Papež František zaslal list účastníkům prvního latinskoamerického kongresu o pastoraci rodin, který se v těchto dnech (4.-9.srpna) koná v Panamě z iniciativy Rady latinskoamerických biskupských konferencí (CELAM). Kongres byl uspořádán v souvislosti s blížící se biskupskou synodou o rodině, která proběhne na podzim ve Vatikánu.
Petrův nástupce vítá zmíněnou iniciativu na podporu „hodnoty, která je u našich národů tak drahá a důležitá.
" Co je to rodina?“ – táže papež a pokračuje:
„I přes její trýznivé problémy a naléhavé potřeby je rodina »centrem lásky«, kde kraluje zákon úcty a sdílení a které je schopno odolat útokům manipulace a vlády světských »center moci«. V rodinném krbu se člověk přirozeně a harmonicky integruje do lidské skupiny a překonává falešnou opozici mezi jednotlivcem a společností. V lůně rodiny nikdo není skartován: starému člověku i dítěti se dostává přijetí. Kultura setkání a dialogu, otevřenost solidaritě a transcedenci mají v rodině svoji kolébku.
Proto je rodina „společenským bohatstvím“ (Caritas in veritate, 44). V této souvislosti bych rád zdůraznil dvojí zásadní přínos: stabilitu a plodnost. Vztahy založené na věrné doživotní lásce jako jsou manželství, otcovství, synovství či bratrství si každý osvojuje a žije v rodině. Formují-li tyto vztahy nosné pletivo lidské společnosti, dávají ji soudržnost a konzistenci. Nelze totiž být součástí lidu, vnímat bližního, brát ohled na vzdálené a méně obdařené, pokud byly v srdci člověka porušeny tyto základní vztahy, které obdarovávají člověka bezpečím v otevřenosti vůči druhým.
Za druhé – pokračuje papež – je rodinná láska plodná, a to nejenom tím, že rodí nový život, ale také proto, že rozšiřuje životní horizont a rodí nový svět; umožňuje nám proti vší beznaději a všem ztroskotáním věřit, že toto soužití založené na úctě a důvěře je možné. Ve srovnání s materialistickým viděním světa, rodina neredukuje člověka na sterilní prospěch, ale sjednocuje jeho nejhlubší touhy.
Nakonec bych rád řekl – čteme dále v papežově listu – že díky nosné zkušenosti rodinné lásky člověk roste v otevřenosti vůči Bohu jakožto Otci. Proto dokument z Aparecidy uvádí, že rodinu netřeba považovat za pouhý předmět evangelizace, nýbrž také za evangelizační činitel (srov. 432,435). Zračí se v ní obraz Boha, který je ve svém nejhlubším tajemství rodinou a tak umožňuje spatřovat v lidské lásce znamení a přítomnost božské lásky (Lumen fidei, 52). V rodině se víra mísí s mateřským mlékem. Například ono prosté a spontánní gesto prosby o požehnání uchovávající se u mnoha našich národů dokonale vyjadřuje biblické přesvědčení, že se Boží požehnání předává z otce na syna.
S ohledem na to, že rodinná láska zušlechťuje všechno, co člověk koná, a dává mu hodnotu navíc, je důležité povzbuzovat rodiny k pěstování zdravých vztahů mezi jednotlivými členy, aby si mezi sebou dovedli říkat „odpusť“, „děkuji“ a „prosím“ a obracet se k Bohu krásným jménem „Otče“.
Kéž Naše Paní z Guadalupe - píše papež v závěru svého listu - vyprosí u Boha hojnost požehnání rodinám Ameriky a dodá jí zárodky života, svornosti a pevné víry živené evangeliem a dobrými skutky. A prosím vás, modlete se za mne, neboť toho mám zapotřebí,“
končí František svojí obvyklou, ale nikoli formální prosbou list adresovaný účastníkům latinskoamerického kongresu o pastoraci rodin v Panamě.
Převzato z
radiovaticana.cz, 6. srpna 2014
článek naleznete
zde.
