Zprávy o pronásledovaných křesťanech v Iráku a Sýrii z data 1. 9. 2014.
Řady žen připoutaných k sobě se nabízejí na prodej jako sexuální otrokyně. Muži jsou přinucení ulehnout do hromadných hrobů a pak usmrceni střelou do hlavy.
Kříže, na nichž visí zkrvavená lidská těla. Hlavy (stínají je nejen vojákům, nýbrž i miminkám) se vystavují na kůlech, což pak vrazi fotografují a pyšně zveřejňují na internetu.
Pokud jde o křesťany, vzrůstá jejich ohrožení nejen ze strany sunnitských islamistů, jako je Muslimské bratrstvo, Al-Káída a její „dcery“ - Fronta an-Nusrá nebo tzv. „Islámský stát“, nýbrž i ze strany šíitských seskupení. Např. v jednom rozhovoru pro egyptskou televizní stanici Al-Bagdadiá v roce 2012 nařídil velký ájatolláh Sajíd Ahmád al-Hassání al-Bagdádí neomezené podrobení nebo vyhlazení všech křesťanů v Iráku.
Radikální muslimové v Iráku po léta systematicky vytvářeli ovzduší hrůzy, zastrašování a hrozeb.
Otřesení uprchlíci vyprávěli, jak je na odchodu z města, které dosud bylo jejich domovem, zadržovali u pouličních zátarasů a obírali o to poslední, co jim zbývalo: „Sebrali nám všecko: auta, peníze, osobní doklady, pasy - dokonce i kojencům vzali plínky a chronicky nemocnému děvčátku léky.“ Šestiměsíční holčičce nakonec servali bezcenné náušničky. A nešťastníci dodávají: „Mnohé z nás zbičovali.“ Nakonec jim islamisté pohrozili: „Už nikdy se do této země nevracejte. Je to naše země. Vrátíte-li se, pobijeme vás mečem.“
Podle odhadu, jejž uvedl chaldejský patriarcha Louis Sako, je v tomto okamžiku na útěku asi sto tisíc křesťanů.
Před „osvobozením“ Američany v roce 2003 žilo v Mosulu ještě šedesát tisíc z půldruhého milionu iráckých křesťanů. V rozhovoru pro ruskou televizní stanici Russia Today TV dne 23. července 2014 syrský pravoslavný arcibiskup Mosulu Nikodimus Daúd - nyní v exilu v Arbílu - prohlásil: „V Mosulu již nejsou žádní křesťané!“ A vyprávěl, jak islamističtí členové IS strhali z kostelů kříže „a nejdříve z mé katedrály Mar Afram“. Pak prý všechno v chrámě spálili, postavili si tam tlampače a svým modlením změnili křesťanský dům Boží v mešitu.
Křesťané se naopak zavázali platit „džizju“, která se liší podle příjmu a pohybuje se ročně mezi 178 a 715 americkými dolary. Dále si nesmějí stavět nové kostely ani obnovovat staré či poškozené. Křesťanům v postavení „dhimmi“ se zakazuje vyzvánět kostelními zvony a veřejně vystavovat náboženské symboly, např. kříž nebo křesťanský text. V přítomnosti muslimů nesmějí nahlas předčítat ani přednášet žádné náboženské texty, nesmějí pořádat veřejné bohoslužby ani nosit zbraně. Navíc se zavazují nebránit členům svého náboženského společenství v přestupu k islámu, mít islám a muslimy v úctě a ničím je neurážet.
Při porušení zmíněných povinností je s nimi na základě smlouvy nutno zacházet jako s „nepřáteli“. Alternativou k podpisu smlouvy dhimmi je „meč“. V Tel Afaru, městě na západ od Mosulu, zatkli milicionáři IS počátkem srpna naráz asi stovku křesťanů a jezídů: muže pobili, ženy a dívky prodali do otroctví. Pro podobné případy vydali islámští duchovní zcela oficiální rozhodnutí: „Křesťanské ženy a dívky se podle práva považují za ženy muslimů.“
Pro mosulské křesťany, kteří to zažili, bylo zvlášť otřesné, že ruku v ruce s bojovníky IS se na tomto bezpráví podíleli sousedé, které s nimi pojilo soužití trvající už řadu pokolení: měli dveře hned vedle sebe ... A tito sousedé najednou prohlašovali: „Tato země patří islámu! Křesťané tu nemají co dělat.“ Jeden křesťanský uprchlík z Mosulu vypráví: „Když k nám do města vtrhli lidé z IS, uvítali je ti zdejší s jásotem - a křesťany vyhnali.“
O druhém srpnovém víkendu roku 2014 vysvětlil mosulský chaldejsko-katolický arcibiskup Amel Nona ve svém arbílském exilu italskému novináři: „Naše současné utrpení je předehrou toho, co v blízké budoucnosti čeká evropské a západní křesťany.“ „Musíte být vnímaví k tomu, co se děje zde na Blízké m východě, neboť muslimů, jež přijímáte do svých zemí, je stále víc. Vaše liberální a demokratické zásady zde nemají žádný význam.“
(Zkráceno. Převzato z
www.wilberforce.cz)
I nadále jsou modlitby a jiné oběti za pronásledované křesťany aktuální.
