Poslední
rozhovor s potratářkou vykonávající potraty až do vysokého stádia těhotenství, Dr. Susan Robinsnovou, v The Hairpin vrhá trochu světla na kontroverzní praxi potratů ve třetím trimestru. Dokonce i někteří lidé, kteří zastávají postoj pro-choice, mají problém pochopit, proč by žena čekala 30 týdnů, než by šla na potrat. Někdy slyšíme zastánce pro-choice říkat, jestliže by bylo méně omezení na dřívější potraty, nebyly by žádné potraty ve vysokém stádiu těhotenství.
Podle Dr. Robinsnové tomu však tak není:
"Myslím si, že veřejnost vnímá především to, že pozdější potraty by mohly být úplně odstraněny, jestliže by si to lidé uspořádali a šli na potrat dříve. Není to pravda... Bez ohledu na přístupnost antikoncepce a potratu v prvním a druhém trimestru, vždy budou pozdější potraty potřebné. potřeba potratů v pozdějším období nikdy nevymizí.
,br>
Dále vyjmenovává důvody, proč ženy zabíjejí své zdravé děti ve třetím trimestru:
"Velké procento našich pacientek nemělo ani tušení, že jsou těhotné. Ženy se nevěřícně ptaly: "Jak je to možné?" Stává se to. Možná máte trochu nadváhu a už i tak máte nepravidelnou menstruaci. A nebo jste měla pohlavní styk jednou, před několika měsíci a daný muž vám řekl, že se o to včas postaral a ve škole jste sexuální výchovu neměla. Takže si myslíte, že všechno je v pořádku. A nebo nemáte menstruaci, protože jste velmi hubená a nebo lékař řekl, že jste neplodná.
Mohla bych vám říct milión důvodů, proč ženy, které jsou inteligentní a ony jsou, nejsou to hloupé ženy, nepoznaly, že jsou těhotné. Nemají žádné změny hmotnosti, necítí se špatně, necítí pohyby, a pokud ano, myslí si, že je to nadýmání. Najednou někdo řekne: "Hmmm..., tvoje bříško vypadá velké, dělala jsi si těhotenský test?" A žena si test možná udělala, no vyšel negativně. Setkala jsem se už se ženami, kterým test vyšel pozitivně až na třetí pokus. Myslí si, že otěhotněly nedávno. Nemají tušení, že jsou už v 24. týdnu. Takže se objednají na potrat, to trvá několik týdnů a jdou na ultrazvuk. Zjistí, že jsou v 27. týdnu, to už je příliš pozdě na potrat kdekoliv. Co teda následuje potom? Buď se dítěte po narození vzdají nebo si ho nechají nebo si najdou na internetu nás.
Nebyl jsem na Robinsonově klinice, ale těžce věřím tomu, že tak mnoho žen do třetího trimestru neví, že jsou těhotné. Trimestru, kdy je Robinsonova klinika schopna vydělat si na živobytí potraty jejich dětí. Vzpomínám si na ženu, která
potratila svoje 20-týdenní dvojčátka, protože to byla děvčátka . Stále to však končí při tom stejném. Ať už žena věděla, že je těhotná a nebo ne, chce zabít svoje dítě jen proto, protože je nechtěné.
Donosit dítě těch pár měsíců (nebo v některých případech jen týdnů) a dát ho k adopci není pro tyto ženy možností. Je možné zabití dítěte těsně před jeho narozením obhájit jednoduše tak, že žena nechce, aby její dítě žilo? Mluvíme o dětech, které mohou přežít mimo tělo matky. Dr. Robinsonová popisuje vykonávaní potratů v 32. týdnu i později. Ve skutečnosti
děti přežily samotné už dokonce v 21. týdnu .
Narodil jsem se v 28. až 29. týdnu. Bylo to v roce 1975. Dokonce i tehdy, když neonatální medicína nebyla tak vyspělá, jak je tomu dnes, jsem byl považovaný za jedno z "dobrých" dětí v novorozenecké péči. Sestry věřily, že přežiji a budu zdravý. Moji rodiče mi řekli, že tam byli děti ještě o mnoho mladší než já, které šly domů s rodiči. Skutečnost, že Robinsonová potratí děti starší, než jsem byl já při porodu, je znepokojující.
Potom existují potraty, které se vykonávají proto, protože dítě není v pořádku. Někdy je to vážný handicap a lékaři řeknou, že by to mohlo způsobit, že dítě zemře brzy po narození. Mnohokrát jsou to i méně závažná postižené, jako je například Downův syndrom. Některé odhady tvrdí, že
až 90% dětí s Downovým syndromem je usmrceno . Porod postiženého dítěte je těžkou zkouškou pro každou ženu. Adopce je stále možností. Existují
organizace zřízené s cílem poskytovat adopci handicapovaných dětí. Ve skutečnosti existuje mnoho rodin, které jsou ochotné přijmout děti s Downovým syndromem-
existuje pořadovník, ve kterém se na tyto děti čeká několik let. Lékaři
často tlačí ženy k potratu ,
když je dítě postižené, pravděpodobně kvůli obavám ze soudních sporů.
Robinsonová vysvětluje, jak se potraty ve třetím trimestru vykonávají:
Pacientce dáme sedativum a injekcí usmrtíme (eutanazií) plod, její dítě. Plod zemře, nic necítí.
Její použití slova "dítě" v tomto kontextu ukazuje, že nemá žádné iluze o tom, co dělá pro živobytí. Zabíjí děti. Termíny "plod" a "dítě" zaměňuje a tak dokazuje,
stejně jako mnoho potratářů ví, že tyto děti jsou živými lidskými bytostmi. Člověk se též diví, jak Dr. Robinsonová ví, že otrávené dítě zemře bezbolestně.
Snad nejvíce znepokojující částí rozhovoru s Dr. Robinsonovou je její popis toho, jak mnoho žen chce po potratu svoje dítě vidět.
"Pacientek s plodovými anomáliemi se ptáme hned na začátku, jestli chtějí držet svoje dítě po jeho narození. Emocionální potřeby pacientek jsou odlišné. Některé se na svoje těhotenství dívají jako na absolutní katastrofu. Říkají: "Dostaňte to ze mě, prosím, prosím, prosím." Pacienty, které těhotenství ohrožuje na životě, se nestaví k svému plodu jako k dítěti, ale jako k problému.
Jestliže se pacientka při potratu kvůli defektu plodu zmiňuje o plodu jako o svém dítěti, oslovujeme ho dítě. Když volá dítě jménem, i já ho oslovuji jménem. Řekla bych, že většina těchto pacientek se rozhodne vidět a držet svoje dítě, i když mnohé z nich se touto myšlenkou nejprve trápí. Uděláme vzpomínkové fotografie, dáme jim medvídka, obtisky nožiček... Nechceme, aby šly domů z procedury s absolutně ničím, čím by si mohly připomenout a ctít dítě a jeho narození.
Dokonce i novinář, který vedl rozhovor, byl šokovaný tímto přiznáním.
Wow. Říkáte "narození"?
Ano. Snažím se používat taková slova, které by pacientky co nejvíce utěšily. Všeobecně tyto pacientky, které se rozhodnou pro potrat kvůli anomálii plodu, mluví o narození. Tak to nazývám stejně.
Novinář též říká:
Připustit současně myšlenku, že jste zoufale milovali a chtěli dítě, které je ve vašem náručí a zároveň to, že jste právě sama způsobila smrt tohoto života, je jedna z nejsložitějších emocionálních situací, jaké si umím představit. V těchto případech, omlouvám se za morbidní otázku, je dítě mrtvé, že? Nikdy neviděly svoje dítě živé, ne?
Dr. Robinsonová potvrzuje, že ano, dítěte je mrtvé.
V článku je i světlo naděje. Když se novinář zeptal, co si myslí o směru, kterým se ubírá potratová politika v Americe, Dr. Robinsonová řekla:
Myslím si, že extrémně pravicoví, ženy nenávidějící náboženští fanatici se v podstatě zmocnili republikánské strany a chystají se zmocnit i demokratů.
Zjevně musí být člověk náboženským fanatikem, aby viděl něco zlého na zabíjení donošených dětí. Zůstává jen doufat, že čím víc lidí se dozví, že potraty ve třetím trimestru jsou v této krajině legální a dějí se a stále víc a víc lidí bude vystupovat proti této hrůzostrašné praxi. Podpora potratů ve vysokém stádiu těhotenství byla vždy nízká. Nejnovější průzkum Gallupova ústavu ukazuje, že jen 14% Američanů chce, aby byly potraty ve třetím trimestru legální. Jestliže se víc lidí dozví, že děti jsou takto pozdě v těhotenství zabíjeny, můžeme mít naději, že zákony odeberou této proceduře zákonnou platnost.
Je také zajímavé, že nikde v článku se Dr. Robinsonová nezmiňuje o ženách, které by potřebovaly potrat ve třetím trimestru těhotenství ze zdravotních důvodů. Může to být proto, že prostě porod žijícího a životaschopného dítěte císařským řezem již není nebezpečnější než potrat.
Převzato z lifenews.sk, 23. září 2013
článek naleznete
zde.
