napsala Marcela Bagínová, www.mojakomunita.sk
Včera v noci mi přišel email. Od mého známého. Kněze působícího v zahraničí. S jedním jednoduchým sdělením: "Zamiloval jsem se ..." Ano, čtete dobře. A možná dříve, než byste pokračovali ve čtení, tak jste ho už stihli odsoudit. Pomyslet si: "Do kchelu, další, který selhal. A ještě je tu někdo, kdo o něm bude i psát ... "Inu moji milí, dříve, než začneme někoho odsuzovat, zkusme projít v jeho botách pár kilometrů, protože ne každé" zamilování" je "škodlivým zamilováním" a ne každé "selhání" je "selháním vedoucím k záhubě ..." Jak to myslím ....? Vraťme se tedy spolu k emailu ....
Můj známý, říkejme mu Fanouš, už druhou noc nemůže spát. Stále myslí na svou lásku a přemýšlí, proč se mu právě ona "nasáčkovala" do života a proč z něj nechce a nechce odejít ....
A protože je pro "chlapa" těžko zůstat se svými emocemi, rozhodl se, že mi o ní napíše .... a ke všemu se přizná. Otevřeně. Prostě to nezvládl.
Bylo to v pátek, když mu zavolali, aby spěchal do nemocnice. Někdo ho potřebuje. Nenamířil si to však ani na geriatrii, ani na internu, ale rovnou na novorozenecké oddělení. Tam kde se začal pro "lidi viditelný příběh" každého z nás.
"Pane faráři, prosím vás, spěchejte, potřebujeme pokřtít dítě," létalo mu v hlavě, když nastoupil do výtahu. Ještě několik kroků a je tam.
Ne na pokoji, nikoli u inkubátoru, ale přímo na porodním sále.
Podíval se před sebe a viděl otce, který stojí u stále "otevřené manželky" a své 5 měsíční dceři ....
Pět měsíců, přesně tolik toto děvčátko žilo v mámině klíně a několik minut života mu zbývalo i na tomto světě.
"Prosím vás, pokřtitěte ho," šeptal s bolestí i a pláčem otec.
A farář Fanouš? Jen co spatřil toto malé bezbranné "stvoření", jehož hlavička byla menší než lidská pěst, se uvnitř začal chvět. Okamžitě se do něj zamiloval. Viděl život. Dítě. Nádherné. Křehké. Jemné .... a podobající se každému z nás.
S pláčem nad ní vyřkl slova věčného života: "Alžbětko, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. "Udělil jí i svátost biřmování a pomazání nemocných.
A potom? Pak si ji Pán vzal do nebe ...
Asi bych měla zmlknout v psaní ... No zde se tento příběh nekončí .... Františkův email pokračuje
"Jsem katolický kněz," píše Fanouš a dodává, "a jsem zamilovaný. Od pátku je všechno v mém životě jiné. A já stále myslím na Alžbětku. Víš, pokud by neexistoval život po životě a vše by končilo smrtí, neumím si představit, jak by její rodiče / a i já / unesli tuto bolest. Vždyť pokud by smrt byla koncem, byla by to přímá linka do blázince ....
Ani nevím, proč ti to všechno píšu .... Snad proto, že jsem přišel na to, jak málo si vážíme možnosti, že vůbec můžeme žít.
Alžbětka tuto výsadu nemá. A je mi smutno, i když vím, že je na lepším místě a že Bůh má s ní své plány a má pro ni lepší podmínky ...
Jsem kněz a často o tom mluvím lidem, ale teď je to jiné. Těžko se to prožívá. O to více, pokud se tvého srdce dotkne čistá nevinnost. A Alžbětka tou nevinností byla. Pokřtěna a zbavena všeho bez jakéhokoliv stínu na srdíčku, které bylo velké asi jako můj nehet. Ve středu ji budu pohřbívat a sám netuším, jak to zvládnu. Myslí si o tom co chceš ... "
Nuže myslím ....
Milý faráři Fanouši, přeji ti, aby ses zamiloval ještě tisíckrát do nevinností, které nám dává Bůh a děkuji ti, že ses podělil se svým statusem "zamilování se", a že i já jsem se přes tvůj email mohla na chvilku setkat s Alžbětkou a zamyslet se nad svým životem ...
Myslím si, že máš malého anděla, kterému jsi daroval "největší poklad", jaký může člověk dostat na zemi, a ten má o to větší cenu, že zde žije pouze několik minut. Tím, že jsi se stal knězem, mohl jsi své malé lásce otevřít nebe ....
A myslím si, že od pátku už pro tebe nebude existovat ani jeden den stejný jako byl před tím, protože jsi dostal dar: "v záblesku si uviděl křehkost, jemnost a hodnotu života ..." Stal ses autentickým svědkem tajemství, které Bůh uzavřel s člověkem, když ho stvořil ....
Věřím, že pokud potkáš lidi, kteří budou přemýšlet o interrupci, tvá slova, která jim budeš adresovat, budou výkřikem tvého srdce a přinesou úrodu ....
Vždyť bude s tebou tvůj Anděl Alžbětka .... a ona velmi chtěla žít .....
A ještě něco. Milý faráři Franto, nebo jak se jmenuješ, vůbec nejsem pohoršena nad tím, že jsi se zamiloval. Naopak. Mám z toho radost ....
A modlím se, aby se mnozí z nás, znovu zamilovali do "života" a aby v něm vnímali to, co nosila v sobě Alžbětka.
PS: zveřejňuji tento příběh se souhlasem autora emailu. Prosím o modlitby za Alžbětčiny rodiče .... Tak se prosím přidejme
napsala Marcela Bagínová, 22.7.2012
Převzato z
www.mojakomunita.sk,
článek naleznete
zde.
