Zamyšlení nad evangeliem 17 neděle v mezidobí.
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“
Drahocennost Božího království a spásy
Podobenství o pokladu a perle nám důrazně připomínají vzácnost a jedinečnou drahocennost Božího království, tedy Boží milosti, vlády v duši člověka a všech nadpřirozených Božích darů. Křesťan, který to pochopil, musí být pln překypující radosti podobně jako chudý rolník, který našel na poli starý zakopaný poklad a jako bohatý kupec, jenž objevil nadmíru cennou perlu.
Chudoba či bohatství, stejně jako ostatní světské záležitosti, ztrácejí na významu ve vztahu k úžasné drahocennosti spásy, takže bezpodmínečná ochota zřeknout se pro spásu i nejmilejších věcí se stane samozřejmostí.
I já jsem vyhrál tento vzácný los; vážím si ho? Dovedl bych vyjádřit, čím je mi víra, kdyby se mě někdo zeptal, co z toho mám, že jsem pokřtěn, že se modlím, chodím do kostela apod.?
Dovedu někdy obětovat pro spásu čas, pohodlí či jinou hodnotu? Či odcházím smuten pryč, jako bohatý jinoch, když Bůh něco ode mne žádá?
Odpovídá mé náboženské úsilí významu spásy?
Podobenství o pokladu a perle není jen teoretickou ilustrací o ceně spásy, nýbrž je varovným napomenutím, abychom z poznání hodnoty spásy vyvodili osobní důsledky, a abychom se zasadili všemi silami o dosažení spásy. Se stejným úsilím, jaké vynaložil chudý rolník na získání pokladu a kupec na získání perly má křesťan soustředit svou sílu a své možnosti k dosažení spásy. Spása má pro nás být ústředním bodem tužeb, myšlenek a práce, protože nám dává nejkrásnější a nejhodnotnější poklady: Boží synovství, právo na věčný život, hluboký smysl pozemských bolestí radostí, jistotu proti všem životním problémům, světlo proti všem temnotám, pokoj srdce a lásku v nejčistší formě. Pro dosažení tohoto pokladu není nic přemrštěnou obětí, nerozumným rizikem a dostatečnou námahou.
Radostná zbožnost
Podobenství o perle, líčí Boží království jako něco tak vzácného, krásného a obohacujícího, že se člověk vzdá rád všeho ostatního, aby tohoto království dosáhl. Ke spáse a k náboženství tedy člověka nikdo násilím nenutí, nýbrž člověk se sám těší z toho, že je mu dovoleno uctívat Boha, náboženství nemá být člověku obtížným břemenem přikázání a zákazů, nýbrž radostí a svobodou Božích dětí: perlou, svatební hostinou, kvetoucím keřem, pokladem, věčnou radostí. Vadnoucí krása světa a lidského těla bude proměněna ve věčnou krásu u Boha; chladnoucí lidská láska v nekonečně dokonalou lásku Boží; časnost za věčnost. Člověk však musí nejprve poznat tuto hodnotu! Jak? Bůh vložil do srdce každého člověka neklid, o němž sv. Augustin řekl, že se nedá uspokojit, leč v Bohu . Tento neklid je tedy počáteční Boží milostí; kdo jej neubije vlastní vinou, např. světskými starostmi a bude hledat vyšší hodnoty, nalezne cestu ke spáse. Takový člověk se nespokojí s náboženstvím v podobě nazpaměť naučeného katechismu, povrchních tradic či morálních naučení; nedá se zavřít do dřevěné chaty v mlhavém údolí, nýbrž vystoupí na ozářené vrcholky hor; nespokojí se s močálem ani se žabím rybníčkem, nýbrž vypluje na volné moře.
Zbožnost, která není radostná a zářivá, nepochopila Spasitelovo podobenství o perle a je k politování: svatý smutný je smutný svatý…
Pohrdat světem pro drahocennost spásy?
Z toho, že bylo zdůrazněno, jak drahocenné je Boží království a jak nutné je, abychom se ze všech sil snažili je dosáhnout, mohl by někdo vyvozovat, že Pán žádá “prodat vše“, abychom dosáhli spásy. Žádá tím Spasitel opravdu ode všech lidí, aby odešli do pousteven a klášterů, aby se vzdali všeho majetku, postavení ve společnosti, povolání a rodiny? Podstatným prvkem obou podobenství o pokladu a perle jest drahocennost Božího království a z toho vyplývající úsilí křesťana o dosažení spásy. Už z toho je patrno, že nejde o vztah k majetku či ke světu. Přihlížíme-li analogicky k celému učení Páně, nenajdeme ani opovrhování majetkem ani odmítnutí rodinných či společenských povinností ani požadavek opuštění světa.
Pán leckdy varoval před nebezpečím některých svodů, zvláště před nebezpečím bohatství; od vnitřního kroužku povolaných ke zvláštním službám v Církvi – apoštolů – vzal Pán všechny starosti o majetek a žádal bezpodmínečné následování. Pán však nikdy nežádal od všech lidí opuštění majetku či světa jako podmínku spásy.
Jak se tedy má projevit naše velké úsilí o spásu v praxi? Řekl bych, že jde nejprve o správnou stupnici hodnot a o přesvědčení, že Bůh je jedinou jistotou našeho života. Pokládám za neúčinný a mylný pokus mnohých asketických autorů, postavit hodnoty spásy a pozemské záležitosti do zásadního protikladu. Člověku jsou od Boha svěřeny do správy i pozemské hodnoty a člověk má i pevně vyhraněné povinnosti ke zdraví, rodině, práci a společnosti. Rovněž je jisté, že se křesťan musí na své cestě ke spáse osvědčit v pozemských úlohách.
Svět není ani v dnešní nemocné podobě světem ďáblovým a křesťan má před Pánem za svět velkou odpovědnost. Podobenství tedy nežádá útěk ze světa, nýbrž varuje křesťana před přeceňováním světa a před pokusem hledat ve světských hodnotách jistotu života.
Věčné zavržení
není strašným obrazem z myologie, nýbrž jasným učením Kristovým. V jezerní řeči hovoří Pán dvakrát o ohnivé peci, o pláči a skřípání zuby; nejde tedy o zničení či návrat do neexistence, nýbrž o strašný trest. Je naivním a osudným sebeklamem pokoušet se o podvodné zamlčení existence pekla; Kristus Pán připomíná, jak důležité je rozhodnutí pro Boha či proti němu. Obě možnosti rozhodování mají nejen uklidňující prvek (možnost vývoje k dobrému), nýbrž i cosi tragicky hrozivého (možnost věčného zavržení). Spasitelovo jezerní kázání nekončí happy – endem, nýbrž blesky posledního soudu s hrozbou i se zaslíbením.
Opravdové chápání Božího slova
nespočívá pouze v tom, že svým rozumem pochopíme obsah, nýbrž musíme ho přijmou pro svůj vnitřní život a rozhodnout se k činům podle něho. O toto životní přesvědčení křesťana jde v otázce Páně: „Pochopili jste to všechno?“ Odpověď apoštolů by se nám mohla zdá příliš odvážnou, když si připomeneme, jak leckdy jindy nechápali ani jednoduchá slova Kristova a Spasitel jim musel vyčítat jejich nechápavost. Nesnáz výkladu snadno překonáme, přihlédneme-li k jedné poznámce sv. Marka: Byl-li (Pán) sám se svými učedníky, vykládal jim všechno“. Po takovém výkladu Páně pro apoštoly v soukromí nebylo jistě těžko potvrdit pochopení…
Nejprve být žákem, pak učitelem
„Učitel, vyučený v nebeském království“ znamená křesťan, který se stal nejprve žákem Božího učení a pak sám učí druhé. Bylo by na škodu přejít toto krátké přirovnání bez povšimnutí! I starozákonní synagoga měla učitele, ale to byli jen písmenkáři, kteří překrucovali slova až je „litera zabila“. Noví učitelé Boží cesty musejí být nejprve sami žáky Božího poselství, a to celoživotními „posluchači a plniteli slova“. V tomto duchu řekl stařičký biskup a mučedník Ignác z Antiochie cestou na popravu v římském Kolosseu: „Nyní začínám být učedníkem Kristovým“.
Ve škole Božího slova se naplní „pokladnice srdce“, jak říká Pán poznáním Božího zjevení, z níž pak křesťan může rozdávat vysvětlení potřebným, a to nejen ve starší formulaci církevní tradice, nýbrž i v novém šatě slov i technických prostředků dnešní doby a s uplatněním staré pravdy v nové životní situaci.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
