Kde děláš?" "Nikde. Jsem doma," odpovídá přítelkyni matka vychovávající tři malé děti.
"Pracuje vaše manželka?" "Ne, je doma s dětmi," říkají si mezi sebou tatínkové. Uvedené dialogy dokazují, že i přes značnou změnu v posledních letech, se stále vědomě či nevědomě práce žen - matek v domácnosti považuje za méněcennou a je vnímána jako "nicnedělání",....
.... jako důsledek životních poměrů, které způsobily "přerušení profesního životopisu".
MATEŘSTVÍ se někdy vnímá jako jakési "vězení", které musí žena pro rodinu a pro dobrou věc odsedět doma, aby se konečně po několika letech, když už děti konečně opustí domov, mohla svobodně nadechnout.
Ale co ti z nás, kterým se péče o rodinu - často velká - a udržování domácnosti - často velmi výrazné - jeví jako nejvhodnější kariéra a nejlepší nápad v životě? Je třeba se naučit ignorovat poznámky o plýtvání života a úplné ztrátě ambicí
("Na co má vlastně vysokou školu?").
Pokud se však na chvíli zamyslíme nad úlohou ženy v domácnosti, zjistíme, že jde o oblast tak speciální, že je opravdu těžké najít podobný příklad profesionální práce.
Žena pečující o domácnost a výchovu dětí je současně:
* manažer řídící tým a přidělující úkoly, stanovující pravidla a priority, plánující výlety a dovolené, povzbuzující a motivující k práci, řídící různé druhy projektů atd.
* psycholog, který musí znát osobnostní rysy všech členů rodiny, přesně odhadnout jejich možnosti a znalosti, potřeby, talenty, silné a slabé stránky a pod.
* vyjednavač hledající řešení vznikajících konfliktů, který pomáhá dosáhnout kompromisu.
* lékař, který dokáže rozlišovat mezi několika druhy kašle, rozpozná skutečnou bolest břicha od nechuti jít do školy, obyčejnou vyrážku od neštovic a umí se správně rozhodnout, jestli to stačí vyléčit doma nebo je skutečně potřeba navštívit lékaře.
* zdravotní sestra, která dokáže ošetřovat rány, vybrat třísku z ruky, provést inhalace ...
* finanční ředitel, který umí vyjít s penězi i tehdy, když se to nezdá reálné.
*
a navíc: kuchařka, pračka, švadlena, pečovatelka, řidička, zahradnice, bytová architektka, kulturně - vzdělávací pracovnice, specialistka na vytváření image v "společnosti" atd., atd.
Různorodost domácích prací se výrazně odlišuje od kancelářské jednotvárnosti. Stojí za to položit další otázku:
Je jedinou přijatelnou alternativou "nejprve kariéra, potom děti" nebo "kariéra a děti najednou"? Není pro mnoho žen stejně dobré "nejprve rodina, pak práce" nebo prostě "rodina a děti jako moje práce"?
Nepochybně jednou z nejuznávanějších hodnot ve světě je dnes osobní svoboda - a to je dobré, protože člověk bez svobody není schopen ani milovat, ani rozvinout naplno svou osobnost. Proto by bylo vhodné, kdyby při výběru žebříčku hodnot a uspořádání času mezi rodinou a kariérou ženy měly také skutečnou svobodu.
Zdá se však, že momentálně se v této oblasti preferuje specifický - a paradoxně velmi mužský - názor, podle něhož je žena plnohodnotně uplatněna pouze v profesionální práci a péči o domácnost a děti ji omezují a mrhají jejími talenty, dokonce u ní "hloupne". Kromě toho se neustále zdůrazňuje, jak výrazně odchod z práce kvůli výchově dětí narušuje kariérní postup a často je pro ženu nemožné vrátit se do práce za stejných podmínek jako když z ní odcházela. Když se tedy žena už rozhodne mít dítě, je z tohoto hlediska prý nejlepší, aby se co nejdříve vrátila do práce a své dítě dala do péče babiček, chův či předškolních zařízení.
Samozřejmě, když už mluvíme o nátlaku, neměli bychom zapomenout - především v našich podmínkách - na čistě ekonomické důvody, které způsobují ještě více jako kulturní a mediální tlak brzký návrat mladých žen do práce, a někdy také brání rozhodnout se mít dítě a posouvají toto rozhodnutí na později. To je však již jiné téma. Naštěstí se stále častěji tímto tématem zabývají média, ale i politici, odborníci, zaměstnavatelé a vůbec všichni, kteří mohou něco v tomto ohledu změnit.
Pokud bychom chtěli najít nějaké příklady úspěšného návratu matek do intenzivního profesionálního života, všimněme si některé dobře známé ženy ze světa politiky a obchodu. Jedním ze zjevných příkladů je bývalá ministryně zahraničí v USA Madeleine Albrightová, žena, která byla vůbec v nejvyšší pozici v americké politice, která pracovala doma a při tom vychovávala tři dcery.
Opravdu musí být pro ženu čas strávený doma z profesionálního hlediska ztracený? Ne nutně! Za prvé, mnoho z činností, které žena vykonává doma, jí pomáhá rozvíjet profesní dovednosti (je tím např. vedení lidí, finanční řízení, plánování svého vlastního času a času jiných). Zadruhé zůstat doma nemusí nutně znamenat úplnou profesionální nečinnost. Mnoho žen, a to zejména zkušenější matky, kombinují práci doma s postgraduálním studiem, četbou odborného tisku a drobnými pracemi, které se dají dělat i z domova.
Na závěr se vraťme k tématu žen, které necítí potřebu "odejít z domova" a realizovat se ve vystudované specializaci. Je jejich život ztracený a vzdělávání nepotřebné a zbytečné?
Podívejme se, čím ve skutečnosti výchova dětí je. Je to přece formace mladých lidí, budoucích pracujících občanů a nepřímo i formace jejich kariéry a rodinného života - obecně tedy formace jejich postoje k životu. Když to postavíme do konfrontace s průměrnou úrovní povinností a odpovědnosti zaměstnance ve firmě či instituci, ukazuje se, že odpověď na otázku jaké "odborné činnosti" je nutno považovat za důležitější a užitečnější, např. v sociální oblasti, není odpověď vůbec tak samozřejmá. Nezapomeňme také, že
žena je v roli matky nezastupitelná, ačkoli další instituce, jako např. školy, širší rodina nebo církev mohou s výchovou pomoci,
máma bude vždy máma - člověk, jehož láska a vliv se v průběhu celého života nedá nahradit.
Anna Wardak
Autorka je matkou sedmi dětí a se svým manželem Januszem, se kterým jsou 17 let manželé, jsou spoluzakladatelé Akademija Familijny v Polsku, která se specializuje na kurzy pro rodiče. Zároveň pracuje jako zástupkyně ředitele pro vzdělávání v mateřské škole. Má za sebou bohatou přednáškovou a publikační činnost. Spolu se svým manželem úzce spolupracuje s Akademií rodiny (www.akademiarodiny.sk).
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 15. 8. 2014 naleznete
zde.