Vatikán. Papežská rada pro mezináboženský dialog vydala v souvislosti s obnovou kalifátu tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii tiskové prohlášení, ve kterém konstatuje, že „celý svět s podivem přihlíží tomu, co je označováno jako „obnova kalifátu“, který byl zrušen 29. října roku 1923 Kemalem Atatürkem, zakladatelem moderního Turecka. Odmítnutí tohoto aktu většinou muslimských, náboženských a politických institucí nezabránilo džihádistům Islámského státu v soustavném páchání nevypověditelných zločinů.
Papežská rada, všichni, kdo jsou zapojeni do mezináboženského dialogu a stoupenci všech náboženství tak jako všichni lidé dobré vůle nemohou neodsoudit bez jakýchkoli výhrad činy, jež nejsou hodné člověka.“
Zmíněná papežská rada je pak jednotlivě vypočítává: „masakrování lidí kvůli jejich náboženské příslušnosti, hanebná praxe stínání hlav, křižování a věšení mrtvol na náměstích, donucování k volbě mezi konverzí k islámu, placení zvláštní daně (jizja) anebo útěku, vyhánění desítky tisíc lidí, včetně dětí, těhotných žen, starých a nemocných lidí z domovů, únosy křesťanských a jezídských děvčat a žen považovaných za válečnou kořist, zavádění barbarských praktik infibulace, destrukce míst náboženského kultu a křesťanských i muslimských památek, okupace a profanace kostelů a klášterů, strhávání křížů a jiných symbolů křesťanského či jiného náboženství, destrukce nedocenitelného kulturního dědictví, opovrženíhodné násilí mající terorizovat lidi a donutit je k poslušnosti nebo k útěku.“
Po výčtu barbarských činů džihádistů Islámského státu prohlášení Papežské rady pro mezináboženský dialog pokračuje: „Toto barbarství nemůže být odůvodněno nijak a už vůbec ne nábožensky. Je těžkou urážkou lidství i Boha, který je Stvořitelem, jak vícekrát řekl papež František. Nelze zapomínat na skutečnost, že křesťané a muslimové žili společně a třebaže jejich soužití mělo své stinné i světlé stránky, dokázali vytvořit kulturu vzájemného soužití a civilizaci, na kterou jsou hrdí. Ostatně právě o tento základ se v posledních letech opírá dialog křesťanů a muslimů. Dramatická situace křesťanů, jezídů a ostatních náboženských početně menšinových komunit v Iráku vyžaduje, aby zodpovědní představitelé, zejména muslimští, dále ti, kdo jsou zapojeni do mezináboženského dialogu, ale i všichni lidé dobré vůle zaujali jasný a odvážný postoj. Všichni musí jednoznačně odsoudit tyto zločiny a zavrhnout dovolávání se náboženského vyznání k jejich ospravedlňování. Jakou věrohodnost by jinak měla náboženská vyznání, jejich stoupenci i představitelé? Jakou věrohodnost by ještě mohl mít mezináboženský dialog, který byl s takovou trpělivostí v posledních letech pěstován.
Náboženští vůdcové jsou kromě toho vyzýváni vyvinout tlak na představitele vlád, aby učinili těmto zločinům přítrž, potrestali ty, kteří je páchají, obnovili v celé zemi právní stát a umožnili návrat vyhnancům. Připomenutím nezbytné mravnosti při spravování lidské společnosti nemohou náboženští představitelé nezdůraznit, že financování a vyzbrojování terorismu je morálně zavrženíhodné.“
Papežská rada pro mezináboženský dialog v závěru svého prohlášení k takzvané obnově kalifátu Islámského státu Iráku a Sýrie vyslovuje dík všem, kdo pozvedli svůj hlas a poukázali na terorismus dovolávající se náboženství. Spojme tedy naše hlasy s papežem Františkem jeho slovy: „Bůh pokoje kéž ve všech vzbudí opravdovou touhu po dialogu a smíření. Násilí nepřemůže násilí. Násilí bude přemoženo mírem!“ (Angelus, 20. července 2014) - končí se dnes vydané prohlášení Papežské rady pro mezináboženský dialog, v jejímž čele stojí kardinál Jean Louis Tauran.
Převzato z
http://radiovaticana.cz,
článek naleznete
zde.
