John Pridmore, 207 cm vysoký, 140 kg těžký, 42 let starý,
vypráví v anglických školách a univerzitách o své minulosti,
především ale vydává svědectví o svém obrácení a životě s Ježíšem Kristem...
Devět londýnských nočních klubů
zásoboval drogami, nosil
šaty šité na míru, vydělával
7400 a 8900 euro za týden, vlastnil dva
mercedesy, žil ve velkém apartmá v centru
Londýna. „Vlastně jsem měl všechno,
a přesto jsem neměl nic – až do dne, kdy
mě potkal Kristus...“
John se narodil v roce 1964 v Salvation
Army Hospital v Hackney, v jednom
okrese na severozápad od Londýna. Jeho
matka, katolička, vypomáhala tu a tam,
a jeho otec, vyrostlý v anglikánské církvi,
je policista. Prožil normální šťastné dětství...
V 11 letech ale všechno vzalo za své.
Rodiče mu řekli, že se musí rozhodnout,
s kým chce napříště žít: „Z dnešního pohledu
jsem se tenkrát nevědomě rozhodl
nikoho už nemilovat, abych nemohl být
nikdy zraněný, tak jako se to stalo onoho
večera...“
Matka se dostala kvůli depresi do nemocnice
(„jednou mě odstrčila a řekla,
že jsem ďáblovo dítě“) a John se objevil
nuceně u otce, který ho s rostoucí záští
„obviňoval z odchodu mámy“.
Jeho chování ve škole se změnilo. (...)
Stal se útočným, docházelo pravidelně
ke rvačkám, začal bezdůvodně krást věci,
které vůbec nepotřeboval, jenom tak,
z legrace. Policie ho chytila. V 15 letech
putoval na tři měsíce do vězení pro mladistvé.
Tak upadl John do pochybného
prostředí, stal se hlídačem u vstupu do
londýnských lokálů a členem sítě prodavačů
drog. Jeho image zlého chlapce ho
dělala atraktivním u ženského pohlaví.
Měl dvě až tři přítelkyně současně. „Při
tom všem jsem cítil velkou prázdnotu, kterou
jsem se snažil vyplnit drogami, alkoholem
a sexem.“
Jednoho dne došlo v hospodě ke sporu
s Murphym, jedním malým dealerem.
John byl zraněn, hlavně ale ve své pýše.
Murphy zmizel. „Dva týdny
jsem ho hledal, sžíraný
touhou po pomstě.“ Konečně
přišel na Murphyho
stopu. Před školou, z níž
Murphy odváděl svého
syna, zastavil John uprostřed
ulice automobil, zavalil
Murphyho údery, držel
ho pevně a udeřil jeho
hlavou o asfalt. Ostatní rodiče
křičeli: „On ho zabije!“
John se zvedl, rozloučil
se s ním kopancem do žeber a křičel:
„Příště tě zabiju!“ Obr nastoupil do svého
auta a nechal muže ležet na zemi, zašpiněného
od krve, skoro mrtvého.
„Přišel jsem domů, nebylo ani stopy po
nějakém zadostiučinění... Naopak, pozoruhodná
prázdnota.“ (...) V následujících
dnech mu táhly kolem obrazy z jeho života,
s kým se pral, ženy, se kterými spal.
(...) Deprimovaný bilancoval: Celý jeho
život – jeden jediný neúspěch.
Ve 21 hodin onoho večera se gangster
díval na televizi. „Náhle jsem uslyšel něco
jako hlas, který mi připomínal moje
nejhorší činy.“ V domnění, že to vychází
z televizoru, vypnul jsem jej. Ale ten hlas
neumlkl, hlas jeho svědomí, hlas Boží.
Nejdříve si myslel, že je to ďábel, který
ho chce odnést do pekla. Ve své panice
klekl na kolena, volal se slzami v očích:
„Dej mi ještě jednu naději!“
A později už neměl žádný strach. „Cítil
jsem, jako by se na má záda položily ruce,
abych se postavil. Tu jsem věděl: Bůh
existuje – a On mě miluje!“
John musí tuto mystickou zkušenost
určitě někomu povyprávět. Ještě té noci
zajel ke své matce a sdělil jí, že podle
svého mínění se setkal s Bohem. „V této
noci mi moje matka vyprávěla, že se od
mého narození za mě modlila. A přede
dvěma týdny prosila Pána:
»Vezmi si mého syna. Jestli
musí zemřít, tak ať zemře.
Ale pomoz, aby sobě
a jiným už nepůsobil
nic zlého.«“
(…) Pomalu John znovu
procitá k životu. Rozvázal
svá spojení s podzemím
a vzal za základ
svého obrácení novou víru
v Ježíše Krista. „Modli
se za mne, Johne, abych
Ho také jednou potkal,“ řekl na to jeden
z jeho ex-kumpánů. Samozřejmě, že jeho
staré sklony nezmizely ze dne na den.
Na ulici, v autě stále ještě cítí, jak v něm
roste zuřivost. Doma vypovídá smlouvu
s kabelovou televizí, aby unikl pokušení
dívat se na pornofilmy. A kouřit přestal
teprve před třemi lety...
Žije ze dne na den a z prozíravosti se
všeho vzdává a vydává se na cestu: přes
Irsko do Skotska, z Medžugorje do Svaté
země, s mezipřistáním v New Yorku. Pod
dojmem františkánů v Bronxu se k nim roku
1998 přidává v domnění, že ho Bůh
povolal k tomu, aby s nimi žil uprostřed
chudých. Po noviciátu mu ale řádový představený
dává na vědomí, že tady není jeho
místo. Po návratu domů vede kurzy obrácení
pro mládež. Tam potkává Nialla,
jednoho chuligána, který zažil podobné
obrácení jako on. (...)
John, Niall, Matthew, James, Will, Catherine
a Breda. Ti dnes tvoří „St. Patricks
Community“. Každý měsíc vydávají po
tři týdny svědectví o podivuhodných činech,
které Bůh způsobil v jejich životech.
Benjamin Coste
Světlo 44/2013
Výtah z Famille Chrétienne z 27. 1. 2007
Z VISION 2000 – 3/2013 přeložil -mp-
