„Zítra budeme mít o jednoho kněze
méně.“ Těmito cynickými slovy komentovali
partyzáni smrt mladého seminaris ty
Rolanda Riviho v dubnu 1945. Rolandovi
bylo právě 14 let a měl být zavražděn
„z nenávisti proti víře“. Toužil stát se knězem
a misionářem, ale tento sen mu vzala
brutalita komunistických partyzánů na
konci 2. světové války.
Rolando se narodil 7. ledna 1931 v San
Valentino v okrese Castellarano jako druhý
ze tří synů rolnické rodiny Roberta
a Albertiny Riviových. Byl prý „nejdivočejší
ve hrách, ale o to více soustředěný
při modlitbě“. Velkým vzorem a učitelem
mu byl místní farář v San Valentino,
Don Alberto Camellini. Na podzim 1942
vstoupil Rolando do semináře v Marole,
ale v roce 1944, po německé okupaci, byl
přinucen vrátit se domů, kde pokračoval
ve studiu pod vedením svého faráře. I proto
a také z úcty ke kněžství a seminaristům
stále nosil sutanu. 10. dubna 1945
byl mladý Rivi zajat partyzánskou patrolou.
Byl uvězněn ve srubu v blízkém lese.
Rodiče dostali jen krátkou zprávu: „Nehledejte
ho. My partyzáni jsme ho jen na
krátkou dobu vzali s sebou.“ Za čtyři dny
bylo Rolandovo tělo objeveno jeho otcem
a farářem Donem Albertem v zuboženém
stavu: obličej byl posetý modrými fleky,
horní část těla vykazovala stopy brutálního
mučení a dva průstřely v levém spánku
a v oblasti srdce svědčily o příčině smrti.
Podle očitého svědka, který promluvil až
za několik let, když Rolando viděl, že jeho
únosci neznají slitování, a vytušil svůj
další osud, žádal je, aby se mohl alespoň
naposledy za ně a za svého otce a matku
pomodlit. I v této strašné hodině ukázal,
že mezi jeho přátele patří Ježíš se svou
láskou a milosrdenstvím.
Jeho odvaha hlásit se k Pánu ho stála
život. Nosil neustále kleriku a nedal se odradit
ani svými příbuznými, aby ji z bezpečnostních
důvodů kvůli vzrůstající nenávisti
partyzánů proti klerikům raději
odložil. Rolando na to vždy odpovídal:
„Nemohu a nesmím svůj oblek odložit.
Nemám strach a nosím ho s hrdostí. Nemohu
se skrývat, patřím Pánu.“ I proto
mu mučitelé kleriku strhli z těla a vyvěsili
ji jako odstrašující válečnou trofej nemilosrdných
zastánců ateistické a krvavé ideologie,
jejímž cílem je zničení víry v Boha.
To se jí však nedaří, o čemž svědčí oslava
svatosti mladého Riviho, která započala
nejdříve v místě jeho smrti a časem
se rozšířila až za hranice Itálie.
Proces blahořečení byl zahájen v roce
1989, kdy mimo jiné padla berlínská zeď.
V roce 2001 se rozšířila zpráva o zázraku
na přímluvu Rolanda Riviho. Jedno malé
dítě v Anglii bylo nevysvětlitelným způsobem
uzdraveno z těžké formy leukémie
poté, co pod jeho polštář rodiče položili
Riviho relikvii. Jednalo se o krví smáčený
pramen vlasů, který přivezl rodinný
přítel ze San Valentina, kde ho dostal
od P. Giovanniho Battisty Colussa, tamního
faráře. V roce 2006 byl tento zázrak
uznán i církví. Blahořečení Rolanda Riviho
proběhlo 5. října 2013. Poté byla urna
s jeho ostatky uložena do krypty kostela
„Pieve di San Valentino“ do míst pod
hlavní oltář, což umožní lepší orientaci
pro rostoucí zástup poutníků, kteří chtějí
uctít památku tohoto „mučedníka z nenávisti
proti víře“.
Zdroj www.rolandorivi.eu
a další internetové servery
Mag. Theol. Tomáš Kiml
