Zamyšlení nad evangeliem 18 neděle v mezidobí.
Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Ježíš – nový Mojžíš Božího lidu
Ježíš je mocný a dobrotivý vůdce nového Božího lidu na cestě do věčné vlasti; každý člověk se může s důvěrou svěřit jeho vedení. Jen Ježíš může dát toto spolehlivé vedení a potřebné nasycení lidem bez orientace a dobrých vůdců.
Setkání se s Ježíšem znamená najít vedení a nasycení: pro sebe nechtěl Pán v poušti zázračné nasycení, nám je dává.
Mám pevnou důvěru ve vedení Páně? I dnes existují v našem okolí bloudící masy, které neznají náboženství, směr k věčnosti; co lze pro ně udělat?
Důvěra v zázračnou moc Páně
Pán ukázal apoštolům a v nich i nám nejprve bezvýchodnost situace: obyčejnému člověku není možno nasytit tisícové zástupy pěti chleby a dvěma rybami. Ježíš však dovede pomoci, od něho nejde nikdo s prázdnou, nic mu není nemožné. Vzpomínka na tuto bezmeznou moc Spasitelovu a jeho vůli pomáhat potřebným bude sílit učedníky Páně ve všech dobách dějin. Tak nebude nikdy chybět v Církvi Kristův svátostný chléb, Kristovo vedoucí slovo a nadpřirozená charita, protože za vším stojí nekonečná moudrost, moc a dobrota Boží.
Mylné lidské názory musí často ustoupit Božím plánům. Učedníci se asi mezi sebou domluvili a přišli k Pánu s hotovými názory o neřešitelné situaci: „Propusť je…“ Přes poznaný návrh Kristův přišli s novými námitkami…
Chci se učit bezvýhradné důvěře v Boží moc a moudrost: přenechám Pánu modlitbou rozuzlení životních situací, které nedovedu sám řešit…
Apoštolové jako prostředníci
mezi Spasitelem a lidem, a to z vůle Kristovy. Učedníci museli zjistit, jak vypadá přirozená vyživovací situace, pak dostali pokyn postarat se ze své iniciativy o nasycení („dejte vy jim jíst“) a konečně o rozdání zázračně rozmnožených pokrmů („dal učedníkům, aby lidu předkládali“).
Kněz dostává od Pána chléb Božího slova; má jej předkládat lidu na patřičně prostřeném stole.
Podobně rozdílí kněz eucharistický chléb lidem. Církev nesmí též opakovat chyby 19. století a být zdrženlivou v diagnóze sociálních potřeb; přes státní sociální zřízení budou vždy existovat chudí, kteří budou z nějakých důvodů stát stranou a budou potřebovat pomoci katolické Charity. Jak jasně kreslí tato perikopa významný úkol kněží: znát potřeby lidu a pomáhat mu službou slova, eucharistie, modlitby a charity!
Chléb, Boží dar
Bůh chce naši práci jako spolupráci, jež je zároveň vyznamenáním, zkouškou a pokáním (pro obtíže a námahy). Na začátku rolnické práce, je lidská námaha: orání, vláčení, setí. Též na konci je nutná lidská práce. Ale uprostřed, mezi touto dvojí námahou je člověk bezmocný: může jen čekat a modlit se, aby Pán dal úrodu. Bůh nás tedy zkouší prací: „ví sám dobře, co chce učinit“.My hovoříme o přírodě a její plodnosti; příroda je lidsky zkrácený a všeobecný pojem pro tisíce spletených a tajně působících sil a zákonů, jejíž původ, geniální uspořádání a životní sílu nedovede vysvětlit přírodní věda, nýbrž jen bohověda poukazem na Stvořitele.
Dovedu cítit tuto Boží existenci za každým přírodním jevem? Kříž, který dělaly naše maminky nad novým bochníkem chleba, naše modlitba u stolu či v polích při procesích křížových dnů, díkůvzdání při dožinkách aj. musí být neseno tímto smýšlením i v našem přírodovědeckém století!
Dílo ničení chleba staví ďábel proti Božímu požehnání v přírodě. Tanky, které se při válkách i při manévrech valí přes úrodná pole, bomby na mlýny a sýpky; zničení lidských sídlišť válkou, nespravedlivé rozdělení půdy a majetku; mrhání Božím darem chleba většími dětmi ve školách i nešlechetnými dospělými; nerozumné a neuvážené zasahování člověka do přírodních procesů, to je vědomá či nevědomá spolupráce s ďáblem, ničitelem Božích darů a ničitelem člověka.
Vinu na hladovění miliónů lidí nemá Bůh, nýbrž nerozumné a zlé lidstvo samo, spolu s věčným nepřítelem Božím.
Bůh plnosti
Kdykoliv působí Bůh, je to vždy velkorysá činnost, nikoliv skrblické počítání grošů: v Káně to bylo 400-700 litrů nejlepšího vína; zde tolik jídla, že zbylo 12 košů. Bůh žehná velkoryse i v přírodě a nepočítá ztracená seménka či části úrody, zničené katastrofami.
Bůh plnosti a velkého požehnání: to je nový důvod pro naši důvěru, že Pán má vždy nové možnosti nás přivést ke spáse a není nikdy „v úzkém profilu.“
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
