Během prázdninového tábora ve Vranově nad Dyjí jsme měli téma převzaté z pohádky Jen počkej, zajíci! Hlavním hrdinou této ruské animované pohádky je zajíc a vlk. V originále se pohádka jmenuje Nu pagadi! Celý program tábora byl uzpůsoben tematice vycházející z této pohádky: spousta her, soutěží, dovedností, ale také povzbuzení pro praktický život. Někteří, a to nejen děti ale i vedoucí, žasli nad tím, jak moc je tato pohádka poučná a jak silný duchovní náboj je v ní možno nalézt. V tomto článku připomeneme několik myšlenek z promluv, které měly děti inspirovat k tomu, aby se dokázaly z této pohádky poučit.
Zajíc přijímá dané situace
Ve všech epizodách pohádky o vlku a zajícovi stojí za povšimnutí, že zajíc, který se ocitá v mnoha nepříjemných a často nebezpečných okolnostech, se nikdy nevzdává. Vždy napne síly a svůj důvtip a snaží se nalézt řešení. I když se zdá, že může udělat jen málo, pokud to udělá, otvírá se cesta k záchraně a tím i ke správnému řešení. Do podobných prekérních situací se může dostat i běžný člověk a má se zachovat tak jako zajíc: nezpanikařit, udělat vše, co je v jeho možnostech a věřící se navíc může spolehnout na to, že platí:
Udělám, co mohu, zbytek svěřím Bohu.
Poučení od vlka
I když je vlk vyloženě zápornou postavou, přece jen se dá od něj v mnohém poučit. Je jednoznačně zaměřen ke svému cíli, tím je: dostat zajíce. Tento cíl ho vyloženě táhne. Je si ho vědom a je schopen pro něj udělat cokoli. Přináší i obrovské oběti a někdy škaredě doplatí na svoje záměry, ale nevzdává se a za svým cílem valí dál. To dodává smysl jeho životu a jeho snažení. Cíl vlka - dostat zajíce – je přiměřený tak leda pro vlka. Člověk by měl mít cíl a měl by mít vyšší cíl než vlk, protože člověk má nesmrtelnou duši. Naším cílem je nebe. Dostat se do nebe, to je cíl hodný člověka. Je smutné, že někteří lidé nemají svůj cíl, a proto jejich život podle toho taky vypadá. My si máme být svého cíle vědomi, často na něj máme myslet a denně se máme snažit o to, abychom se dostali blíž k nebi.
Zapamatujme si:
Cíl pro mě i pro tebe, chci se dostat do nebe.
Ruská řeč vlka
Když si najdete na youtube pohádku Jen počkej, zajíci! v originále, tzn. s ruským zvukem, tak zjistíte, že v každém díle vlk promluví a většinou mluví jen on a pouze jednou. Řekne strašným hlasem, do kterého dá něco tak hrozného, že běhá mráz po zádech: Nu, zajac, pagadi! Už jenom slyšet v originále ta tři hrozná slova v podání vlka by mnohým nahnalo strach a hrůzu. On totiž do toho dává to nejhorší, čeho je schopen. Když to vysloví někdo jiný tak jen lehce bez zabarvení vzteku, tak to nemá tento zlý náboj.
Zatímco vlk a zajíc v pohádce téměř nemluví, my každý mluvíme hodně často a stojí za to se zamyslet, co do našich slov dáváme – zda je tam láska, která tato slova nese, nebo do toho mícháme zlo, nenávist a touhu ublížit tak jako vlk. Naše slova mají naopak pohladit, povzbudit a přizvat k poznání pravdy a dobra.
Zapamatujme si:
Slovem mohu povzbudit, dokonce i pohladit.
Poučit se můžeme ze všeho
Čím víc jsme s dětmi mluvili o vlku a zajíci, tím víc jsme viděli, jak je možno vzít si z nich poučení: někdy odstrašující příklad, jindy povzbuzení k podobnému jednání. Děti se stávaly vnímavějšími, protože tato pohádka má pro ně poučné poselství, které sice dříve neviděly, ale které jsou schopny objevit. A některé napadaly i další skutečnosti, z kterých je možné se v této pohádce poučit.
Záměrem celého tábora bylo ukázat dětem, že je možné, aby se staly vnímavými pro vše, co kolem sebe vidí a vzaly si z toho poučení pro svůj duchovní i každodenní život.
Zapamatujme si:
Nechci tupý divák být, chci se z toho poučit.
Fotky červencového turnusu neděle - pátek najdete
ZDE.Fotky z červencového turnusu - sobota - najdete
ZDE.
