Moje první pěší pouť na Velehrad 2014
Po dlouhých úvahách, jsem se rozhodl vydat se na 14. pěší pouť Vranov nad Dyjí - Velehrad. V sobotu 16.8. v odpoledních hodinách jsem dorazil po celodenním cestování do Vranova, kde už čekalo pár poutníků. Další přijížděli v průběhu neděle a největší zbytek dorazil v pondělí.
V pondělí po výtečném obědě, který nám připravila paní Dundová, jsme se odebrali do kostela na mši svatou s požehnáním poutníkům na cestu. Po mši už zbývalo jen naložit batohy do doprovodného auta a vyrazit na cestu.
První úsek do Znojma, jsem už jednou absolvoval, tak nebylo žádné nemilé překvapení.
Po ranním požehnání v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě, jsme vyrazili za doprovodu strážníků městské policie, kteří nás doprovodili bezpečně přes střed města do Miroslavi vzdálené asi 33 km. Počasí nám delší část dne nepřálo, tak jsme museli tyto kilometry absolvovat v pláštěnkách. Po cestě bylo několik zastávek ve vesnicích, kde nás pokaždé mile přijali a bohatě pohostili.
Druhý den jsme po modlitbě Anděl Páně vyrazili z Miroslavi od kulturního domu směr Blučina. Tentokrát se šlo příjemně i s přihlédnutím na počasí s klubajícím se asi prvním puchýřem, který jsem se snažil ignorovat. Opět nás čekalo několik zastávek na modlitbu a také na bohaté pohostinství farníků.
Třetí den nás čekal nejdelší úsek do Větéřova. V některých okamžicích jsem s důvodu bolesti noh uvažoval o využití doprovodného vozidla, řízeného panem Lukešem, ale při pohledu na otce Františka a další poutníky, kteří byli o dost starší jak já, jsem své rozhodování přehodnotil a došel jsem až do Větéřova po svých. Po mši svaté mně tam čekalo milé překvapení, kdy mně otec František oznámil, že jsem byl pozván na nocleh k jedné rodině. Mile nás tam přijali a opět bohatě pohostili.
Čtvrtý den opět po modlitbě Anděl Páně, jsme vyrazili zase blíž k Velehradu. Počasí nám tentokrát přálo a cesta probíhala z hodně velké části lesem a polníma cestama. Na hoře sv. Klimenta, jsme se na malou chvili setkali s dalšími dvěmi proudy, které vedli otec Jan Peňáz a jáhen Ladislav Kinc. Cíl dnešní cesty bylo městečko Buchlovice, tam jsme nedorazili všichni poutníci, jelikož jsme byli rozděleni a jedna skupinka z důvodu malé kapacity popošla do vesnice Tupesy. Na konci dnešní etapy nás opět čekalo milé přivítání a teplá večeře.
Každý večer, kde jsme nocovali, byly předváděny veselé scénky, a také vyhlašování zapomenutých věcí z odpočinkových míst, které pan Lukeš majitelům navrátil po krátkém předvedení čehokoliv ve formě zpěvu ......
Také otec Nik každý den při putování vyhlašoval a zval potníky, aby se hlásili do hitparady, kde se nakonec sešlo několik povedených a krásných hitů.
Trochu mně mrzí, že i na této krásné a slavné pěší pouti, jsem potkal lidi, kteří se baví jen s tím s kým oni sami chtějí.
Poslední den mně čekalo už pohých 8 km do Velehradu a jelikož jsem tam nikdy nebyl o to víc se tam těšil. Od spolupoutníků, jsem se dozvěděl, že se malá část jde bosky, je to už taková tradice. Měl jsem trochu obavy zda to mé nohy snesou. Nakonec se šlo krásně a lituji toho, že jsem sandále nesundal mnohem dřív. Mé první putování na Velehrad aniž bych o tom dopředu přemyšlel, bylo silným a krásným zážitkem v tom, že v sobotu jsem mohl oslavit své 33 narozeniny ministrováním na slavnostní mši svaté.
Písnička, která mně nejvíce chytla za srdce je sice z roku 2001, ale stále myslím že platná:
Putujem všichni na Velehrad, chceme víc vnímat – Bůh nás má rád.Moc dobře víme, kdo nás čeká, ani déšť nás nepoleká.
Čeká nás Matka, čeká nás Pán, Cyril, Metoděj a starý chrám, kdo z nás by váhal za nimi jít, jsme rádi, že tu můžem být.
Děkuji, že jsem mohl poznat spoustu úžasných lidí. A Pán Bůh zaplať za vše. Teším se na příští rok.
