Seriál na stránkách
http://zastolom.sk/
Výchova je neoddělitelně spjata s jistými požadavky. Samozřejmě, nejde o to, abychom od dětí požadovali samé úspěchy, nebo abychom před ně stavěli nereálné cíle. Avšak ...
Avšak skutečná rodičovská láska úzce souvisí s požadavky, protože láska je touha po dobru pro druhého, a taková touha tedy znamená - zejména v oblasti výchovy - touhu po co největším rozvoji dítěte, které není možné bez stanovení ambiciózních cílů a omezování vlivů, které mu v tomto rozvoji nepomáhají.
Nejlepší kázání je příklad
Pokud tedy chceme skutečně vychovávat, musíme na děti klást požadavky. Toto ale samozřejmě nejde bez toho, abychom nezačali mít požadavky v první řadě na sebe samotné. Ne nadarmo se říká, že otec je nejlepším příkladem, který přesvědčuje víc než většina "květnatých kázání". Pokud otec bude požadovat od děti jíst všechno jídlo, a on sám bude přitom v jídle vybíravý, tak to rozhodně neposílí jeho autoritu a image vnitřně konzistentní osoby. Totéž se týká i požadavků na pořádek ve věcech a v pokojích dětí, pokud rodičovská ložnice bude vypadat jako po přírodní katastrofě. Nemůžeme klamat sami sebe - jestliže my nedáme dobrý příklad, celá naše výchova se bude přenášet na děti jen v omezené míře.
Dělejme, co říkáme
Můžeme proto říci, že výchova je obousměrný proces - my vychováváme děti, a to nás nutí jít příkladem a prostřednictvím toho vychováváme sami sebe. Nezlobte se proto, pokud děti někdy poukazují na naši nejednotnost v řečech a chování - "Tati, říkal jsi, že nemohu lhát, a před chvílí, když ti volali, nařídils mi, abych řekl, že nejsi doma", "Mami , říkáš mi, že peníze nejsou důležité, ale tatínek často připomínáš, že nevydělává tak dobře jako strýc Karel ". V takových chvílích bychom se neměli na děti zlobit, spíše pouvažovat, odkud se tato rozporuplnost bere a co jsme MY povinni v takovém případě změnit.
Děti - naše zrcadlo
Neznamená to, že děti mají stejná práva jako rodiče. Je přirozené, že rodiče stanovují pravidla v domě a děti se je musí učit respektovat. Rovněž je přirozené, že rodiče mají poslední slovo v klíčových otázkách ovlivňujících rodinu a výchovu. Musíme mít však vždy na paměti, že děti nás nejen pozorně sledují, ale v podstatě oni jednou chtějí být jako my. Pokud se tedy budeme chovat jinak než to učíme děti, můžeme si být jisti, že dříve nebo později bude pro ně model našeho vlastního chování životním vzorem.
Janusz Wardak,
www.silnarodzina.pl
Něco o autorovi:
Janusz Wardak je ředitelem prestižní chlapecké školy Sternik v Polsku. Je autorem řady přednášek a workshopů zaměřených na výchovu a manželské vztahy. V Polsku aktivně publikuje v periodikách zaměřených na výchovu dětí, lásku, manželství a rodinný život. Podílí se na organizaci rodinných konferencí, které jsou v Polsku velmi populární. Spolu s manželkou Annou jsou 16 let manželé a jsou rodiči sedmi dětí. Patří k spoluzakladatelům Akademie Familijny, která si svými kurzy zaměřenými na výchovu a manželské vztahy získala v Polsku velkou oblibu.
Akademie rodiny úzce spolupracuje s manžely Wardakovými od počátku své existence.
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 8. 7. 2014 naleznete
zde.
@@@
Zde najdete:
Desatero rodiče, 1. část:
Na prvním místě je tvůj manželský partner
Desatero rodiče:
3. Buď přítelem pro své děti!
Desatero rodiče:
4. Buď důsledný!
Desatero rodiče:
5. Stanov pravidla domácnosti a plánuj čas!
Desatero rodiče:
6. Buď pozitivní!
Desatero rodiče:
7. Vytvoř přitažlivou rodinnou atmosféru!
Desatero rodiče:
8. Neupřednostňuj žádné ze svých dětí!
Desatero rodiče:
9. Buďte s manželským partnerem vůči dětem jednotní!
Desatero rodiče:
10. Rozvíjej se jako rodič
">zde.
