Před pár dny jsem ve FATYMu zaslechla povzdech, že letos je málo lidí, co se přihlásilo na moravskou pouť do Jeníkova. Říkala jsem si, že se do propagace nebudu nějak angažovat, ale jak nakonec vidíte samy, nenechalo mě to klidnou, a proto píši tento článek.
Když jsem se zamýšlela nad tím, proč na moravskou pouť do Jeníkova jet, napadlo mě hned několik věcí. Dříve však, než je napíšu, chtěla bych se s vámi rozdělit o jedno svědectví.
I já jsem letos přemýšlela, zda na pouť jet nebo ne, a tak nějak jsem dospěla k závěru, že není třeba být na všech akcích, které FATYM pořádá, že se vlastně nic nestane, když tam jednou nebudu. A při tomto mém přemýšlení mě došel email následujícího znění: „Dano zdravím. Předpokládám, že na Moravskou pouť s Tebou můžem počítat.“ Po přečtení jsem se trochu zarazila a říkala jsem si, že je to skvělé, že se mnou už tak automaticky někdo počítá a musím říct, že mě to potěšilo, ale rozhodnutí letos nejet to nezměnilo.
A za několik dní přišel další impuls. Bylo to přímo v Jeníkově, kde jsem byla na několik dní. Otec Marek říkal místním ženám, že letos se přihlásilo na moravskou pouť jen asi 10 poutníků a že už je to možná poslední pouť, protože lidé o ní nemají už moc zájem. Někteří už jsou staří a cestu by nevydrželi, jiní dávají přednost jiným aktivitám, jiní zase říkají, že jednou to stačilo, že už víckrát nemusí. Na místních ženách v Jeníkově bylo vidět, že jsou z toho překvapené a moc tomu nerozumí, že se přihlásilo jen tak málo lidí. A v tu chvíli mě došlo několik skutečností.
Proč vlastně se moravská pouť pořádá každý rok a proč je dobré na ní jet? Na moravskou pouť nejedu proto, že bych neměla co dělat. Nejedu tam jen proto, abych zaplnila místo v poloprázdném autobuse. Snad už jsem tam byla pětkrát po sobě a nic nového mě tam už nečeká. Vždyť je to každý rok stejné, tak když jednou vynechám, nic se nestane….. atd. Možná všechno toto je pravda, ale přesto myslím, že je třeba tuto každoroční akci podpořit a zúčastnit se ji.
Když jsem v Jeníkově pozorovala ty místní ženy, došlo mě, že oni se vlastně těší, že to v té své farnosti chtějí pro poutníky nachystat co nejlépe a čekají, že lidé přijedou a oni se budou moci rozdělit o to, co v této adoptivní farnosti všechno prožívají, že budou moci být povzbuzeni od nás poutníků, kteří přijedeme do Jeníkova z Moravy. Vybavilo se mě jedno známé podobenství, kde svatba byla připravena, ale pozvaní hosté nechtěli přijít. Není toto podobný obraz? Vše je připravené, čekají nás místní farníci, budou nově požehnány zvony pro farní kostel sv. Petra a Pavla, můžeme prožít pěkné společenství a povzbudit své bratry a sestry, kteří v adoptivní farnosti žijí. To přece není málo. A když k tomu ještě připočtu to, co při této cestě pro každého z nás může osobně připravit Pán, tak si říkám, že by bylo škoda, kdybych letos nejela.
A tak chci tímto článkem povzbudit i vás ostatní, kteří už jste to možná z podobných důvodů jako já vzdali, nebo i vás, kteří ještě váháte jestli jet nebo ne.
POJEĎTE a uvidíte, že to bude stát zato.
Bližší informace o pouti naleznete
ZDE
