Zamyšlení nad evangeliem 27 neděle v mezidobí.
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna: myslel si: „Na mého syna budou mít ohled.“ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: „To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!“ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmě: „Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v naších očích je to podivuhodné?“ Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“
Křesťanství je povoláním do Boží služby
a vyžaduje denní rozhodování k činu. Evangelium je Božím poselstvím pro všechny časy. Pod tímto zorným polem je perikopa varováním i pro naši dobu: Církev je novým správcem Božího vinohradu, Božími posly jsou svatí vyznavači a mučedníci; nejdůležitějším prvkem je však hlas Božího Syna, jenž žádá obrácení jako plody vinohradu či pastýřské poplatky za Boží dary. Boží slovo je závazným vyznáním k rozhodnutí a činu člověka: aktivní lhostejnost je také nesouhlasem a každé vědomé odmítnutí je vzpoura ve formě odporu ke službě Bohu.
Víra a oddanost k bohu jsou podle těchto slov Páně základy domu života a to právě nosnými základy. Kdo odhodí vlastní vinou Boží pozvání s úmyslem stavět svůj životní příbytek jen podle vlastních plánů, zapadne do bezedných močálů; odhozené Kristovy základy se na něho sesunou jako skalnatá lavina a pohřbí ho. Osud starozákonního Izraele je dostatečnou výstrahou v dějinách spásy: Vůdci národa se usnesli v rozhodné chvíli zničit Krista – mesiáše, na něhož se vztahovaly naděje celých izraelských dějin; tímto usnesením se dala do pohybu tragická lavina, trvající už dva tisíce let…
Boží moc proměňuje často zlo v dobro
„Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným.“ Proměňovat zlo v dobro je stálou Boží metodou; na špatnou lidskou akci odpovídá Bůh často v životě jednotlivců i národů Božskou reakcí milosti. Tak následovalo zaslíbení Spasitele po první vzpouře lidí v ráji; Boží úmluva s Noem po potopě; vyvolení Abraháma po nepořádcích v době babylonské věže; záchrana Jakubovy rodiny po hříšném činu Josefových bratří; založení světové Církve božího lidu po bohovraždě starým Izraelem. To nacházíme i v novozákonních dějinách, když „krev mučedníků je semenem nových křesťanů“;
mnohdy je osobní vina v životě jednotlivce, působením Boží milosti začátkem obrácení k pevné víře a k věčné spáse.
„Úhelný kámen“ – ve významu kámen, který dovršuje klenbu stavby (prostřední kámen oblouku, nejdůležitější ve statickém výpočtu) a tím viditelná koruna tehdejšího stavebního umění. Citát z Mesiášského žalmu (Ž 118,22) každopádně dosvědčuje, že prvotní Církev nehleděla jen zpět do minulosti proroků starozákonních, nýbrž obracela pohled od zlých vinařů na zavražděného Božího Syna, jeho zmrtvýchvstání a dovršení stavby Církve v dějinách tajemného těla Kristova.
Celé podobenství má silně alegorické znaky (tj. skoro všechny jednotlivosti mají svůj hlubší mesiášský smysl).Vinice byla každému Izraelitovi jasným znamením izraelského národy; poslanými služebníky, kteří byli pronásledováni či zabiti, byli v této koncepci nepochybně starozákonní proroci; jediným „milovaným Synem“ je jasně Pán Ježíš; zmínku o jeho zavraždění „mimo vinici“ lze těžko odloučit od ukřižování Spasitele mimo hradby Jeruzaléma a konečně citace žalmu 118,22 o úhelném kamenu je nejen ve Starém zákoně u proroků, nýbrž i v Novém zákoně výslovně vztahována na Krista – Mesiáše.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
