Dne 7. 7. přijal Jindřich Ryšavý ve Vranově na pláži při mši svaté na střeše restaurace Štika požehnání a vyrazil na pěší pouť do Říma. Podařilo se nám s ním navázat spojení a získat rozhovor. Jeho přepis nabízíme, zde 2. část.
Máš nějakou perličku z cesty Rakouskem?
Do Mariazell jsem došel vyčerpaný a večer tam byla nějaká slavnost s procesím, při kterém se nesly praporce. Jedna sestřička tam sháněla muže, aby praporce nesli a tak mě taky jeden dala do ruky. Aniž bych cokoli rozumněl, musel jsem jít kolem kostela, což bylo bez hole poněkud náročnější. Ale taky jsem to přežil.
Mluvíš o holi. Některým se zdá, že je to věc až nadbytečná. Jak to vidíš Ty?
Hůl vůbec nadbytečná není, protože jednak se o ni opírám, když mám moc krve v ruce, tak se odkrví a také je potřeba při projíždění náklaďáků - uhnu ze silnice nebo když je úzká krajnice, tak se o ni opírám do příkopu. Je lepší než turistické hole, protože ty mají jen jednu délku, ale hůl si můžu chytit navrchu, takže je to velmi praktické.
Jdeš většinou po silnici, nebo jinudy?
Zpravidla po silnici, čím vyšší stupeň, tím lépe, protože je rovná.
Nevadí tam zvýšený provoz?
V Rakousku byl celkem malý provoz, v Itálii je to horší. Asi 50 km nebyly skoro vůbec žádné krajnice, proto jsem byl v jednom kude v trávě, která je neposekaná, tak to bylo těžké. Tady pod Benátkami už je to lepší, protož krajnice jsou širší.
Jaké máš duchovní zážitky z této pouti?
V Itálii jsem např. potkal jednoho kněze z Polska, který po ukkončení střední školy šel pěšky do Říma a už tam zůstal, protože se na pouti rozhodl pro kněžství. To bylo pro mě velmi zajímavé. Nebo můj včerejší zážitek je ze mše svaté, kde se věřící modlili za papeže Františka i papeže Benedikta.
