Dne 7. 7. přijal Jindřich Ryšavý ve Vranově na pláži při mši svaté na střeše restaurace Štika požehnání a vyrazil na pěší pouť do Říma. Podařilo se nám s ním navázat spojení a získat rozhovor. Jeho přepis nabízíme, zde 1. část.
Jindřichu, jak se Ti jde?
Jde se mi čím dál lépe. V Itálii je to rovinaté a pokud neprší, tak se jde pohodlně.
Popsal bys nám první dny pouti?
První den jsem šel do Tří dubů, což je asi 45 km, a byl jsem úplně vyčerpaný. Říkal jsem si, že pokud to bude takto pokračovat, tak asi nedojdu ani do Mariazell, ale pak jsem si zvykal. Přišly Alpy a tam jsem si ale nezvyknul vůbec, to bylo poněkud náročnější.
Jak jsi to řešil v Rakousku s noclehy?
Docela mi trvalo, než jsem odchytil nějakého faráře. Někdy jsem přišel moc brzo, jindy nebyl moc otevřený. Až v Mariazell jsem se dovolal na nějakou farní pomocnici, která mě ubytovala doma a zavolala dalšího pana faráře, takže pak už jsem spával na farách, protože to bylo předem domluveno.
Přijali Tě ochotně, nebo spíš s nějakou nedůvěrou?
V Rakousku byli velmi ochotní. Když jsem nemohl dokončit etapu, protože už byla tma a cesta byla po silnici, tak pro mě i zajeli a pak mě hodili zpátky. Někteří by pro mě udělali první poslední.
A jakým jazykem ses tam domlouval?
Německy mluvím docela dobře, ale rozumím špatně, takže museli slevit z květnatosti svého jazyka, ale domluvil jsem se vcelku dobře.
