V souvislosti s připomínkou Mezinárodního roku rodiny, blížící se Biskupskou synodou na toto téma a znovu otvíranému tématu postavení rodiny ve společnosti, přinese www.cirkev.cz sérii článků na toto téma. Přebíráme první z nich - text ředitelky Národního centra pro rodinu M. Oujezdské.
Rodina v katolickém pojetí
Nedávno jsem se zúčastnila rozhlasové diskuse o tom, zda je „
rodina v katolickém pojetí“, rozuměj rodina založená na celoživotním svazku jednoho muže a jedné ženy, na ústupu, zda se její hodnota ztrácí. Paní redaktorka a druhá účastnice diskuse v podstatě s ulehčením uváděly známé statistiky o stoupající rozvodovosti a klesající sňatečnosti jako důkaz o tom, že nezáleží na formě soužití a že dokonce nezáleží ani na tom, zda lidé vůbec spolu žijí. Jakoby v tu chvíli nešlo o nenaplněné, v pravém slova smyslu životodárné, vztahy, ale o osvobození, o další možnosti, jak bohatěji prožít život.
Stále jsem se snažila zdůrazňovat, že počet lidí, kteří určitou hodnotu zastávají, nemusí nutně vypovídat o potřebnosti hodnoty samotné. Například stoupá počet lidí s nefyziologickým držením těla a nikdo přece nepochybuje o tom, že je takový vývoj negativní.
,br>
Je škoda, že se nejen diskuse, ale i sociologické studie či politické programy soustřeďují pouze na popis situace a na úvahy, jak zabezpečit chod společnosti v současném stavu. Málokdo se zamýšlí veřejně nad tím, podle jakých měřítek se mají zejména mladí lidé rozhodovat, stejně tak, jako se nehovoří o tom, která forma soužití je nejdůležitější pro budoucnost. Stručně řečeno, nehovoří se o hodnotách.
Není předmětem této úvahy vypočítat všechny důvody, které způsobují zdánlivý nezájem o hodnoty. Myslím, že je ale důležité zdůraznit, že uznávat určitou hodnotu v žádném případě neopravňuje k tomu, aby člověk, kterému se hodnotu nedaří naplňovat, byl odsuzován.
Pokud se význam celoživotního svazku muže a ženy nedá odvozovat od počtu těch, kteří se o takový vztah pokoušejí, v čem potom spočívá nebezpečí?
Každá hodnota je nejen měřítkem štěstí nebo určitého pozitiva, ale i jeho zdrojem. S klesajícím počtem zdrojů klesá i míra naplnění. Konkrétně ve vztahu k rodině založené na manželství se dá říci, že s klesajícím počtem vydařených manželství bude klesat i počet lidí, kteří budou mít celý život jistotu, že:
• začátek osobní existence je spjat s biologickými rodiči, s nimiž mohli žít až do dospělosti,
• mají k biologickým rodičům ničím nenarušitelný vztah,
• mohou čerpat ze vzájemného vztahu svých rodičů stálou inspiraci pro svůj vlastní život,
• tyto vzájemné vztahy jsou zcela jedinečné a neopakovatelné.
Prosperita společnosti není možná bez vývoje, ale není ani možná bez jistot, které nabízí hodnoty. S hodnotami nepočítají jen náboženství. Je zajímavé, že i fungující společnosti či firmy mají jasně deklarované zásady, které určují společné cíle a jim odpovídající vztahy.
Lze si jen přát, aby manželská rodina nebyla na veřejnosti podporována jen katolíky či křesťany, ale všemi, kterým záleží na růstu skutečné lidskosti.
Autorka: PhDr. Ing. Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu
4. 9. 2014
Převzato z
http://tisk.cirkev.cz,
článek naleznete
zde.
