Tento příběh mi dnes poslala maminka, jako povzbuzení do nového školního roku. Hodně mě oslovil, a proto ho posílám dál. Věnuji ho všem učitelům, vychovatelům, kněžím a katechetům a dále také všem lidem, kteří pracují s dětmi a mládeží. Děkuji za práci, kterou vykonáváte.
Učitelka
Na začátku školního roku třídní učitelka šesté třídy stanula před svými bývalými páťáky. Rozhlédla se po třídě a řekla, že všechny má stejně ráda a všechny ráda vidí. Byla to velká lež, protože v přední lavici schoulený do klubka seděl chlapec, kterého neměla ráda.
ještě v páté třídě si všimla, že si nehraje se spolužáky, má na sobě špinavé šaty a smrdí, jakoby se nikdy neumýval. Postupem času je její vztah k tomuto žákovi stále více a více zhoršoval, až měla chuť poškrtat všechny jeho písemné práce červeným perem a dát mu pětku. Jednou dostala z úkol od ředitelky školy, aby vypracovala posudek a analyzovala charakteristiky všech žáků. Hodnocení svého neoblíbeného žáka nechala až na úplný konec. Když se dopracovala k rozboru jeho osobnosti, neochotně začala studovat jeho materiály a zůstala úplně ohromená.
Učitelka, která vedla malého chlapce v první třídě, napsala:
"Je to brilantní dítě s rozzářenýma očima. Dělá domácí úkoly čistě a správně. Je mi potěšením být vedle něho."
Učitelka ve druhé třídě o něm napsala:
"Je to vynikající žák, kterého si jeho spolužáci cení, ale měl problém v rodině. Jeho matka je smrtelně nemocná a jeho život doma je podle mne neustálý boj se smrtí."
Učitelka ve třetím ročníku napsala:
"Smrt jeho matky ho velmi těžce zasáhla. Snaží se ze všech sil jak nejlépe umí, ale jeho otec neprojevuje o něho zájem a jeho život doma může mít brzy vliv na jeho vzdělání, jestliže se s tím nic neudělá."
Ve čtvrté třídě učitel napsal:
"Tento chlapec není úplně 100%, nemá zájem o učení, nemá téměř žádné přátelé a často usíná přímo ve vyučování."
Po přečtení charakteristik se učitelka velmi zastyděla. Cítila se ještě hůře, když jí na Vánoce všichni žáci donesli dárečky, které byly zabalené ve třpytícím se papíře s barevnou stuhou. Dárek jejího neoblíbeného žáka byl zabalený v hrubém hnědém papíře. Některé děti se začaly smát, když učitelka vytáhla z balíčku náramek, na kterém chybělo několik kamínků a poloprázdnou láhev parfému. Potlačila výsměch, když zvolala:
Ó, to je krásný náramek!" Otevřela láhev a kápla si trochu voňavky na zápěstí. V tento den chlapec vycházel ze třídy jako poslední. "Dnes voníte, jako moje maminka,"řekl. Když odešel, dlouho plakala.
Po nějaké době se s její pomocí začal nejméně oblíbený žák vracet zpátky do života. Ke konci školního roku se stal jedním z nejlepších studentů.
Později, když už měla jiné žáky ve třídě, našla pod dveřmi do třídy lístek, kde chlapec napsal, že je nejlepší učitelka, kterou do té doby ve svém životě měl. Uběhlo dalších pět let, když dostala další list od svého bývalého žáka. Napsal jí, že odmaturoval jako třetí nejlepší v ročníku a že je i nadále nejlepší učitelkou v jeho životě. Uběhlo dalších pár roků a učitelka dostala další list, ve kterém jí mladý muž napsal, že i přes všechny těžkosti vystudoval univerzitu s nejlepšími známkami a potvrdil, že je stále nejlepší učitelkou, kterou měl ve svém životě. Po určité době přišel dopis, ve kterém psal, že po univerzitě se rozhodl zvýšit úroveň svých vědomostí. Teď už má titul před jménem i za jménem. I v tomto dopise nezapomněl napsal, že je nejlepší ze všech učitelů, kteří byli v jeho životě. Ale čas šel dále. V jednom ze svých dopisů napsal, že potkal ženu svého života a chce se oženit. Napsal, že jeho otec zemřel před dvěma lety a ptal se, zda by neodmítla sedět na této svatbě na místě matky ženicha. Samozřejmě, že učitelka souhlasila. Ve svatební den svého žáka měla na ruce náramek s chybějícími kamínky a koupila si stejný parfém, který připomínal chlapci jeho matku. Střetli se, objali se a on cítil vůni domova.
"Děkuji, že jste tenkrát ve mě věřila. Děkuji, že jste mi dala pocit, že mě někdo potřebuje a vrátila jste mi sebevědomí. Naučila jste mne věřit v sám sebe, ale i rozlišovat mezi dobrým a špatným. Učitelka se slzami v očích odpověděla.
"Mýlíš se, to Ty jsi mne naučil všechno. Nevěděla jsem, jak učit, než jsem se setkala s Tebou."
Pavol Gašper, 28.8.2014
Tento příběh vyprávěl autorovi jeho přítel z Ruska. Autor ho volně napsal a zveřejnil.
Převzato z
http://pavolgasper.blog.sme.sk,
článek naleznete
zde.
