Tuto noc po dlouhém trápení jsem měla vidění, ve kterém mi Pán ukázal mnoho kněží, všechny oděné v kněžském šatu; ale současně mi dal na srozuměnou, že mezi nimi je mnoho jidášů a jeho nepřátel (...) A náhle část z nic se stala pekelnými stvůrami, a co horšího, samotnými démony. Při tomto strašném pohledu Pán od hlavy až k patě ronil krev.
Přitom mi řekl, že krev, kterou prolévá, způsobují hříchy a svatokrádeže, kterých se dopouštějí oni kněží, kteří byli jako meče a bodce, jako množství ran a úderů proti Jeho božskému majestátu. A dal mi spatřit, že jeho předrahá krev plyne na zem jako řeka, a já jsem viděla, jak málo úcty, a málo uvědomění projevují ti, kteří mají moc držet ho v rukou, ale také ho nehodně přijímat, a to dělali všichni ti, které mi ukázal.
Zeptala jsem se ho, zda mi dovolí, abych je napomenula, ale On mi řekl:
"Ti si to neuvědomí až do posledního soudu. Jsou všichni odsouzeni do věčného ohně. Odpověděla jsem:
Ať se stane tvá svatá vůle. Ale pověz mi, Pane, nevyvolil sis mě, abych byla prostředníkem mezi Tebou a hříšníky? Nuže, jsem připravená dát život a krev pro tvoji slávu a pro spásu těchto duší."Pán mi řekl:
Ano, to je všechno pravda, ale pro takové jako oni není už léku, protože ustavičně po mně šlapou a bičují mě. Když to řekl, jeho tvář nabyla přísného vzezření, a řekl:
"Odejděte, zlořečení!" Ó, Bože, ihned jsem spatřila, jak zmizeli v hustém dýmu. Naopak ty, kteří zůstali v kněžském šatu, Pán blahoslavil a potvrdil je jako správce svého Těla a své Krve.
Jednou mi dal Pán pochopit, jak velice se mu nelíbí urážky, kterých se dopouštějí řeholníci, a zvláště ti, kteří se stali správci jeho nejsvětějšího Těla a Krve, tj. kněží. Pán mi řekl:
"Takoví jsou příčinou, která strhává do propasti celý svět, protože jsou to ti, kteří si posluhují mnou, berou mě a drží ve svých rukou, nikoliv aby mě oslavovali, ale aby tupili a uráželi. Pán mi řekl: "Hleď" A ihned jsem viděla, jak se z nich staly bytosti strašnější než samotní démoni:
"Nemohu mít pro ně slitování, ne, ne, ne! A znovu je od sebe zavrhl s prokletím. (D II, 9)
Po svatém přijímání jsem byla vytržena do extáze a viděla jsem oslaveného Pána, který mi řekl:
"Jsem tvůj Ženich (...) Zůstávej ve mně; utvrď se v mé vůli a nepochybuj. Jsem zde pro tebe. Jaké máš nejvroucnější přání? V tom okamžiku jsem mu doporučila jednu osobu, a on mi ji ve stejném okamžiku ukázal. Vypadala jako démon v pekle, tak strašný, že sám Pán si zakrýval tvář, aby ji neviděl. Zeptala jsem se Pána, kdo je tato příšera, a on mi řekl, že je to ta osoba, kterou mu doporučuji. Můj Bože, jak mě vyděsila. Nemohu říct, kdo to je, i když není z tohoto města, ale je zde a je to kněz. Bůh mi dal pochopit, že tento kněz všechno své myšlení, zaměřuje k pozemským věcem, že mu mnoho záleží na lidských poctách, a to je věc, která se Bohu velmi nelíbí, protože taková srdce jsou připoutána k bohatství, vládne v nich skrytá pýcha, jakou Pán nemůže snést, zvláště ne u kněží.
Pochopila jsem, že Pán se ocitá v rukou takových osob, jako byly ruce Jidáše, zrádce. Pak ta osoba ihned zmizela v hustém dýmu.
Když jsem Pánu odporoučela současné potřeby, ukázal mi, jak je urážen jidáši, kteří ho každý den zrazují na svatém oltáři. Začala jsem mu tedy nabízet oběti, prosila jsem ho za odpuštění mých hříchů a mých nevděčností, prosila jsem ho pro jeho lásku, aby je netrestal. Nabídla jsem se, že budu trpět mučení a tresty na pokání za své hříchy a za hříchy druhých; žádala jsem ho o duše, o všechny duše a řekla jsem :
"Můj Bože, Ty jsi celý láska, prokaž mi milost, odlož tresty a odpusť nám! Nabízím se Ti, že budu trpět muka z lásky k Tobě."
Když jsem to řekla, viděla jsem, že mi prokáže milost, ale jen pro tenkrát. Ihned jsem odpověděla:
"Můj Bože, chtěla bych tuto milost provždy!" On mi odpověděl:
"Uděluji ti ji nyní, ale navždy ne! Pán byl skutečně urážen (D III, 74).
Jednou ráno po duchovním svatém přijímání jsem zakusila stejný pocit jako při svátostném přijímání a ocitla jsem se v extázi. Vzpomínám si, že Bůh mi doporučil zvláště kněze, především ty, kteří nejsou v milosti Boží, proto je jich mnoho, a jak mnoho! (D III, 420)
V jedné extázi mi nejsvětější Maria řekla:
"Dcero, mnoho křesťanů žije jako šelmy; mezi věřícími není víra, žijí, jako by Bůh neexistoval; a můj Syn již má důtky, aby je potrestal... Ó, kolik kněží a kolik řeholníků uráží Boha! Ti všichni šlapou po svátostech, pohrdají nejdražší Krví Ježíšovou a šlapou po ní. Ti otravují komunity a celá města; jsou jako nakažení morem, mají jméno křesťané, ale jsou horší než nevěřící. Dcero, modli se, posti se, trp tresty a snaž se, aby to všichni dělali, aby Bůh odložil bič. (srov. D III, 999)
Na konci mše jsem požádala nejsvětější Marii, aby požehnala spolu s knězem mé představené, mým spolusestrám, všem, kteří pomáhají mé duši, papeži a všem ubohým křesťanům, a ona mi odpověděla:
"Papež má málo těch, kteří jsou praví křesťané. Dcero, modli se a vyzývej k modlitbě, především za kněze, kteří špatně zacházejí s mým Synem. (srov. D III, 1196)
Věz, že nyní nastala doba, kdy je jen málo těch, kteří se spasí. Všichni urážejí Boha a protiví se jeho zákonu, ale hříchy, které se Bohu nejvíce nelíbí jsou ty, kterých se dopouštějí řeholníci a kněží, kteří každý den ráno nehodně proměňují. Ó, jak mnoho jich jde do pekla! Dcero, Bůh chce, abys trpěla a modlila se za ně za všechny (D IV, 358)
Panna Maria popsala Veronice sedm míst, těch nejbolestivějších, jaká v pekle jsou, a komu jsou určena:
První místo, kde je připoutá sám Lucifer a s ním Jidáš, který mu dělá sedadlo, a tam jsou ti, kteří jsou následovníky Jidáše.
Druhé místo je to, kde jsou všichni hierarchové a preláti svaté Církve, protože byli pozdviženi k důstojnosti, a oni zvrátili pocty a víru, šlapou po krvi Ježíše Krista, mého Syna, nesmírnými hříchy (...)
Na třetím místě, které jsi viděla, jsou řeholníci a řeholnice.
Na čtvrtém místě jsou všichni zpovědníci, kteří oklamali duše, své penitenty.
Na pátém místě jsou duše soudců a správců spravedlnosti.
Na šestém místě jsou všichni představení a představení řeholníků.
Na sedmém místě jsou všichni ti, kteří chtěli žít podle vlastní vůle a dopouštěli se hříchu, zvláště tělesných. (D IV, 744)
Nejsvětější Panna řekla svaté Veronice:
"Ve vytržení jsi byla přenesena do pekla, abys zakusila nová muka, a po svém příchodu jsi viděla, jak velké množství duší padá do pekla, a každá z nich má tam místo svého trápení. Poznala jsi, že jsou to duše různých národností a různých stavů, křesťané i nevěřící, řeholníci i kněží. Ti poslední jsou Luciferovi nejblíže a trpí tak, že to lidská mysl vůbec nemůže pochopit. Když tyto duše přijdou do pekla, celé peklo slaví svátek, okamžitě zakoušejí pekelná muka a urážejí Boha. (D IV, 353)
Pramen: Deník sv. Veroniky Giuliani. Zveřejnily Suore Francescane dellÍmmacolata-Monastero delle Murate
Převzato z časopisu Světlo č. 2/2011
,
naleznete v
Archív periodika Světlo, rok 2011
@@@
Další článek:
Sv. Veronika Giuliani
Katecheze Bendikta XVI., aula Pavla VI.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13829
| Zdroj: časopis Světlo č. 2/2011