Zamyšlení nad evangeliem 14 neděle v mezidobí.
Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.
Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
Modlitba Páně
je zde chválou Otce vyjádřenou snad nejslavnostnějším způsobem, který známe v evangeliu. Přemýšlení o Otci plnilo jásotem Spasitelovo srdce.
Je má meditace a modlitba podobným Božím chvalozpěvem nebo většinou jen suchým plněním „náboženské povinnosti“ nebo dokonce bezmyšlenkovitým odříkáváním?
Jediným prostředníkem mezi Otcem a námi
je Pán Ježíš pro své božství a lidství; odtud jeho vztah k Otci a učedníkům. Nikdo nedosáhne podle slov Spasitelových dostatečného poznání Boha Otce, kdo nepřijme Kristovo prostřednické zjevení.
Snažím se o dokonalejší poznání Boha „skrze Krista Pána našeho“? Rozjímám rád o slovech Písma, jež je sto nabídnout mi spolehlivé poznání Boží moci, dobroty a pravdy? Modlím se o víru?
Pokorná prostota
je nejlepším předpokladem omilostnění. Kristova slova nejsou tedy nějakou obhajobou hlupáčků, nýbrž důtklivou výtkou pyšným a domýšlivým lidem. Víme ze zkušenosti, že vědění naplňuje leckdy člověka domýšlivostí, jako by byl vzdělaný člověk soběstačný i v poměru k Bohu.
Skromný a prostý člověk si je vědom své lidské omezenosti a potřebnosti Boží pomoci.
Dobrotivé Srdce Páně
je plo lásky k Otci a nám. Ježíš uznává, že jsme utlačeni ďáblem, přetíženi jeho i svou vlastní vinou jako ztýraná zvířata a připomíná výrazy, jak nám chce pomoci: Přejdeme-li z vojenského tábora ďáblova do tábora Božího, nezbavíme se sice povinné služby, ale tato bude pro nás přiměřená. Přiměřena naším silám a naší touze po pokoji srdce, jako je přiměřené pro tažné zvíře dobře sedící jho.
Učení a požadavky Spasitelovy nejsou „nesnesitelným břemenem“ jak byly tvrdé výklady farizejské o starozákonním poselství, nýbrž jsou snadné a milé, protože vedou k omilostnění, k pozemské útěše a k věčné radosti. Pán sám totiž převzal svým křížem hlavní tíži našeho břemene, a tím uzpůsobil i nás – slabé – k dosažení věčného cíle.
Jaký pohled se nám zde nabízí do laskavého Srdce Páně!
Důvěřuji Pánu a hledám u něho klid duše z Písma, z modlitby a eucharistie?
Ježíš, náš vzor v potížích
leckdy jsme bezradní, když se objeví větší potíže v práci, důkladná zklamání způsobená lidmi, nebo když se životní rozhodnutí k povolání, k manželství apod. ukáží jako chybná. Pro takové chvíle platí útěšné pozvání Páně.
Spasitel sám stojí před námi jako příklad nesení kříže. Jako on vzal na sebe „podobu služebníka“, tak máme nést i my svou zkoušku a svůj kříž v oddanosti do vůle Boží.
Kdo jej nese denně za Pánem, nezničí se v otroctví vášní a splní klidně svůj životní úkol.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
