Na rádiu vaticana mě oslovila katecheze papeže Františka, kterou měl k věřícím a tak se o její obsah chci podělit i s vámi a promluvu vám nabízím v následujícím článku.
V předcházejících katechezích jsme viděli, jak církev tvoří lid, s trpělivostí a láskou Boží tvoří lid, do něhož jsme povoláni patřit. Dnes bych rád poukázal na novost, která tento lid charakterizuje. Jde vskutku o nový lid založený novou smlouvou, kterou ustanovil Pán Ježíš darem svého života. Tato novost nepopírá předcházející cestu, ani se s ní nekříží, ale pokračuje v ní a dovršuje ji.
1. Existuje jedna velmi příznačná postava, která je styčným bodem Starého a Nového zákona, totiž Jan Křtitel. V synoptických evangeliích je „předchůdcem“, který připravuje Pánův příchod přípravou lidu na konverzi srdce a k přijetí nadcházející Boží útěchy. V Janově evangeliu je „svědkem“, poněvadž nám umožňuje rozpoznat v Ježíši Toho, který přichází shůry, aby nám odpustil hříchy a učinil ze svého lidu svoji nevěstu, prvotinu nového lidstva. Jako „předchůdce“ a „svědek“ má Jan Křtitel ústřední postavení v rámci celého Písma, protože spojuje příslib Starého zákona a jeho naplnění, všechna jeho proroctví a jejich uskutečnění v Ježíši Kristu. Jan nám svým svědectvím ukazuje Ježíše, vybízí nás, abychom Jej následovali, a bez obalu nám říká, že to vyžaduje pokoru, pokání a obrácení. Je to výzva k pokoře, pokání a obrácení.
2. Jako Mojžíš uzavřel smlouvu s Bohem mocí zákona obdrženého na Sinaji, tak Ježíš na hoře u Galilejského jezera podává svým učedníkům a zástupům nové učení, které začíná blahoslavenstvími. Mojžíš dává na Sinaji Zákon a Ježíš, nový Mojžíš, dá Zákon na oné hoře u břehů Galilejského jezera. Blahoslavenství jsou cestou, kterou ukazuje Bůh jako odpověď na touhu po blaženosti vepsanou do člověka, a jsou zdokonalením přikázání Starého zákona. My jsme zvyklí umět desatero přikázání - a vy jste se je všichni jistě v katechismu naučili a znáte je - ale neumíme zopakovat blahoslavenství. Zkusme si je však připomenout a vtisknout do srdce (papež pak navrhne, aby přítomní každé z blahoslavenství opakovali po něm):
Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení jste, když vás budou tupit kvůli mně, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost (papež nabízí pomoc a opakuje spolu s lidmi); radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.
Výborně! Dám vám však ještě něco za domácí úkol, totiž vzít si evangelium, to malé, které máte stále s sebou. Pamatujete si, že máte mít evangelium vždy při sobě? A v Matoušově evangeliu, myslím páté kapitole, jsou blahoslavenství. A přečtěte si je dnes i zítra. Souhlasíte? To abychom je nezapomněli, protože je to Zákon, který nám dal Ježíš. Uděláte to? Děkuji.
V těchto slovech je veškerá novost, kterou přinesl Kristus. Blahoslavenství jsou totiž Ježíšovým portrétem, formou jeho života a jsou cestou opravdové blaženosti, po níž se s milostí, kterou nám Ježíš dává, můžeme také ubírat.
3. Kromě nového zákona nám Ježíš zanechal také „protokol“, podle kterého budeme souzeni na konci světa. A jaké otázky tam dostaneme? Jaké to budou otázky? Co říká protokol, podle něhož nás bude soudce posuzovat? Nacházíme jej ve 25. kapitole Matoušova evangelia. Dnešním úkolem je tedy četba páté kapitoly Matoušova evangelia, kde jsou blahoslavenství, a také dvacáté páté kapitoly, kde je onen protokol otázek, které nám budou kladeny v den soudu. Nebudeme si moci zakládat na titulech, postavení či privilegiích. Pán nás rozpozná jedině, pokud jsme jej rozpoznali v chudém, hladovějícím, v potřebném a vyděděném, v trpícím a osamoceném... To je jedno ze základních kritérií, která ověřují náš křesťanský život a s nimiž nás Ježíš vybízí denně se měřit. Přečtu si blahoslavenství a přemýšlím o tom, jaký má být můj křesťanský život, a potom zpytuji svědomí podle oné dvacáté páté kapitoly Matoušova evangelia.
Drazí přátelé, právě v tom spočívá nová smlouva: abychom se rozpoznali v Kristu jako ti, kdo jsou zahrnuti milosrdenstvím a soucitem Božím. To naplňuje naše srdce radostí a činí náš život krásným a věrohodným svědectvím Boží lásky ke všem bratřím, které denně potkáváme. A pamatujte na úkoly! Pátá a dvacátá pátá kapitola z Matouše. Děkuji.
