Svědectví učitelky: Moje zkušenost ze školení o muzikoterapii

Dostalo se ke mně emailem svědectví paní Markéty Varmužové. Zaujalo mě natolik, že jsem se rozhodl Vám je zprostředkovat. Jeho autorka je uvedla těmito slovy:
... Prožila jsem to a poznala na vlastní kůži a chtěla bych se o tuto zkušenost podělit, neboť se týká i nás a našich dětí. ...





Moje zkušenost ze školení o muzikoterapii

Se svojí kolegyní, která také učí hudební výchovu na ZŠ, jsem se nadchla pro školení o muzikoterapii ve školách. V nabídce stálo např: Jak u žáků rozvíjet pomocí muzikoterapie emoční inteligenci, seznámení s okruhem her, praktické ukázky, způsoby relaxace, také byly v ceně pracovní listy, které jsme nakonec nedostali. O nějakém bubnování tam nebyla zmínka.



Vše jsem začala tušit až na místě. Ihned jsem se začala modlit k archandělu Michaelovi.

Paní školitelka je původně prvostupňačka, dále pracovala jako psycholog v ped. psych poradně a nadále tam pracuje jako terapeut, který léčí u dětí problém s nesoustředěností, nezralostí, ADHD atd. Bylo nás tam asi 20 učitelek, některé už tuto metodu znaly, paní školitelka objíždí školy, školky i mateřská centra, pořádá příměstské tábory, pracuje s dětmi i dospělými a s neskrývanou radostí vypráví o některých školách, kde se do projektu s nadšením zapojil celý pedagogycký sbor a bubnují i s žáky, jak se na základě tohoto zlepšují vztahy, hluk ve škole, mizí šikana atd... Zázraky!

Začaly jsme klasickými uvolňovacími cvičeními, které používám běžně ve výuce. Pak jsme dostaly zvláštní nástroje podobné chrastítkům a paní školitelka řekla, že se očistíme od zlých duchů a musely jsme těmi nástroji kroužit kolem rukou, hlavy a těla své sousedky. Pak nás posadila, zavřely jsme oči a procházela kolem nás s „dešťovou holí“ – nástroj jihoamerických indiánů a do toho zpívala něco hrdelním hlasem.

Já jsem jí pak řekla, že mi to bylo velmi nepříjemné. Od té chvíle jsem byla asi nepříjemná i já paní školitelce. Řekla mi, že se nedokážu uvolnit a mám prý plnou hlavu starostí a nervozity. Kolegyně se ptaly, proč zpívá tak hlubokým hlasem, tak řekla, že je to záměrné. Poté přišly na řadu drumbeny – africké bubny a ještě tam měla šamanský buben. Řekla nám, že je jako šaman a určuje bubnování ona, my musíme sedět v neporušeném kruhu, aby mohla proudit energie.

Stále jsem se modlila k Michaelovi a záměrně jsem nezpívala do toho bubnování jako ostatní. Také jsem přemýšlela, jestli nemám utéct, ale měla jsem v hlavě tolik otázek, bylo mi to hloupé vůči kolegyni (i škole, která mi to zaplatila) a hlavně jsem nechápala, jak jsem si mohla vybrat takové školení!

Dále paní „šamanka“ používala zvuk tibetského zvonku a říkala, že nejlepší jsou tibetské mísy. Také vše trvalo jen krátce, ukázkově, při terapii vše trvá dlouho, mnohokrát lidi uspí. Ptala jsem se, zda při tom upadají do transu.Odpovídá, že samozřejmě, že to je účel, ale nemám mít strach, zkušený terapeut mě prý vrátí zpátky. Tak jsem oponovala, že při technoparty mají také mladí trans – načež jsem se dověděla, že to jsou až epileptické stavy, ale to se prý u nich na terapiích nestává. Dověděly jsme se, že jsou úžasné terapie společně s muži, kdy funguje mužský a ženský princip, vše také vychází z čínské medicíny. Vřele doporučovala čínská bojová umění a tchai-chi.

Také popisovala, jak zklidňovala jednoho „ádéháďáka“, se kterým si matka nevěděla rady, tak nad ním bubnovala tím šamanským bubnem a tou dešťovou holí, která připomíná sypání střepů a prý se tak uklidnil, že jí v poradně usnul a spal tvrdě 3 hodiny. Učitelky byly úplně nadšené, neboť takových „ADHD“ dětí ve školkách i školách přibývá a často si s nimi nevíme rady. A nyní je tu ve školství úžasná metoda, která je dostupná všem!

Několikrát nás paní školitelka vybízela, ať najdeme sponzory a přesvědčíme ředitele, ať nám koupí drumbeny. Říkaly jsme jí, že máme Orffovy nástroje – ona řekla, že ty jsou k ničemu a děti nebaví. Vše vychází z metod Holistické muzikoterapie PaedDr. Lubomíra Holzera – který školí budoucí pedagogy na PedF v Olomouci. Více si přečtěte zde:

http://djembe-kurzbubnovani.webnode.cz/holisticka-muzikoterapie-metoda-dr-holzera/.



Na závěr nás pozvala na úžasné terapie, kde nabízí ještě něco víc – pořádají v Mikulčicích celorepublikové Dny slunovratu, kde se vracejí ke slovanským kořenům, bubnují u ohňů, přijímají Univerzální energii, uctívají slovanské bohy…

Ptala jsem se jí, proč se nevracíme spíše k našim křesťanským kořenům, na kterých stojí Evropa, připomněla jsem jí loňské oslavy Cyrila a Metoděje, které probíhaly i ve školách se schválením ministerstva školství. Odsekla mi, že na ty naše slavné oslavy do Mikulčic nikdo nepřijel, že o to není zájem a že křesťanství je zde pouze 2000 let, ale naše kořeny spadají hluboko před křesťanství.

Ptala jsem se, proč se vracíme k pravěku, proč používá pouze tyto nástroje a učí nás africké rytmy, písně atd. A taky, že jsem věřící a že je to pro mě nepřijatelné. Dost jsem ji naštvala, neboť následoval dlouhý monolog, na který jsem již potom nereagovala, protože jsem byla utlučena názory, že jsem velmi omezená a bigotní a pokud tímto směrem vedu děti, že mě velmi lituje, protože mám tak zúžený pohled, že jim nedokážu nabídnout nic jiného, ani cestu k vlastním kořenům, můj pohled je zavádějící a nebezpečný. Cyril a Metoděj se chovali stejně – ostrouhali u nás všechno, co bylo Slovanům milé a nastavili jen křesťanství. Stejně se chová Církev, která vypouští krásné chorály z kancionálů a je tmářská a omezená.

Ona je prý taky křesťanka, ale své děti tak nikdy nepovede, ať si vyberou samy svoji cestu atd.

Sbalila jsem jeden buben do obalu a mlčky ho pomáhala nést k autu. Přišla za mnou nějaká paní učitelka a šeptá mi do ucha: „Já vím, o čem mluvíte, rozumím Vám. A skláním se před Vámi, že jste měla odvahu se ozvat.. Tu já nemám.“

S kolegyní jsem si ještě dlouho povídala v autě. Přestože to není praktikující katolička, měla z našeho školení i školitelčina přístupu velmi rozporuplný dojem a cítila se rozhozená. Je to moje nadřízená a řekla mi, že něco takového si do školy nepustíme (díky Bohu!).

Druhý den jsem to konzultovala s některými kolegy. Kolegyně, která učí náboženství mi řekla, že nějaká skupina v Ratíškovicích, která také čerpá z „vesmírné energie a energie živlů“ dělává na Náklu – také v místech, kde působil Cyril a Metoděj – „Keltské ohně“ a uctívají pohanské bohy. To samé se děje na svatém místě v Mikulčicích, nechce se mi tomu ani věřit! Je vůbec možné proti tomu nějak bojovat?

Jiná kolegyně, která cvičí Tchai-chi mi řekla, že o této terapii ví a že jí to připadá v pořádku. A ať se na ni nezlobím – já prý mám také svůj světonázor, učím ve škole náboženství, spoustě lidem se to nelíbí, vadí jim to, ale musí to respektovat, tak by bylo ode mě vhodné, kdybych stejně přistupovala k jinému pohledu na víru, filozofii i praktikách jiných, když se jim to líbí a pomáhá, ať to toleruji.

Ale já vnímám, že jako křesťan musím bojovat proti tomuto obrovskému přílivu New Age, zvlášť, když se to týká našich dětí! Za chvíli budeme jako ta paní učitelka, která mi něco šeptala do ucha, ale bála se to říct nahlas. Ptám se, kam to až povede? Budeme pronásledovaní za svoji katolickou víru jen proto, že máme jiný názor? Stále máme jiný názor – na potraty, antikoncepci, euthanasii, manželství... Stačí si otevřít jedinou debatu na internetu, pustit si TV na toto téma a jste označeni pro svůj názor za tmáře, bigotní katolíky, zpátečníky, církevní zloděje, pokrytce, zabedněnce, omezence...

Nedávno jsem měla rozhovor s jistým manželským párem. Ten muž mi řekl, že velmi nenávidí Boha a proto před ním jeho žena nesmí zmínit Jeho jméno. Pokud chce říct: díky Bohu, musí říct – díky, „bubáku“. Nazvali Boha bubákem a ke konci rozhovoru mi řekl, že stejně za jeho nenávist k Bohu (bubákovi) může Církev (že jsme jen černoprd…). Kolik nenávisti, zloby?

Ptám se, co člověk kromě modlitby a svědectví vlastního života může udělat víc? V evangeliu je napsané: Budou Vás všichni nenávidět pro mé jméno. Já bych to převedla do současné řeči: Momentálně jsem nenáviděná v očích druhých za to, že přísluším ke Katolické církvi. Chci Vás ale všechny povzbudit:

NEBOJME SE, BOJUJME, ŘÍKEJME SVŮJ NÁZOR, NEBUĎME APATIČTÍ K VĚCEM, KTERÉ SE KOLEM NÁS DĚJÍ, NEŘÍKEJME: MĚ SE TO NETÝKÁ. A HLAVNĚ – DRŽME SE DOBRÝCH KNĚŽÍ A BUĎME JIM OPOROU.

Čím víc vidím odpadů od víry, rozpadajících se vztahů, setkávám se s bludnými naukami, tím víc vnímám Církev jako svůj domov, jako bezpečný koráb uprostřed bouře. A jak měl vidění svatý Jan Bosko – viděl Církev jako loď, kterou vede papež, loď se zmítá uprostřed bouře a drží ji 2 sloupy, ke kterým je koráb připoután – na jednom sloupu byla Panna Maria, na druhém Eucharistie…

Přeji Vám všem pevnou víru, odvahu, dary Ducha Svatého a radujme se společně v modlitbě!

Markéta Varmužová

(Na Fatym.com vydáno 10. 10. 2014; 30. 3. 2020 - 5368, 23. 3. 2021 - 6768; 13. 8. 2024 - 8769 přečtení)