Zamyšlení nad evangeliem 15 neděle v mezidobí.
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí a přece nevidí, slyší a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izáiášovo proroctví: „Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se – a já je neuzdravil.“ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak proto slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“
Pojem Božího (nebeského) království
Božím královstvím je míněno především všechno, co Bůh učinil pro člověka, hlavně Boží otcovská láska stvoření a vykoupení se všemi důsledky Boží pomoci pro tělo i duši (odstraňování nemoci, smrti, vlády ďábla, odpuštění hříchu, vnitřní mír, Boží synovství a právo na věčný život), pro jednotlivce i pro společnost;
Boží království však není hotovým stavem, nýbrž je v dynamickém vývoji a člověk musí usilovat o jeho růst v sobě i ve světě.
Varování před přepjatým optimismem
Zvolání Páně: „Slyšte!“ není jen nějakým napomenutím hlučících lidí, aby ztichli, jako když napomene učitel ve škole neklidné děti: „Ticho, dejte pozor!“ Je to spíše vážné upozornění Spasitelovo: Přišla pro vás rozhodující doba spásy a rozsévač Božího poselství stojí mezi vámi; jestliže se nepostaráte o dobrou půdu svých duší a budete dále pěstovat své přepjaté sebevědomí, dopadne to se semenem Božího slova jako s obilím na cestě, na skalnaté půdě a v trní.
Jsem snad ohrožen podobným přepjatým optimismem, jakoby to bylo s mou spásou v nejlepším pořádku a jako bych nemusil hledat svou cestu k Bohu a kypřit půdu svého srdce?
Výzva Páně k důvěře a proti pesimismu
Vedle varování před přílišným sebevědomím je podstatnou naukou tohoto podobenství výzva Páně k odvaze, k důvěře a překonání škarohlídství. Boží setba přinese hojné plody přes všechny těžkosti, překážky a vnější neúspěchy – a to větší úrodu než by bylo lze očekávat od nynější půdy lidských srdcí! Křesťan bez zdravého optimismu je špatným učedníkem Páně!
Rolnická práce
je zvláště posvěcená Pánem; ať na to nezapomenou naši bratři ze zemědělského stavu! Pravděpodobně měla svatá rodina v Nazaretě vlastní políčko, kde Pán sám pracoval a rozséval. Tehdejší způsob setby, odlišný od našeho způsobu, vysvětluje lépe zmar mnohého semene: selo se na nezoranou půdu, po níž chodili lidé od poslední žně zkratkovými cestičkami a na níž zatím rostlo trní a plevel – teprve po setbě bylo všechno zaoráno lehkým pluhem.
Rozhodně však miloval Spasitel rolnickou práci a přečasto použil pojmy z této práce pro obrazy nadpřirozených skutečností, především pro symboly eucharistie a věčného štěstí u Boha. Je vyznamenáním rolnického stavu, že připravuje chléb a víno pro oběť mše svaté. Příslušníci každého sociálního stavu lidské společnosti si mohou v této meditaci uvědomit, že každá lidská práce je namáhavou přípravou půdy a setbou; žeň přijde teprve později, na věčnosti.
Tři skupiny špatných křesťanů
Otupělí lidé: Navenek slyší Boží volání, ale nemají schopnost přijmout vnitřně sémě milosti, protože jsou otupělí událostmi života a nepřipravují své srdce. Náboženství je jim proto něčím neskutečným a nevhodným pro pozemský život, přijatelným nanejvýš jako opora pro staré a nemocné lidi a jako výchovná pomůcka pro děti.
Dnešní člověk prý potřebuje jen inteligenci, techniku, organizaci, dobré společenské vztahy, zdraví a píli – ostatní hodnoty, i náboženství, přenechá rád snílkům a slabochům. Jsou celé pluky těchto křesťanů jen podle křestního listu – bez nepřátelství k Církvi, ale naprosto lhostejných a otupělých.
Povrchní lidé: berou život jako film: všechno je pro ně zajímavé, ale nic nezanechává trvalý vliv, nic nezapustí kořeny, nechávají proběhnout všechno nezávazně kolem sebe. Chybí jim hloubka a vytrvalost; létají jako motýli od květu ke květu, pijí z každého kalíšku a jejich proměnlivé vyznání víry řídí se módními názory dne. Mají rádi náboženské ozdůbky: Madonu v přijímajícím pokoji a krásně vázané vydání „Kvítek sv. Františka“ v knihovně; jsou dojati při Dvořákově slavné mši či při smutečním chorále na hřbitově – ale nedovedou pochopit, že by Bůh od nich mohl žádat osobní námahu nebo oběti pro víru. V době pronásledování spálí zavčas modlitební knížky a přeruší styk s knězem; prý dohoní větší horlivostí vše zmeškané, až přijdou lepší časy a Církev přijde znova do módy. A vůbec budou prý mít čas přemýšlet na výměnku či na smrtelné posteli o těchto věcech, které způsobují v životě melancholickou náladu. Kolik je těchto nespolehlivých korouhviček – snad přes padesát procent!
Přemožení bojovníci: jsou třetí skupinou špatných křesťanů. Měli náboženskou výchovu od zbožné maminky, získali vědomosti ze školní výuky a hájili v mládí práva Boží i církevní. Měli pevné mravní zásady a chtěli žít podle nich; ještě v době dospívání bojovali čestně, aby jejich náboženství nebylo pouhou omítkou, nýbrž stavební kostrou života. Pak však přišel ostrý vítr životní; stále častěji slyšeli kolem sebe, že „po staru se žít nedá“, že je nutno se přizpůsobit, chce-li člověk dosáhnout vyšších pozic v povolání; stále více nabývali dojmu, že se člověk musí umět rvát v hospodářské aréně života a že nesmí být nábožensky nápadný. K tomu se přidružovaly stále častěji různé nevinné záliby, jež však stály hodně času. A tak během doby nezbylo při tomto vývoji mnoho místa pro modlitbu, duchovní četbu, rozjímání, svátosti a jiné náboženské projevy. Tak ponenáhlu umřel na souchotě člověk, dříve tak zbožný. Někdy se sice hlásí v duši lítost nad tímto hrobem, ale ne natrvalo…
A kde je vina neúspěchu těchto tří skupin Božího símě na cestě, na skále a v trní? Rozsévač – Kristus a jeho zrno je prvotřídní; vina je v člověku, jemuž chybí otevřenost a úrodná plodnost duše, protože nekypřil přirozenou půdu srdce modlitbou a ochotou k oběti.
Patřím-li k některé z těchto tří skupin, pak je na čase, abych změnil smýšlení!
Tři skupiny dobrých křesťanů
Stoprocentní vítězové jsou křesťané celého a soustředěného srdce, světci nejčistšího zrna a života. Bůh je jim jedinou skutečnou hodnotou, podle níž se řídí vše ostatní.
Jsou nezamlženým zrcadlem, jež odráží Boží světlo, pravdu a dobrotu bez zkreslení. Všechno je jim cestou k Bohu: děkují mu za radosti, ochotně přijímají zkoušky – obojí dostávají z rukou nebeského Otce. Vsadili vše na Boží kartu a vyhrají nejvyšší cenu, i když se někdy zdá, že jejich vnější život byl podobnou tragédií jako život Páně.
Šedesátiprocentní úspěch je též velkým vítězstvím. Patří sem křesťané, kteří nešli lehkou cestou k nebi, museli těžce bojovat a zrát; světlo sice převládalo v jejich životě, ale hlásily se i stíny a došlo ke zraněním hříchy i k nejrůznějším dlužným položkám v Božích účtech. Někdy se octli též v nebezpečí ztroskotání v proudu života, ale pevná důvěra v Boha je vedla do bezpečného přístavu.
i vítěze s
třicetiprocentní úrodou uznává Pán přívětivě. K nim patří tedy převážně většina tzv. dobrých křesťanů, u nichž se obyčejně střídá úspěch s porážkou, příliv s odlivem, den s nocí. Prostředí je ovlivňovalo světským smýšlením, pozemský jíl zatěžoval jejich nohy, často jim už docházel dech, ale dobrá vůle jim vždy přinesla záchranu v bouři v arše Církve s jejími svátostmi.
Všechny tři skupiny ukazují, že dobrá vůle ke spáse je nejdůležitějším prvkem v lidské spolupráci s milostí.
Buď připraven! Boží sémě milosti je nabídnuto všem; avšak úrodu přinese jen připravená půda.
Útěcha pro dělníky na Božím poli
Spasitel byl nejmoudřejším rozsévačem a sel nejlepší zrno, bral v úvahu vlastnosti zrna, půdy, podnebí, všímal si jiných okolností, tedy ve smyslu náboženské pravdy uvážil lidské schopnosti, možnosti rozumu a vůle, předsudky, vlivy prostředí a jiné. A přece, jak byl malý vnější úspěch setby!
Podobně tomu je s prací apoštolů dnes a ve všech dobách: jde o apoštolskou setbu, kterou je nutno konat s rozhodnou moudrostí, vytrvalostí a láskou; úspěch žně však není lidskou záležitostí a nemá kormoutit srdce Božích dělníků.
Dobrá půda nese dobré plody
tj. půda dobře připravená, správně oraná a pohnojená, dobře zavlažovaná apod. Bůh učinil plody milosti závislé na spolupráci člověka: člověk musí mít dobrou vůli, aby činil to, co je mu možné, pak přinese Boží sémě plody. Kdo čistí askezí půdu srdce od kamení a pýru a zalévá ji modlitbou, oře brázdy plněním povinností i snášením denního kříže, u toho padne Boží sémě do dobře připravené půdy.
U Bohorodičky máme obdivuhodný příklad takové připravenosti. Svatá Panna „uchovávala to všechno ve svém srdci“ a „stála“ vytrvale ve věrnosti k Bohu od jeslí až po kříž Páně.
Vděčnost za Boží dary
Jak často dostalo pole mého srdce dar boží setby v Božím slově a vtěleném Slově eucharistického Pána! Přináším za to z vděčností plody křesťanského života? Či mi chybí dobrá vůle – oddaná láska k Pánu – vytrvalost v boji proti pleveli?
Jsme přátelé Ježíšovi
protože nám svěřuje i tajemství Božího řádu, nemá tedy před námi tajemství. Není vzdáleným Bohem, jehož bytí by nám zůstalo neznámé: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království…“
„Vás jsem nazval přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce“.
Velkodušnost v apoštolátě
Bůh rozsévá zrno, i když ví předem, že mnohé přijde nazmar v trní, na kamenech a na tvrdé cestě. Bůh nepočítá malicherně zrníčka; jsem snad malicherným puntičkářem, který vede účetní knihu o konané práci pro Boží řád a očekává úrodu od každého zrníčka?
Kdo chce dobře pracovat pro Boha, má mít Boží velkorysost.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
