Dne 18. července bylo chaldejským katolíkům v Mosule, největší křesťanské komunitě v Iráku, stanovené hrozné ultimátum: opusťte vlast našich předků nebo konvertujte na islám, jinak zemřete.
1,2 miliarda katolíků světa téměř zapomněla na tyto křesťany, kteří jako poslední stále mluví aramejštinou, Ježíšovým rodným jazykem a žijí v zemi Abraháma a Jonáše. Tito křesťané jsou vyhlazováni přímo před našima očima.
Jako způsob vydání této slabě zastřené výhrůžky, které připomínají nacistické pronásledování Židů, bylo zvoleno arabské písmeno "N" (jako nazaretský), které je namalované na domech všech křesťanů známých v Mosulu.
Tyto výhrůžky, vydané fanatickým Islamským státem v Iráku a Sýrii (ISIS), který je známý svým krutým běsněním a popravami, vzalo několik stovek tisíc křesťanů v Mosulu velmi vážně. Svoje domovy opustili téměř jen s oblečením, které měli právě na sobě.
Většině z těchto křesťanů se alespoň podařilo uniknout a najít dočasné útočiště u Kurdů - v jejich semi-autonomním regionu. Kurdové však nemají zdroje na to, aby mohli tyto chaldejské křesťany dlouho bránit a ochraňovat je.
V rozhovoru pro Fox News vystoupil republikán a člen americké Sněmovny reprezentantů Frank Wolf, který se nedávno spolu s dalšími 54 členy této sněmovny podílel na listě, který byl adresovaný prezidentovi Obamovi. Prezidenta žádali o chránění těchto komunit. Wolf v rozhovoru uvedl, že zatímco irácký prezident Maliki vyslal do Mosulu vojenské jednotky, aby evakuovali šiítské muslimy. Spojené státy na ochranu chaldejských křesťanů neudělali nic. Wolf též důrazně řekl, že prezident Obama nepodnikl proti této probíhající genocidě "téměř nic".
Ze strany Bílého domu panuje hrobové ticho. Ale nedostatek vedení ze strany hierarchie Katolické církve v Americe je také šokující.
A přece se kritická situace těchto iráckých křesťanů začíná brát vážně. Děje se tak z velké části díky hrdinským snahám místních iráckých náboženských vůdců, jakým je chaldejský patriarcha Sako. Sako se vydal na bleskovou cestu po světě, aby nás všechny upozornil na vážnou situaci těchto iráckých křesťanů. V prohlášení, které vykresluje jeho charakter, řekl
nedávno iráckým křesťanům: "My jsme vaši pastýři a s naší plnou zodpovědností vůči vám zůstaneme s vámi do konce, neopustíme vás, ať to stojí, co to stojí."
Před invazí, kterou spustila a vede USA, žilo zde přibližně 1,5 až 2 miliony křesťanů. Dnes je jich tam prý méně než
200 000. Tato číslo hovoří samy za sebe.
Když si dnes svět začíná být vědomý této genocidy v severním Iráku, mnozí z nás se sami sebe ptají: Co můžeme dělat? Co můžeme udělat jako občané a křesťané požehnaní tím, že můžeme žít ve státě v relativním míru a bezpečí?
Odpověď je celkem jednoduchá a nečekaná. Žádat, aby naše vláda a církev vytáhla svoji hlavu z písku a následovala příklad Francie. Ano, Francie.
V hrdinském gestu křesťanské solidarity, které by udělalo Janu z Arku hrdou, francouzská vláda těmto pronásledovaným iráckým křesťanům otevřela svoje dveře.
"Francie, je pobouřena tímto násilím, které odsuzuje s nejvýše možnou rozhodností," řekli ve společném prohlášení Laurent Fabius, francouzský ministr zahraničních věcí a Bernard Cazeneuve, francouzský ministr vnitra.
"Ultimátum vydané státem ISIS vůči těmto komunitám v Mosulu je posledním tragickým příkladem obrovské hrozby drihádistických skupin v Iráku, ale také i v Sýrii a jinde, které představují pro tyto populace. Populace, které jsou historicky neoddělitelnou součástí tohoto regionu. Jsme připraveni, jestliže budou chtít, usnadnit pro ně azyl na naší půdě. Jsme v neustálém kontaktu s místními a také se státními orgány, aby se zajistilo, že se udělá všechno pro jejich ochranu."
Francouzské prohlášení prosazuje tři základní věci, které by měla každá vláda, zejména USA, okamžitě uskutečnit:
1. Uznat, že se jedná o genocidu a pojmenovat pachatele a oběti.
2. Oficiálně co nejdůraznější odsoudit to, co se tady děje.
3. Nabídnout řešení, které zahrnuje spolupráci s místním orgány, které je pověřeno uskutečňování pevných závazků, jako je například nabízení azylu a jiných forem ochrany.
Pokud se jedná o Církev, měli bychom se podívat na chaldejského patriarchu a irácké biskupy, kteří jasným způsobem vyjádřili svoje očekávání
v otevřeném dopise "všem lidem v Iráku a po celém světě, kteří mají svědomí". Vyzývají k "praktickým činům na ubezpečení našich lidí a ne jen na slova, která vedou k odsouzení." Tato poslední část listu iráckých biskupů před závěrečnou prosbou k Bohu je očividně vyjádřením vděčnosti kurdské vládě, která tyto lidi přijala nejen "slovy" dobré vůle, ale podobně jako Francie, s obětavou pohostinností.
V pátek 25. července Konference katolických biskupů Spojených států skutečně vydala
prohlášení. Bohužel, bylo v něm nedostatek vedení a řešení. Měli bychom povzbudit naše biskupy, aby udělali mnohem více, a aby byli odvážnější a silnější vůči našim pronásledovaným bratrům a sestrám, aby uvedly jména a nabídli konkrétní obětavou pomoc. Zkrátka, aby se více přiblížili Francouzům.
V roce 1553 Řím přijal chaldejskou církev do Katolické církve. Téměř o 500 let později musí američtí katolíci najít způsob, jak přijmout tyto pronásledované lidi do naší země, do našich kostelů a do našich vlastních domovů, jak to bude potřebné.
Prohlašuji: Jsem s Tebou, Jano z Arku. Jsem s Tebou, Francie. Jsem s Vámi, Chaldejci!
Gualberto Garcia Jones je výkonným ředitelem International Human Rights Group, neziskové organizace se sídlem ve Washingtonu, D. C.. Cílem organizace je podporovat základní práva na život, přirozenou rodinu a náboženskou svobodu, prostřednictvím mezinárodního práva a mezinárodních vztahů.
Převzato z
lifenews.sk, 18. srpna 2014
článek naleznete
zde.
