Když pozvolna pročítám spisy sv. Alfonse z Liguori, nacházím v nich mnohé zajímavé a poučné.
Svatý Alfons mluví o souvislosti mezi hříchem a modlitbou a dochází k zajímavému závěru:
Není možné, aby u jednoho člověka bylo trvale současně obojí. Buď se člověk opravdu zbožně modlí, a pak je hřích na ústupu. Anebo modlitbu nebere, tak jak by patřilo, zkracuje ji, modlí se ji formálně a nedává do ní celé své srdce, a pak se hřích upevňuje a přináší svoje nekalé ovoce.
V této souvislosti mě příjde, že mluví v podobném duchu sv. Jan Zlatoústý.
"Kdo hřeší je neomluvitelný, kdyby se modlil nepřítel by nezvítězil."
Je to tedy záležitost naší volby a poctivé modlitby, aby v našem srdci nepřevládl hřích.
