Je skutečně děsivé vidět, že ministr zdravotnictví
schvaluje asistovanou sebevraždu jako možnost péče o zdravotně postižené a staré.
Ale přesně toto nedávno udělal liberální demokrat, ministr zdravotnictví, člen vlády zodpovědný za poskytování péče o osoby s demencí a jiných závažných postižení, Norman Lamb.
Je opravdu ironické, že to řekl právě v den, kdy generální ředitelé čtyř hlavních charitativních organizací zastupujících seniory a osoby se zdravotním postižením,
napsali členům Sněmovny lordů varování o nebezpečí přijetí zákona lorda Falconera o asistovaném umírání. Den předtím zástupci lidí se zdravotním postižením
vyšli do ulic Westminstru a vyzvali národ k protestu.
Falconerův návrh zákona není nic jiného, než recept na zneužívání starších osob a osob se zdravotním postižením.
Ve Washingtonu, kde je zákon o asistované sebevraždě legální a velmi podobný tomu, který navrhuje Falconer, až 61% lidí, kteří se rozhodnou pro asistovanou sebevraždu udává, že klíčovým důvodem svého rozhodnutí je strach z toho, že budou zátěží pro svou rodinu, příbuzné a ošetřovatelé.
Jestliže bude asistovaná sebevražda nebo eutanazie legalizovaná v době ekonomické krize, kdy rozpočet rodin a zdravotnictví je pod tlakem, lidé budou cítit nátlak, že by měli ukončit svůj život. Velmi lehce je to bude navádět k sebevraždě.
Zneužívání starších a zanedbávání rodiny, opatrovatelů a institucí jsou reálné a nebezpečné. To je důvod, proč jsou potřeba silné zákony.
Jakákoliv změna v zákoně umožňující asistovanou sebevraždu nebo eutanazii by na zranitelné lidi uvalila tlak ukončit svůj život ze strachu, že péče o ně se stane pro druhé finančním nebo emocionálním břemenem. To by zvláštně ovlivnilo minimálně staré, nemocné, zdravotně postižené nebo lidi v depresi.
Britský parlament oprávněně odmítl legalizaci asistované sebevraždy a eutanazie z obavy o bezpečnost veřejnosti už třikrát od roku 2006, ve Sněmovně lordů (2006 a 2009) a ve Skotsku (2010). Opakované rozsáhlé debaty dospěly k závěru, že změna v zákoně není potřebná.
Všechny větší skupiny bojující za práva zdravotně postižených osob v Británii (včetně skupin Disability Right UK, SCOPE, UKDPC and Not Dead Yet UK) byly proti jakékoliv změně zákona, protože ví, že by se tím na zdravotně postižené zvýšil tlak, aby ukončili svůj život.
Jestliže je o lidi řádně postaráno, vytrvalé žádosti o eutanazii jsou extrémně vzácné, takže naší prioritou musí být zabezpečení této dobré péče, která uspokojuje fyzické, psychické, sociální a duchovní potřeby lidí, a je dostupná pro všechny.
V současnosti je asistovaná sebevražda a eutanazie z právního hlediska legální. Je to jasné a správné a není nutné měnit zákon. Sankce v případě porušení zákona mají působit jako silný a odstrašující prostředek proti vykořisťování a zneužívání a zároveň dávají žalobcům a soudcům směřování v těžkých případech.
Těžké případy vytváří špatné zákony. Dokonce i ve svobodné demokratické společnosti existují omezení lidské svobody a zákon nesmí být přizpůsoben podle přání malého počtu zoufalých a cílevědomých osob.
Norman Lamb riskuje, že Británii povede cestou Holandska a Belgie, kde je asistovaná sebevražda vnímána jako laciná volba péče o lidi s demencí.
Známkou civilizované společnosti a první funkcí vlády je neposkytnout svobodu zoufalým a cílevědomým, ale chránit slabé a zranitelné.
Převzato z
lifenews.sk, 18. července 2014
článek naleznete
zde.
