Zamyšlení nad evangeliem svátku Povýšení svatého kříže.
Ježíš řekl Nikodémovi: „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“
Začátek tohoto svátku se váže na posvěcení baziliky Hrobu Páně postavené císařem Konstantinem nad místem, kde byl Pán Ježíš ukřižován. Bylo to 13. září roku 335. Hned následujícího dne téhož roku tj. 14. září 335, byly k veřejné adoraci vystaveny relikvie kříže, na kterém byl Pán Ježíš ukřižován. To se opakovalo každoročně. Tak se Jeruzalém stal prvním místem, odkud se tato slavnost rozšířila pak dále po celé Církvi.
I když všechny skutky Pána Ježíše, které vykonal, byly velké, jeho utrpení a smrt na kříži se pro věřící stala tou největší událostí projevu lásky Boha k člověku. Proto není divu, že kříž se stal symbolem církve, kterou Kristus sám založil.
Dnešní svátek nám dává možnost zamyslet se nad smyslem kříže. Dnes už se tak často nesetkáváme s křížem, jako měly možnost dřívější generace. Chodili kolem něj každodenně. Kříže stály na rozcestích, u polí, v místech neštěstí, na návsích… Někdy jako vzpomínky na bolestné události, jindy byly postaveny jako dík za ochranu před něčím zlým.
Dnes je stále více zřetelný protiklad v pohledu na kříž. Jedni jej uctívají, jiní v něm vidí jen kulturní či historickou památku. A jsou i takoví, kteří je kradou, aby je mohli dobře zpeněžit.
My, kteří jsme ve víře vyrůstali od malička a vídali jsme viset kříž ve svých domovech, si možná ani nepřipustíme, že jinak vidí kříž ten, kdo nevěří nebo je jiného vyznání.
Zkusme se vžít do situace mladého člověka, který možná poprvé vstoupí do našeho kostela. Zpravidla hned u vchodu visí kříž. Některé naše vchody jsou navíc i špatně osvětlené. Pohled na kříž nemusí vyvolat dobré pocity. Ukřižovaná postava, bolestí zkroucená, s tmavou korunou na hlavě, ruce a nohy probodené velkými hřeby, krev tekoucí po ztýraném těle, to vše jinak chápeme my a jinak to chápe ten, kdo tomu nerozumí.
Někomu může vyvstat i příběh z nějakého hororu, kde se sugestivně předvádí mučení, aby tak film měl co největší úspěch. Lidé dneška jsou přímo syceni scénami, kde teče krev, kde je ukazováno násilí ve všech nejkrutějších podobách.
Zatímco barevné reklamní plakáty se předbíhají ve výběru krásných dívek, nabízejících to nejlevnější, nejlepší, nejdokonalejší, nejkrásnější, a to ještě se zárukou, my nabízíme kříž. Docela tvrdý, neuhlazený, zkrvavený kříž.
Pán Ježíš sám řekl: „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Vzít svůj kříž, přijmout skutečnost života, neutíkat od povinností, nechtít jíst jen tu „smetánku“, kterou ony pochybné reklamy nabízejí, to je cesta křesťanství. Mnozí k této pravdě dojdou sami po trpkých životních zkušenostech. Ale jsou i takoví, kteří s cynickým výrazem se budou kříži smát až do posledních chvil života.
Každý člověk má svůj kříž, starý, mladý, prostý, vzdělaný, ba i ti, kteří v Boha nevěří. Neochota nést kříž, odhodit ho, znamená zradit své životní poslání dané Bohem. Člověk tím nic nevyřeší, jen zdánlivě klame sám sebe. Např. útěk k alkoholu, drogám, útěk z manželství, útěk od povinností k rodině, k dětem, k rodičům…atd. , to vše jen na krátký čas. Svědomí se v takovém případě umlčet nedá.
Pamatujme, že kříž je klíč, kterým si otevřeme bránu nebe. Kdo ho zahodil, nebo kdo ho ztratil a dál už nehledal, nemůže vejít. Do Božího království žádná jiná cesta nevede. Život je dost dlouhý na to, aby si každý mohl rozmyslet a rozhodnout se, jak svůj život prožije a naplní. Pán Ježíš nám všem ukázal, že stojí za to vzít svůj kříž a nést ho až tam, kam je každému z nás určeno.
Tvůj kříž …
Bůh od věčnosti shlédl na kříž, který ti jednou chce na ramena vložit.
Dříve, než-li ti tento kříž poslal, pohlédl naň svým vševědoucím okem, Božským rozumem promyslil, svou moudrostí zkoumal, laskavým smilováním prohřál, zvážil v obou rukou, není-li pro tebe příliš velký a těžký.
Pak kříž požehnal svým svatým Jménem, svou milostí pomazal a ještě jednou na tebe a tvou statečnost pohlédl…
Tak přichází k tobě kříž skutečně z nebe, jako dar milosrdné lásky tvého Boha.
