Bolestná cesta návratu - Markéta Armstorferová, mistryně reiki, se po létech bloudění vrací

Markéta Armstorferová vypráví o své zkušenosti s reiki a o tom, jak byla z okultních praktik osvobozena.





Markéta Armstorferová (ročník 1952) měla dětství, jaké by si mnoho dětí přálo: láskyplný domov v krásném selském dvoře jižně od Salcburku. Rodina zde stále ještě bydlí: Markéta a její muž Martin, její rodiče, bratr a syn s rodinami. Domy jsou od sebe vzdáleny jen několik kroků. Dlouhou cestou údolím, kterou je dnes možno vykonat autem, absolvovala Markéta a její bratr dříve na sáňkách nebo na lyžích.

Čeká nás před svým domem. V její útulné kuchyni nic nepřipomíná léta, kdy intenzivně praktikovala reiki, esoterickou praxi, která se rozšířila do světa z Japonska začátkem 20. století. Cítíme se zde velmi dobře. Sympatická Rakušanka nám zcela uvolněně vypráví o svých zkušenostech s esoterikou. Ví, jak je její svědectví dnes důležité pro ty, kteří jsou v nebezpečí, že se do esoteriky zapletou. Protože jak je to snadné, tak je obtížné najít cestu ven.
Jako dítě ji rodiče vychovávali stejně jako bratra v tradiční katolické víře. Zvláště si vzpomíná na první svaté přijímání a vánoční svátky. Také v klášterní škole po skončení základní docházky se cítila dobře. Ale náhlá smrt babičky uprostřed školního roku představovala přerušení nádherného dětství. Měla babičku nesmírně ráda a v klášterní kapli při jejím pohřbu nesmírně plakala a pocítila poprvé útěchu Matky Boží, které si postěžovala.
Toužila po vzdělání zdravotní sestry, ale rodiče ji poslali pracovat do továrny na obuv. Tam poznala brzy svého muže, v 17 letech s ním měla první dítě a v 19 letech se vdala. Pak přišli ještě další dva synové a rodina byla úplná. Její muž tehdy pracoval ve výrobně sýrů. Vypráví o něm jen to nejlepší. Je velmi laskavý a oblíbený i u tchána a tchyně. Ze tří synů, se kterými zůstala doma, mají jen radost. A málo starostí. Doma se provozuje hudba, ale také se společně modlí, chlapci každou neděli ministrují.

Dnes se Markéta domnívá, že kdyby její víra tehdy nebyla spíše jen povrchní, – Ježíš byl někde daleko v nebi – nebyla by začala studovat pečovatelství, aby naplnila svůj sen z mládí, ale raději by zůstala doma a pečovala o děti. Rodina tím přišla zkrátka. Manžel musel v zaměstnání těžce pracovat a nyní také vypomáhat v domácnosti. Peníze, které vydělávala jako pečovatelka, umožnily nyní splnit důležitá přání, jako nové auto, cesty o dovolených, krásné šaty, pěknější dům. Víra byla odstavena na vedlejší kolej...

Jelikož další léta poznamenal stres a více práce, měl to vynahradit „luxus“ a více „potěšení“. Ale manžel těžce onemocněl a lékaři si nevěděli rady s jeho stavem, velkými bolestmi v celém těle. Velice ho také trápilo, že ho někteří lidé pokládali za simulanta. Tak se manželé vydali za hledáním různých alternativních léčebných metod a praktik. Ačkoliv to nepomáhalo, cítil se manžel alespoň spokojen, že ho léčitelé berou vážně. Různé nabídky posloužily k tomu, že se manželé začali učit metodám samoléčení.
Tak narazila Markéta na reiki, „léčebnou metodu“, která se po světě rozšířila z Japonska počátkem dvacátého století.

Co je to reiki? Má to být přijímání a předávání „univerzální životní energie“. K tomu je třeba znát jedno tajemství: učitel reiki zasvěcuje zájemce postupně do užívání určitých symbolů a slovních textů podobných mantře. Tím se pro praktikujícího otevírají „čakry“, něco jako kanály. Skrze ně vniká do těla energie, kterou je možno předávat druhým. Markéta se během dvou let vypracovala až na mistryni reiki.
Bylo jí řečeno, že nyní může přijímat božské symboly světla a božskou energii. Jeden tehdejší zážitek: „Byl to přechod od potůčku k vodopádu. Jakmile jsem pomyslela na symboly, byla ve mně síla... Cítila jsem, jak silně tato energie teče,“ napsala ve své knížce Cesta mého obrácení. Pronikala stále hlouběji do okultního světa, který slibuje fantastické síly, rozšíření vědomí, vyšší rozvoj a seberealizaci. Aniž to věděla, otevírala se doširoka démonickému světu. V esoterice je všechno šikovně smíšeno. Ježíš a Maria přitom slouží jen jako tažné spřežení. A tak v její „ordinaci“, kde ošetřuje pacienty, je kromě masážního stolu také kříž a socha Panny Marie. Růženec, který tam visel, sloužil jako jiné esoterické pomůcky. Byly zde různé kameny naplněné reiki-silou, které se přikládaly pacientům. Nabízela i různé reflexní masáže a čištění aury.

U manžela zjistil jeden německý lékař těžké autoimunitní onemocnění: fibromyalgii. Proti nesnesitelným bolestem dostával opiáty, které mu spolu s reiki praktikami, ke kterým ho Markéta přemluvila, dovolovaly usnout. Když odešel do důchodu, staral se o vnuky, zatímco babička navštěvovala další esoterické kurzy a semináře: jógu, traumatické semináře, astrální cesty, channelling a meditace atd. Zdá se, že nevynechala vůbec nic. Přitom byla přesvědčena, že je stále hluboce věřící, a vyučovala v katolickém vzdělávacím středisku. Teprve později si uvědomila, že vlastně vůbec nechodí do kostela a že o církvi mluví špatně. Koná zvláštní posty: 50 dní žije jen o tekutinách a cítí se pak plná energie, o které se domnívá, že pochází od Boha. „Dnes vím: Satan je rafinovaný svůdce. Ale jeho taktiky jsem neznala...“ A pak: „Člověk je do té energie tak zapleten jako do pavoučí sítě. Vůbec nemůže ven, je na ní zcela závislý a není schopen to překonat,“ popisuje tehdejší situaci.

„Jak se energie získává?“ zeptala jsem se, protože jsem si to neuměla představit. „Jakmile člověk udělá určité znamení, symbol, a vysloví mantru, proudí energie do čaker a naplňuje celé tělo. Měla jsem v sobě neuvěřitelně silnou energii. Když jsem na někoho vložila ruce, pocítil teplo. »Nyní mám sílu, cítím se dobře, máš zlaté ruce,« říkali lidé.“
Ale Markéta hned dodává: „Nebyla to vůbec božská síla, ale démonická energie. S láskou to nemělo nic společného. Jak veliká byla přitom závislost!“ I když do kostela ani nenahlédla, pokládala se stále za věřící. To je známý fenomén dnešní doby.
K obratu došlo, když se přihlásila do hnutí hospiců, aby pomáhala umírajícím. Tam narazila na Anni, „anděla strážného“, kterého jí poslala Matka Boží. „Anni se totiž již dříve vymanila z esoteriky,“ vysvětluje.

Anni v dalších letech svou novou přítelkyní vyvede opatrně z esoteriky. Její první pokus – seminář u profesora Ivančiče a cesta do Medjugorje, svědectví někdejších drogově závislých ve Večeřadle sestry Elvíry – nepřinesly žádný pozoruhodný efekt, protože síly, kterým Markéta dovolila vstoupit do své duše, se jen tak lehce nevzdaly. I když byla přesvědčena, že nic zlého nedělá, její svědomí se začalo pomalu ozývat. Po jednom semináři u P. Klementa Pilara, kam ji Anni zavedla, viděla Markéta konečně jasně: „Moje srdce se zcela otevřelo. Uvědomila jsem si, že to, co dělám, je hříšné. Ale ve hříchu jsem žít nechtěla.“ Písmo svaté to popisuje černé na bílém: Zbloudila. Zpovídá se a kněz nad ní vyslovuje modlitby osvobození, dává jí pomazání nemocných.
V červnu 2003 po další přednášce je připravena odevzdat svůj život Bohu. Vrátila se domů a řekla svému manželovi, že by chtěla skončit s reiki a léčením. Nyní ví, že je to s katolickou vírou neslučitelné. Tím však začala těžká doba, protože Nepřítel nechtěl jen tak opustit své pole. Když chtěla esoterické symboly, mandalu a kouzelné květy odstranit, ozval se v ní hlas Zlého a řekl jí zcela zřetelně: „To je všechno lež. Pokračuj dále!“ „Slyšela jsem to ve dne, noci. Na druhé straně tu byl Duch Svatý, který mi připomínal slova kněze,“ vypráví o svých velkých konfliktech. Stále více cítí, jak ji přijímá „druhá strana“, cítí jinou energii, kterou vlastně nechce přijmout. Stále více přátel ji opouští. Neměla by přece jen pokračovat? Bohu díky, manžel stál na její straně. Spolu vykonali exercicie, kde nad nimi kněz pronesl modlitby uzdravení a osvobození.
Další cesta do Medjugorje sice přinesla uzdravení vztahů v rodině jejího bratra – díky Markétině nadšení pro esoteriku totiž silně utrpěly – ale ďábelské útoky na Markétu pokračovaly ještě jeden celý rok: „I když jsem je nechtěla, byly symboly, mantry, energie a pokušení stále přítomné. Při zasvěcení do reiki otevírá bohužel člověk ďáblu dveře dokořán.“
Je stále rozpolcená. Nebyla strašně oblíbená a obdivovaná, dokud praktikovala reiki? A na druhé straně: Neodevzdala svůj život Bohu? Démonické síly a jimi zasetý egoismus jí ztěžovaly rozejít se s tím. Okrádaly ji o spánek, o radost z modlitby. Rozhovory s knězem na ni působily dobře, s výjimkou těch kněží, kteří byli sami v zajetí esoteriky, aniž to tušili. „Dnes je zcela zřejmé, že ďábel napadá osoby Bohu zasvěcené: kněze i manžely. Zlý nepřítel nenávidí všechno, co je zasvěceno Bohu, a napadá to. Potřebujeme ustavičnou ochranu Ježíše a Matky Boží,“ dodává na základě svých zkušeností. Stále více trpí svou rozpolceností. Přemýšlím o tom, jak neuvěřitelně tvrdošíjné a panovačné mohou být tyto síly, když se jim člověk vědomě nebo nevědomě vydá a otevře. Zeptala jsem se, co bylo při obrácení nejtěžší. „Přiznat si, že žiji v hříchu, tedy zlomit pýchu a stát se pokornou. Člověk nechce slyšet: »Žiješ ve hříchu!« – ten »druhý« nechce dovolit toto přiznání. Člověk žije jako pod závojem, který zastírá svědomí. Duše je zcela zamlžená. Proto je tak těžké přistoupit k Bohu a říci mu: »Chci, aby ses mě ujal, rozhoduj ty, nikoliv já!«“
Říká to přesvědčivě a pokračuje: „Opustit vlastní představy je těžké. Protože jsme pyšní, že si můžeme sami stanovit přikázání, a nedůvěřujeme Bohu a jeho pomoci, nemůžeme být otevření pro Boží lásku a uznat pravdu. Kdo je polapen esoterikou, nemůže dosáhnout svobody Božích dětí.“
Ve chvílích adorace v loretánském kostele – zde se cítí obzvláště chráněna – cítí stále častěji sílu Ducha Svatého a upevňuje se její důvěra v Boží pomoc. Mnoho času stráví při pomoci v hospici. U umírajících vnímá zvláště Boží blízkost. Poznává, že pro člověka je těžké všechno opustit.

Roku 2004 odjíždějí manželé spolu na dánské ostrovy. Zde se ještě jednou přihlásí pochybnost a rozpolcenost. Markéta upadne do těžké deprese. Nevidí žádné východisko. Když jde jednou na pláž, vykřičí svou bezmocnost Bohu: „Kde jsi, Bože, kam ses ztratil? Hledám tě, chci tě najít. Vstup konečně do mého života, pomoz mi z této temnoty! Vidíš přece, že už nemůžu dál...“
A tu se to stalo. „Bůh vstoupil do mého života. Vyplnil ve mně moji prázdnotu, do mého těla vstoupilo teplo, pocítila jsem lásku, kterou nejsem schopna popsat, žádný člověk na zemi by ji nemohl dát: proudila přímo do mého srdce a naplnila je. Pak se dostavil hluboký mír, který bych nevyměnila za nic na světě.“
Proměněná zůstala sedět na kameni: „Dnes vím, že to byl velký dar milosti mého obrácení. To bylo moje setkání s živým Bohem: vstoupil citelně do mého života.“ Od toho okamžiku je všechna reiki energie pryč, nemůže si vzpomenout na žádné symboly ani mantru. Všechno je vymazáno. Místo toho pociťuje sílu, která ji oživuje nekonečnou láskou a pokojem, velkou odevzdaností a vděčností. Tak, jak ji poznávám nyní po osmi letech, zdá se mi, že z toho daru nic neztratila.

Co bylo dále? „Po svém obrácení jsem nemohla dosti rychle odhodit všechno neužitečné. Na co jsem dřív byla tak hrdá, vše jsem cítila jako břemeno. Bůh mi dal poznat moje bůžky a modly. Cítila jsem se jako nové stvoření, znovu narozené z Ducha Svatého,“ shrnuje Markéta.
A co bylo s lidmi, kterým dala reiki proti jejich utrpení? „To nebylo ve skutečnosti žádné utrpení, co jsem léčila. Jsem si jista: Kdo si dává posloužit s reiki, utrpí mnoho duchovních škod. Energie odplyne a zbude duchovní závoj. Bolesti zad jsou snad pryč, ale zato přijdou deprese, duševní stavy a egoismus podle hesla: »Hlavně, že se vede dobře mně, pak se vede dobře i ostatním. « A především, esoterika neuznává žádnou pravdu ani vinu. Esoterické síly pomáhají člověku jen potlačit, popřít bolesti a utrpení vlastní nebo druhých.“ „Já jsem v době reiki neměla žádné kříže. Nepotřebovala jsem je odstrkovat, zbavit se jich.“ Démon si volí lehké cesty. Všechno se jeví harmonické, krásné a lehké. Naopak Ježíš nám dává sílu kříže přijímat do svého života, aby ho proměnil. To je právě velké pokušení: nemít žádný kříž. A jak velký pocit moci má člověk, když si je v každé chvíli vědom, že může čerpat energii – i když z pochybných pramenů – a předávat ji druhým, které tak činí závislými. „Nikdy jsem se přitom za manžela ani za druhé nemodlila.“

Dnes se modlí za mnoho lidí, kterým předala reiki. Pomáhá také všem, kteří se po přečtení její knížečky hlásí, protože by se chtěli vymanit z pout esoteriky. Ale to není lehké, jak sama zakusila. „Dokud si s mocí zlých duchů posluhujeme, vede se nám zdánlivě dobře. Zjistí to teprve, když se pokusí o osvobození. K tomu nutně potřebuje kněze a modlitby za uzdravení a osvobození. Ti, kteří ji dnes prosí o pomoc, mívají často strašné sny, zažívají, jak je obklopují hadi a ošklivá zvířata, nebo je obklopují démoni, kteří jim vyhrožují,“ poznává Markéta z jejich vyznání. Když tento boj vyhraje ten, kdo opustil církev, pak se do ní zase vrací.

A dnes? Dnes začíná svůj den v pět hodin na synově statku, kde pracuje ve stáji. „Tím chci plná radosti každý den děkovat Bohu za své obrácení a osvobození. Slyším přitom zpěv ptáků,“ vyznává s velkou radostí. Nadále působí v hospici při doprovázení umírajících. Vypráví mi úžasné zážitky o radosti a pokoji s Bohem, jaký prožívají ti, kdo se loučí se životem.
Připisuje to dnes také přímluvě Matky Boží, které plně důvěřuje, a obrací se skrze ni na Ježíše se všemi kříži, duševním i tělesným utrpením. „Pomáhá mi všechno snášet a všechno mění v požehnání, jak mohu stále znovu konstatovat. Každý den si více uvědomuji, jakým darem je víra a důvěra v Pána, kterému můžeme odevzdat všechny starosti. Kdo najde víru, prožije umírání před smrtí a pak znovuzrození. Nemám vůbec strach z návratu do věčné vlasti. Žiji sice ráda, abych byla se svou rodinou, ale s budoucností si nedělám žádné starosti. Vím, že Ježíš je s námi každý den až do konce časů. I když přijdou kříže, které pomáháme nést Pánu Ježíši, mohu cítit Boží lásku a jeho pokoj, který jsem v reiki nikdy nezažila.“

VISION 2000 – 3/2012
Překlad -lš-
Alexa Gaspariová