Tak je to i dnes: mnozí jsou zklamáni, že nám manželství nefunguje? Proč? Neboť se neptáš autora, co máš dělat, aby fungovalo. Ptáš se jen člověka. Většinou sebe - to je ten horší případ, nebo psychologa - to je ten lepší případ. Musíme se vrátit na začátek.
Vyučování:
Muže a ženu je stvořil
Boží plán s křesťanským manželstvím
Každý rozumný člověk ví, že člověka stvořil Bůh (víme o výroku ze 14. žalmu, že pouze
blázen si v srdci říká: "Bůh není."), že Bůh stvořil muže, Bůh stvořil ženu. Proto musíme jít k němu zjišťovat, jak je to se vztahem mezi mužem a ženou, jak to s manželstvím myslel. Proč se musím ptát Boha? Protože je autor. Původce.
Jeho se musím ptát, ne např. Rady Evropské Unie nebo společnosti Inakosť [1] - čili člověka. Nebudu se ptát člověka. To je jako s programátorem: on naprogramuje program, jeho se jako uživatel musím ptát, jak má jeho program fungovat a jak s ním mám pracovat. Když si jen tak řeknu, protože mám svobodu, ne ?, že bude fungovat jinak, budu velmi zklamaný - on prostě nebude plnit a provádět to, co bych já chtěl. Po čase budu zklamaný.
Tak je to i dnes: mnozí jsou zklamáni, že nám manželství nefunguje? Proč? Neboť se neptáš autora, co máš dělat, aby fungovalo. Ptáš se jen člověka. Většinou sebe - to je ten horší případ, nebo psychologa - to je ten lepší případ. Musíme se vrátit na začátek.
Gn 1: 26-27 Učiňme člověka na náš obraz, podle naší podoby. Nechť vládnou ... (množ.číslo! Tedy muž a žena). A stvořil Bůh člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu je stvořil.
První zpráva o stvoření, 6. den (6 je číslo člověka). V ní se nic nepíše, kdo byl první a kdo druhý, kdo nadřazený a kdo podřízený. Jednoduše, Bůh stvořil člověka a to v "dvojvydaní" - jako muže a ženu [2]. Hovoří to o původní rovnocennosti, rovnosti muže a ženy. Můžeme vidět tyto základní pravdy o člověku:
+ Člověk je úplným bytím až ve společenství muže a ženy,
+ Muž a žena mají stejnou bytostnou hodnost,
+ Člověk je k obrazu Božímu a z toho vyplývá jeho vysoká hodnota.
V Žalmu 8 se píše: stvořil ho jen o něco menšího od andělů (řecky) / od Boha (hebrejsky). Člověk je podobný Bohu, ale není Bůh. Dnes si mnozí hrají na bohy pro sebe - určují si, co je dobré a co špatné, a určují to i manželce, manželovi. Ne. Jsme až na podobu Boha, ale jen na podobu Boha. Tedy muž je stvořen k obrazu, podobě Boha a také žena je stvořena k obrazu, podle podoby Boha. A z toho pro nás plyne ještě vyšší odpovědnost: dělá to z nás zástupce Boha na zemi. Měli bychom jím být.
Ještě se jen tak letmo dotknu výrazu "muž a žena" (mužský a ženský jedinec), hebr.
zachar u nekevá. Tento výraz se používá jak na lidi, tak i zvířata a doslova znamená "samec a samice". Používá se k rozlišení na pohlavní rovině a je v něm obsažené tělesné splynutí mezi mužem a ženou, symbolizuje jednotu a společenství. To znamená, že prvotní biblické chápání mužské a ženské identity je na takové vysloveně fyzické úrovni a tím je připraveno, že jen tito dva (muž a žena) mohou tvořit dvojici jednoty, ne
zachar - zachar nebo
nekevá - nekevá. Čili rozlišení není na nějaké psychické nebo jiné abstraktní rovině, ale jasně konkrétní, fyzické, doslova anatomické. Čili neobstojí, pokud se nějaký muž cítí jako
nekevá, popřípadě žena jako
zachar. Praxe v Západní Evropě o homosexuálních svazcích odporuje Božímu principu. Čili autorovi.
V.28:
Bůh jim řekl: Buďte plodní (ploďte se) a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji!
Muž a žena jsou tedy spolupracovníky Boha při předávání života a pány všeho tvorstva.
Ve druhé zprávě o stvoření už máme podrobněji o původu ženy.
Gn 2: 18,21-22 Potom Hospodin Bůh řekl: "Není dobře být člověku samotnému. Učiním mu pomoc, která mu bude podobná. "(...) Tu Hospodin Bůh dopustil na Adama tvrdý spánek a když usnul, vyjmul mu jedno žebro a jeho místo zaplnil masem. A z žebra, které vyjmul Adamovi, utvořil Hospodin Bůh ženu a přivedl ji k Adamovi.
Zase si všimneme podrobnosti. Bůh (s)tvoří ženu v době, kdy člověk spí. (Pozor: Ne muž spí, ale člověk spí.) Čili původ vzniku ženy je pro člověka (Adama, muže) neznámý. Uskutečnilo se to v jeho tvrdém spánku. Žena pro něj bude vždy tajemstvím. Žena bude pro tebe, muži, vždy tajemstvím!
Žena má tutéž bytostnou hodnotu - je člověkem, bytostně rovnocenná. Žena z žebra utvořená, má patřit k srdci muže a stát po jeho boku. Když ji Adam spatří, tak radostně vykřikne:
Gn 2: 23 Tehdy
Adam řekl: "Toto je kost z mých kostí a maso z mého masa; proto se bude jmenovat manželkou, neboť je vzata z muže. "
Avšak žena navzdory své podobnosti s mužem, zůstává tělesně i psychicky odlišná. A právě tato Bohem daná rozdílnost vyvolává v muži radost a přitažlivost k ženě. A také jistě naopak. V rozdílu je přitažlivost, ne ve stejnosti: Proto by manželé měli přijmout svou rozdílnost, vážit si jí, a učit se ji chápat.
Takže v prvotním plánu má muž a žena rovnost, mají společenství mezi sebou, stejnou důstojnost, panuje mezi nimi jednota. Vše se mění po pádu ženy a muže do hříchu. Vzpoura vůči Bohu nezpůsobí pouze porušení vztahu s ním, ale i mezi mužem a ženou navzájem. Naruší se rovnost a jednota, poškodí se jejich vzájemné společenství.
Tak je to vždy: čím více upadá vztah manžela nebo manželky k Bohu nebo obou, tím více se může zhoršovat i jejich vzájemný vztah.
(A platí to i naopak, čím lepší je vztah obou k Bohu, tím lepší vztah navzájem.) V Gn 3:20 je zachyceno, že
Adam nazval svou ženu jménem Chawwá, Eva (což znamená život). Z Písma víme, že ten, kdo pojmenovává je nad, a ten, koho pojmenovává, je pod. Po pádu se porušuje jejich vzájemná rovnost, důstojnost ženy padá, žena padá na úroveň služky, otrokyně; dokonce se dá koupit.
Bible to zachycuje:
budeš po muži toužit a on nad tebou bude vládnout. Tak to nemělo být, ale i to je důsledek hříchu. Tak je to i dnes mezi manžely: pokud se dostane mezi manžele hřích, jeden se vyvyšuje nad druhého, toho druhého pokládá za méněcenného, chce si ho podřídit.
Až když přišel Kristus, vrátil ženě její původní, Bohem chtěnou důstojnost, stejnou s mužem. Žena má (může mít) od dob Ježíše opět stejnou důstojnost jako muž. Velmi tam záleží na tom, zda muž je vydán Ježíši. Nezřídka se stává, že když není, žena je stále v podřadném postavení. Vyzvedl ji - ale ne nad muže, ale na jeho roveň.
Bohužel dnes, v posledních časech, se často žena vyvyšuje nad muže. Viděl jsem i takové manželství, kde je žena vůdcem, hlavou a muž se nikdy neujal své role otce (několik důvodů - ze slabosti nebo nechtěl připustit rozpad rodiny). A protože muž není ve své roli, ani neumí pojmenovat příčinu, často upadá do závislostí, alkoholismus, útěk od rodiny ...
Gn 2: 24 Proto opustí muž svého otce i svou matku
a přilne ke své manželce
a budou jedním tělem.
(1) Opustit. Bůh to tak vymyslel, že když má vzniknout nové manželství a nová rodina, musí se žena a muž oddělit od své původní rodiny. I kdyby to nebylo možné na materiální úrovni (nemožnost koupě domu nebo bytu), mělo by k oddělení dojít minimálně na duchovní úrovni, to znamená, že zájmy mého životního partnera a rodiny jsou již nadřazeny nad zájmy rodičů a sourozenců. Ideální je i odejít z domu rodičů, aby se lépe sladili a vytvořili "samostatnou" jednotu. Tvoje manželství nemůže růst a rozvíjet se ke své plnosti, pokud nedojde k reálnému odloučení od rodin ženicha a nevěsty.
(2) Přilnout. Znamená splynout, nerozlučně se spojit. Nerozlučně. Co jednou pořádně slepíš, to by se nemělo nikdy rozpadnout. Pravda, pokud použiješ dobré lepidlo: má jím být slib před Církví a samotný Ježíš, který je garantem požehnání. (Znáš: když chceš odlepit dobře přilepené listy: oba poškodíš, zničíš: tak je to i s rozvodem.) Splynout znamená milovat zralou láskou, která je věrná jedné osobě po celý život (i v myšlenkách; pozor na nevěru v myšlenkách).
(3) Jedno tělo. Tělesné spojení manželů. Znamená to však více, než si možná většina dnešní mládeže, odchované Fun-rádii a sladkými písničkami na MP3 přehrávačích, myslí. Znamená to sdílení navzájem - a to všeho, nejen těla: citů, myšlenek, zájmů, bolestí, radostí, obav, naděje, strachu, úspěchů i neúspěchů, zdraví i nemoci; všeho. Dvě osoby se sjednotí a stanou se tím nejužším, nejintimnějším společenstvím: jednoho těla, dvou duší.
Gn 2:25 A oba, Adam i jeho žena, byli nazí a nestyděli se jeden před druhým.
Před pádem muž i žena ideálně a v klidu sjednocují svou sexuální odlišnost. Prvotní nahota nevzrušuje člověka, je úplným přijetím vlastního těla. U člověka v takovém stavu chybí pocit strachu nebo ohrožení, je to stav plné důvěry k Bohu, k partnerovi, k okolí; pro člověka není třeba ukrývat se a chránit se před ničím.
Tedy muž a žena před sebou nic neskrývali. Viděli se takoví, jací opravdu byli a přece se nemuseli za nic stydět. Je to i nyní tak? Nemusíš se za nic stydět před svou manželkou? Před svým manželem?
U nich to bylo proto, že nebyli sjednoceni jen navzájem, ale i s Bohem, svým Stvořitelem. To je ten trojúhelník - muž, žena, Bůh, lépe: muž, Bůh, žena, lék na dnešní ubohý stav úpadku, kde se mnozí a mnozí rozvádějí: žili ze své, lidské síly, zákonitě jim jednou dojde: rozvod. Potřebuješ moc a sílu Ducha Svatého, abys vydržel, abys vyhrál (neboť, mimochodem, je tu někdo, kdo aktivně pracuje na rozpadu tvého manželství - je to Otec lži: ďábel).
Židé to znázorňují takto.
Vychádzejí z pojmenování muže a ženy v Bibli. Muž se řekne hebrejsky
iš, žena zase
Iššá. V těchto slovech muž má navíc hebrejské písmeno jod a žena hé. Pokud se muž a žena spojují v lásce, modlitbě a váží si jeden druhého, mužské jod se spojí s ženským hé do jod-hé, což každý Žid ví, že je počátkem Božího jména Jod-Hé-Waw-Hé (JHWH, Jahve; čteme Adonaj = Pán).
Kde je láska mezi manžely, tam je Bůh; nebo naopak: aby byla skutečná láska mezi manžely - musí tam být její původce: Bůh. Jinak, písmeno Jod symbolizuje Boží ruku položenou na muži: vždyť byl zformován rukou Boha - ze země. Pokud zůstane proto v pokoře, udělá mnoho dobrého a bude mít i správný vztah k ženě. Písmeno Hé symbolizuje duchovnost ženy: to písmeno se vyskytuje dvakrát ve jménu Páně; měla by lépe chápat duchovno a Boží přítomnost, je duchovnější než muž. Má svému manželovi pomoci do ní vrůstat a vzbuzovat v něm touhu sloužit mu.
Pokud na Boha zapomenou, zahodí pokoru, modlitbu, ztratí svou identitu, svůj Jod a Hé a z jejich vztahu zůstane jen ES, což znamená oheň. Budou se neustále hádat, bude mezi nimi nepřátelství, hledání jen svého sobectví, bude mezi nimi oheň rivality, boje a nenávisti. Pokud vyloučí ze svého vztahu /spomedzi seba/ Boha, zničí se, shoří, protože každý vztah má být trojjediný.
Jak dosáhnout šťastné manželství? Správnými prioritami v životě manželů. Neboť je jasné, že některé věci a osoby a vztahy jsou důležitější, jiné méně důležité a ještě jiné bezvýznamné.
Na prvním místě má být Bůh a jeho zájmy. Bůh tě miloval dřív, než ty jsi mohl milovat. On tě stvořil z ničeho jen ze svého milosrdného rozhodnutí, abys poznal, jak sladké je ho milovat a abys ho mohl slavit a dívat se na jeho svatost. Daroval ti život, jsi tu jen kvůli Boží lásce.
Úplnou jednotu mohou manželé dosáhnout pouze v Bohu. Bůh ti vždy řekne, co máš dělat. Ale musíš ho poslouchat. Jsi v krizi? Modli se. Pokoř se, popros o odpuštění, odpusť. Bůh ti vždy řekne, co máš dělat. Pokud máš Boha, máš všechno: zdravý vztah k manželskému partnerovi (ani jej nepodceňuješ, ale ani ho nezbožňuješ), k dětem (neděláš si je závislými na sobě, protože víš, že v 12, 13 je máš odevzdat Bohu). On tě povede k dozrávání, z dětinství do dospělosti a do mateřství a otcovství, od sobectví ke štědrosti, od pýchy k pokoře, od urážlivosti k pochopení, od odsuzování k chápání; neboť ten, kdo miluje, neodsuzuje, ale chápe. Bůhj je ten, kdo nás nejlépe zná a nejlépe zná i tvého partnera. S ním se je třeba radit.
Na druhém místě má být manželský partner. Tady máš vzor v Ježíšově kříži - jak milovat. Milovat znamená obětovat se pro partnera. Ne obětovat manželku / manžela sobě, využívat ho ke svému sobectví, ale nechat se pro něj přibít na kříž.
Na třetím místě mají být děti a jiní členové i vzdálenější rodiny. Děti jsou v první řadě Boží děti, my jsme jejich pěstouni a v určitou dobu je musíme odevzdat Bohu a nechat je osamostatnit (židé to dělali ve věku 12/13 let). Vychováváme je ne příkazy a zákazy, ale především svým vlastním životem.
Až na čtvrtém místě mají být bližní v Církvi a ostatní bližní. Jsme údy v jednom těle: sestrami a bratry; podle toho nás poznají: že se budeme navzájem milovat.
Na pátém místě má být práce. Nemá být únikem od odpovědnosti a rodiny; práce je pouze prostředkem, nikoli životním cílem.
Na šestém místě má být zdraví. Tělo je chrámem Duch Svatého.
Na ostatním místě koníčky, zájmy a jiné věci.
Toto je správné pořadí hodnot a kdo ho má, má šťastné i manželství. Často se však skrýváme za Boha a máme na prvním místě sebe. Sebe, své zájmy. Je to sobectví. Pokud posadím na trůn svého srdce Boha, život se mi začne upravovat a já najdu své štěstí. To chce Pán: abys byl šťastný.
Štefan Patrik Kováč, ThLic, Spoločenstvo Živá voda, Piešťany
Poznámky k textu:
[1] Tato společnost např. bojuje za zrovnoprávnění homosexuálních svazků s manželstvím muže a ženy.
[2] Možná ještě lepší vyjádření je to, že prvotní adam byl "mužožena" v tom smyslu, že to byl ještě muž "s žebrem", čili s tím, pomocí čehož pak Bůh vytvoří ženu. Adam až bez žebra je muž. Do té doby je to muž "se zárodkem ženy" v sobě, "mužožena". Až člověk ("mužožena") bez žebra je muž. Tento první člověk, adam, v sobě prostě obsahuje ženu. Takže potom Bůh říká: "Ať vládnou ..." Tu trochu přeháním, ale čtenář jistě pochopí, co chci zdůraznit.
Převzato z
http://www.mojakomunita.sk/web... - Blog / Stefan Patrik Kovac,
článek naleznete
zde.
Také na
Facebook - Stefan Patrik Kovac
