Zamyšlení nad evangeliem 20 neděle v mezidobí.
Ježíš odešel z Genzareta a odebral se do tyrského a sidonského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl jim: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského. „ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On ji však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato ji řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Bůh učinil cestu milosti závislou na lidské vůli
Tradiční rozdělování lidí na Boží děti (Izrael) a pohany (psíky), zní neslýchaně tvrdě v ústech Páně; vidíme, že Pán trval na zásadě svého osobního poslání od Otce nejprve k Izraeli, dokud to okolnosti dovolovaly. Ježíš však ihned rozšiřuje hranice své působnosti, jakmile ukazují pohané svou víru a důvěru: zde pokorná a vytrvalá prosba matky v nouzi, podobně jako jinde důvěra setníkova aj. Nouzová situace spojena s vírou lidí jsou podmínkami, na nichž učinil dobrotivý Bůh závislé cesty své milosti v budoucnosti.
Pán nepřipouští, aby nějaké ustrnulé naukové pravidlo či nějaký mechanismus dění se staly poutem a překážkou Boží spásné vůl a lidské dobré vůle.
Jak si hledím svých náboženských a stavovských povinností? Dovedu podobně jako Ježíš překonat ustrnulá pravidla, konvenční ohledy a předsudky tam, kde toho vyžaduje láska a zájem na duchovní pomoci?
Důvěrná modlitba dobývá Boží srdce
Boží vůle je neměnná a bylo by primitivní představou, kdyby se snad člověk domníval, že může „přemluvit“ modlitbou Boží úsudek…
Víme však z Písma, že Bůh učinil spásu odvislou od lidské svobodné odpovědi na Boží nabídku. Pokorná, důvěrná a vytrvalá modlitba je tedy často právě osvědčením ve zkoušce, na níž Bůh od věčnosti učinil závislou působnost své milosti. Zde se dá Pán „přemoci“ pokornou, věřící a vytrvalou prosbou pohanské matky, prosící za svou posedlou dceru.
Pán zkouší její víru, vytrvalost a pokoru: nejprve mlčí, pak ji zdánlivě drsně pokořuje a odmítá, teprve potom vyslyší pokornou, důvěrnou a vytrvalou modlitbu.
I naše modlitba bude vyslyšena, jestliže má tyto tři vlastnosti modlitby Syrofeničanky!
Čas milosti je omezen
Bůh velkoryse nabízí své milosti, ale jen po jistou dobu; když přešla doba Boží nabídky, odejde Pán a ponechá jednotlivce, národy či celé kontinenty na pospas nevěře.
Proto vybízí Písmo: „Nyní je čas příhodný, nyní je den spásy“. Osud židovského národa a severoafrického kontinentu jsou odstrašujícími příklady dějin. „Ježíš šel odtud pryč“
je výhružným slovem i pro nás, kdykoliv jsme v pokušení nechat přejít kolem sebe Boží milost bez povšimnutí…
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
