Jaké jsou dnes největší překážky manželské věrnosti? A co je to vůbec věrnost? Jak máme čelit nedorozuměním a manželským krizím? Jsou diskuse na toto téma aktuální i v našich křesťanských rodinách?
Na první pohled by se nám mohlo zdát, že mnohými názory na margo pojmu věrnost se v našich rodinách ani nemusíme zabývat. Víme, jak toto téma prezentují média a na sledování seriálů o nevěře ani nemáme čas. Slyšeli jsme o tolika tragédiích, které jsou výstrahou. Cizoložství, návod k použití byl film, jehož režisérka spáchala sebevraždu. Možná jsme i četli klasiku typu Anna Karenina nebo Madame Bovary. A pak, známe statistiky - navzdory zdání, věrnost je hodnota, po níž mladí vysloveně touží. Proto si nemyslíme, že bychom byli starosvětští a že by věrný muž měl vymizet z povrchu země jako sibiřský tygr nebo bílá velryba. Věrnost je křehká hodnota, ale nepatří do antikvariátu.
Ale i mezi křesťany jsou páry, kde to funguje výborně jen navenek. Dost často manželé sezdaní v kostele, přistupující ke svátostem, mají velké problémy. Ba nejednou se stane, bohužel stále častěji, že situaci řeší rozvodem! Nad nejednou rodinou hřmí bouře, otřásají ní vichry, až uragány. Proč i sama Bible klade otázku: "Kdo najde muže vskutku spolehlivého?" (Prís. 20,6)
Nevěra jako prostředek záchrany?
Definice ve Slovníku spirituality uvádí: "
Je to dispozice vůle, její svobodný souhlas, kterým zůstáváme aktivně připoutáni k jedné osobě, navzdory zkouškám času a vnějším překážkám, které by vůli přirozeně vedly ke změně."
Vnější překážky? Obranné mechanismy sloužící na ochranu manželské věrnosti se dnes vytrácejí. Žijeme v době, která vyzdvihuje rozdělené a znovu pospojované rodiny. Nevěra se hodnotí jako "
záchrana dvojice". Jako jediné kritérium se považuje "
pravý pocit". Ačkoliv se na hodnotu věrnosti útočilo odjakživa, ačkoli ji divadlo či literatura i kdysi zesměšňovali, dnes je tu další zlo. Kardinál Suenense poukázal na to, že "
ti, co na věrnost útočili kdysi, jako např. André Gide, se prohlašovali za amoralisty. Ale dnes se ti, co nás chtějí zbavit závazku manželské věrnosti, dovolávají dokonce morálky samotné ".
Hledejme kořeny znechucení
"
Opravdová věrnost nikdy není zcela vydobytá," říkají manželé Stagnarovi, autoři díla
Věrné lásky. Je třeba o ni bez přestání bojovat. Manželští poradci se plně shodují na tom, že
za první úskalí věrnosti považují lidskou pýchu.
Autor díla
Milovat znamená odpouštět, kněz J. Marin, který doprovází manželské páry v krizi, říká, že "
tajemstvím věrnosti je pokora". Manželům radí, aby se společně modlili a hledali příčiny znechucení. Ty se mohou najít už v čase prvních setkání, v době zásnub, jakož i v prvním roce manželství. Měly by spolu mluvit o nevyjádřený vzájemných zraněních, které se po letech dostávají na povrch.
Duchovní poradce, otec Denis Sonet připomíná, že od dětství neseme v sobě touhu po nádherném splynutí s dokonalou bytostí, která by byla zcela naše, úžasná, ideální a která by nás, tak jako matka, nezištně milovala. Pro naši lidskou křehkost zůstává tato naše touha často zklamaná. Jakmile se jeden z manželů cítí být frustrovaný, a to na úrovni těla (neshodujeme se), na úrovni srdce (neřekne mi ani jedno něžné slovo), na úrovni ducha (s ní si nemohu popovídat "), podvědomě - nebo i zcela vědomě - bude hledat někoho, kdo by mu tuto touhu naplnil.
Je třeba jasně si definovat, která z těchto tužeb je v nás neuspokojená. A také je nesmírně důležité pozorně vnímat požadavky a neuspokojenosti partnera. (Od zmíněného autora je u nás k dispozici český překlad knihy
Réussir notre couple pod názvem
Dobrý partnerský vztah.)
Přijetí odlišnosti
Dalším úskalím manželské věrnosti je netolerantnost k partnerově odlišnosti. M. Machin, autor knihy
Lhaní ve dvojici podtrhuje nebezpečí, kterým je opožděný objev, že partner je jinačí. Neumíme přijímat odlišnost druhého jako pozitivní věc. Podle specialistů
se pevné a kulhající manželství liší právě schopností vypořádat se se vzájemnou rozdílností a následnými konflikty.
"
Manželský pár," říká otec Sonet, "
je spojením od základů rozdílných osobností. Druhý má jiné představy, jiné reakce. Láska je přizpůsobování se tomu druhému. A to je možné jen prostřednictvím komunikace. Příliš mnoho začínajících dvojic jakoby nasedlo díky svému ano na létající koberec. Myslí si, že věrnost je dána jednou provždy tímto souhlasem. Věrnost nás však zavazuje, abychom se neustále a po celý život navzájem přizpůsobovali a sbližovali, a brali při tom v úvahu vývoj svého partnera."
Prof. Notarius (ředitel Centra rodinné psychologie na Katolické univerzitě ve Washingtonu) upozorňuje na
omyl problematických párů, které vidí vždy v druhém příčinu vlastní nespokojenosti; nehledají ji nikdy v náhodě nebo ve vnějších okolnostech, a tak
neumí vyjít ze začarovaného kruhu negativních postojů.
Ničitelé vztahů
Italský psychiatr a sexuolog Pasini vidí jednu z příčin lability vztahu manželů v
oddělení jejich vlastního života od úlohy přivádět na svět děti, resp. mít početnou rodinu.
Ovzduší sebelásky zdůrazňující potřeby jednotlivce, jeho seberealizaci a kariéru také často vede k rozvodům.
Prof. Gottman ze státní univerzity ve Washingtonu zase kritizuje čtyři obzvláště škodlivé postoje, co nejčastěji vedou k dramatům:
ostrá kritika, pohrdání, sebeobrana a zaujatost sebou. Podle tohoto badatele tyto postoje jednoho
disponují druhého z manželů k odchodu. Nazval je čtyřmi apokalyptickými jezdci.
Krize jako výzva
Avšak i samotná krize může být pozitivním jevem. Jsme křehké a konfliktogenní lidské bytosti a také celý náš život je jakoby řetězem krizí. Krize však může být zdrojem nové vitality, lepší komunikace. To, co je pevné, nejednou stojí jen na tom, co je těžké.
Krize často vyplývají z toho, že partneři neodpovídají na vzájemné výzvy, na volání vyjadřující potřebu pozornosti, ocenění, slyšení, pochopení, smyslové radosti, uspokojujícího manželského vztahu a pod.
A jsou to také volání o pomoc, výkřiky trpícího partnera vyjádřené slzami, trucování, mlčenlivostí, pomstychtivostí, strachem, nemocí.
V křesťanském chápání, jsou však kříže a krize předzvěstí vzkříšení. A o tom příště ...
MUDr. Anna Kováčová-Habovštiaková
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 18. 7. 2014 naleznete
zde.
