Slovo z duchovní obnovy
Spoločenstvo Živá voda
(je asi především pro mne...)
Je psáno: "Nenos nenávist ve svém srdci vůči svému bratrovi." Lv 19:17. To bylo ve Starém zákoně. Ježíš však přinesl učení, které je dokonalost a od nenávisti po lásku je ještě široká stupnice.
V Ježíšově učení byla dokonale osvětlena láska: např. nemáme milovat jen ty, co nás mají rádi, ale i ty, co nás nenávidí. Ježíšův ideál lásky se rozšiřuje i na naše nepřátele a ty, co nám dělají špatně. A podobně Syn člověka osvětluje i nenávist. Od "nenávidět" po "milovat" je ještě antipatie, odstup a lhostejnost.
Víme, kdy cítíme k někomu sympatii a kdy k někomu antipatii. Když si někoho připouštíme "do svého života" a od někoho si držíme odstup. A víme i o lidech na kterých nám skutečně záleží, kteří jsou nám lhostejní. Ježíš i tyto věci nazývá pravým jménem. Antipatie, odstup i lhostejnost jsou již nenávistí. Neboť nejsou láskou. Jsou už začátkem nenávisti.
Když někoho miluješ, máš k němu sympatii; antipatie je již začátkem nenávisti. Když je nějaká osoba od tebe vzdálená a miluješ ji, zůstáváte blízcí svým duchem. Jste si stále blízcí, přestože byste byli vzdáleni stovky kilometrů.
Tedy když se odloučíš od nějakého člověka vnitřně, když si od něj držíš odstup, už ho nemiluješ. Už ho nemáš rád. Tam končí láska a začíná nenávist.
Kdo miluje, nikdy není a nemůže být lhostejný k milovanému - ba naopak, vše na něm ho zajímá.
Pokud je někdo někomu lhostejný, znamená to, že ho už nemá rád. Jsou to náročné věci, neboť Ježíš nám toto přikazuje nejen k lidem, kteří jsou nám příjemní, ale také k nepříjemným lidem. On měl Jidáše ve svém týmu. On si ho zřejmě nevybral, ale Jidáš se mu vnutil, ale přijal ho, aby ostatním na živém příkladu ukázal, jak se učedníci mají učit milovat. Ježíš věděl, že Jidáš krade z měšce pro chudé, že ho udává a žaluje u chrámové vrchnosti a určitě dělal další hrozné věci, ale ... Ježíš neměl ve svém srdci antipatii vůči tomuto ubohému člověku, co se mohl stát apoštolem, kdyby chtěl, nedržel si od něj odstup, věnoval se mu "jak se dalo", vyučoval ho, vedl ho od těla k duchu, udělal pro něj všechno, všechno na jeho záchranu. Určitě mu nebyl vůbec lhostejný. Přijal ho do týmu, aby se ostaní učili, jak on umí milovat i nepřítele, o kterém věděl, že ho zradí. Aby jim to ukázal.
A ukázal to i nám. My se jím však neinspirujeme a to ani v mnohem lehčích věcech. Ve velké většině případů, když nás někdo urazí, i když nedojde přímo k nenávisti, dojde k anitipatii, odstupu vůči tomu člověku a lhostejnosti, jestli bude pokračovat na Cestě Dobra. Ne, Ježíš nechce, abychom si tyto věci vpustili do srdce. Je to bolestivé, protože se chceme chránit, aby nás ten člověk už nemohl dál zraňovat. Ale Ježíš Jidáše nevyhodil ze svého srdce, když on kradl z měšce. Některé se v tom mýlí, ale on byl skutečný člověk s city, a on si nechával srdce otevřené i před Jidášem, aby ho on mohl znovu zranit: neudělal si odstup od něho; naopak. To samozřejmě vyžaduje žít s Bohem, který toto uzdravuje. Ježíš si nevpustí nenávist do Svého srdce ani vůči Jidášovi.
Je to těžká cesta? Ano, je. Ale kdo chce být dokonalý, musí jít po ní, úzké. Široká cesta nenávisti nás táhne pryč od cíle - naší spásy. Je to cesta duchovního růstu. Je to cesta stoupání, ne klesáním. Samozřejmě, musíme být stále s Ježíšem a Otcem a nechat se uzdravovat, protože být s lidmi je těžké. Lehké s anděly a Bohem. Nevpustí žádnou nenávist do srdce.
Podívejme na Boha: kolik lidí ho urazilo a uráží každý den a přece v něm není žádná nenávist, jen bolestná láska, která je vždy vlídná k ubohým lidem.
Pokud nás někdo urazí a zraní, zakryjme vinu svého bratra před ostatními, nedávejme ji na veřejnost; zakryjme ji před světem. Pokud takto zabráníme uspokojení své pýchy, budeme mít velkou zásluhu v Božích očích.
Ten, kdo by oznamoval druhým, jak ho zranili a urazili a všude vyprávěl, jak to bolí, chodil by jako pošetilý žebrák jdoucí za jinými žebráky, které by žádal o jed. Místo toho, aby žádal almužnu uzdravení od Krále, který má moc nad vším i nad bolestí a zraněním. Vyplakat se můžeme chodit jen k nohám Krále, a prosit ho o útěchu lásky a o poučení.
Zkusme se nyní zamyslet, ke komu cítíme averzi, odstup, či dokonce lhostejnost. Propusťme ty osoby z našeho zajetí, odpoťme jim zranění, aby jednou mohly být svobodní. Zajímejme se o ně, znovu je milujme, z naší strany nesmějí cítit antipatii nebo odstup. Připusťme si je znovu do života. Tyto věci nesmějí být v našich srdcích. Oni jsou totiž již nenávistí. A Ježíš chce od svých učedníků, aby v našich srdcích byla jen láska.
(Zvu sdílet >>> Štefan Patrik Kováč,
ThLic Stefan Patrik Kovac
Převzato z
FC - Stefan Patrik Kovac,
článek naleznete
zde.
