodinu. Po vstupu do manželství v tom pokračovali. Žena se cítila odstrčená, muž přišel z práce a všechny novinky jako první řekl svému otci, po dlouhém telefonátu už neměl energii znovu tyto věci popovídat své ženě, která to očekávala. Nakonec našli způsob, jak vyjít vstříc otci a nenarušovat manželský vztah. Muž se dohodl s otcem, že si budou volat později a délku svého telefonátu zredukovali na přijatelnou míru. Podobný problém může vzniknout, když žena ráda telefonuje nebo chatuje s kamarádkami.
Jiní manželé chodívali každý víkend k jedněm z rodičů. Velmi se snažili, aby každému rodičovskému páru věnovali stejný počet víkendů. Po nějaké době si uvědomili, že jejich manželství je v krizi. Protože oba pracovali a během víkendů byli neustále v kontaktu s rodiči, neměli čas na společné rozhovory, sdílení se, oddech, či jiné aktivity. Společně našli kompromis a rodičům věnují vždy jeden víkend v měsíci.
Aktivity mimo domov
Druhým významným faktorem, který může ohrozit manželství, jsou různá přátelství, koníčky, telefonáty, příliš velké množství aktivit (i duchovních) mimo domov. Znám muže, který se dokáže na víkend sbalit a jde lézt po horách a v pohodě nechá ženu s dvěma malými dětmi samotnou doma.
Jsou ženy, které během týdne navštíví několik modlitebních společenství, bohužel bez manželů. Přátelé, zájmy a různé aktivity, ve kterých se věnujeme, ačkoliv nejsou samy o sobě špatné, mohou způsobit izolaci druhého partnera a nenaplnění jeho potřeb, může se cítit opuštěně. Všechno je potřebné s mírou, a toto je oblast, kde by se měli manželé společně dohodnout a najít model fungování, které je přijatelné pro oba dva. Manžel by měl být v naší hierarchii hodnot před jinými lidmi či aktivitami, měl by být důležitější než práce.
Společný volný čas
Vstup do manželství musí být i změnou v trávení volného času, manželé nemají existovat jako dvě samostatné jednotky, ale jako tým. "Už nejsou dva, ale stávající se jedním tělem." Je třeba si klást otázky, jako jsou: Nakolik si vycházíme vstříc, naplňujeme si navzájem potřeby? Co dává mému partnerovi pocit, že ho miluji? Nesvěřuji se víc jiným lidem než partnerovi? Tady je potřeba zmínit i jedno úskalí přílišných kontaktů s jinými lidmi.
Pro manžele je ideální, když mají společné přátele, nejlépe manželům podobných hodnot a zájmů, mohou se společně povzbuzovat a inspirovat, jako i podporovat v náročných situacích. Příklady táhnou - to platí i o volbě přátel. Není vůbec jedno, jakým vztahům vystavíme naše manželství.
Moji známí v krizovém období doplatili na přátelství s nevěřícím "liberálně smýšlejícím" párem dlouhodobou nevěrou manžela s jejich rodinou "kamarádkou". Byla to velmi těžká zkouška pro jejich manželství.
Přátelství s jiným pohlavím
Udržování a rozvíjení přátelství s lidmi opačného pohlaví může být pro manželství velmi riskantní. Obzvláště různá posezení, kontakty ve dvojici, kávičky, ať je to bývalý spolužák, kolega nebo kamarád ze společenství. Tady může číhat silné pokušení - nevěra nezačíná v posteli, často přichází nenápadně, s pocitem, že mě někdo vyslechne více, někdo mě přitahuje, toužím s ním trávit víc času. Je třeba si to uvědomit, snažit se vyhýbat se pokušení. Zastavit to v zárodku. Chránit si srdce.
To se týká i výběru seriálů, filmů, knih, které mohou v případě neuspokojení v manželství vést k neřešení skutečných problémů, ale k úniku a žití životů jiných. To prostřednictvím porovnání partnera s těmi filmovými či literárními vede k dalším nenaplněným nerealistickým očekáváním, frustraci a zklamání. Vytváří se tím propast mezi manželi. Nevěra nemusí být jen fyzická, může být i duchovní. Co nosím ve své mysli, kdo se mi tam objevuje, na setkání s kým se těším?
Příchod dětí
Další výzvou pro vztah mezi manželi je příchod dětí. Někdy se bohužel stává, že čerstvá máma úplně věnuje všechnu svoji pozornost a čas dítěti. Muž se cítí být odstrčený nejen po fyzické stránce, ale pociťuje i méně pozornosti a zájmu ze strany ženy. Je důležité, aby si žena uvědomovala, že je stále i ženou, manželkou a nejen maminkou. Uvědomit si, že muž stále potřebuje její zájem, pozornost, blízkost. Samozřejmě, je i úlohou a povinností muže, vyjít ženě vstříc, dát najevo, že je stále přitažlivá a milovaná a nabídnout jí volný čas, aby si mohla oddechnout od náročné role matky.
Vztah dvou manželů je nejbližším a nejintimnějším vztahem, jaký je možný. Pokud má být manželství šťastné, naplněné, je nevyhnutelné, aby tento vztah dennodenně rozvíjeli oba manželé, a tak společně budovali svůj domov, založený na lásce, přijetí a důvěře.
Autor: Lucia Drábiková
Převzato z
zastolom.sk, 19. září 2014
článek naleznete
zde.
