1. 6. 2014 se v Šafově v areálu Domu sv. Anežky konala německo - česká vzpomínková akce, které iniciovali šafovští rodáci. Po druhé světové válce, před devětačtyřiceti lety 27. června, museli šafovští Němci opustit svou rodnou obec.
„Myslel jsem, že zůstaneme u příbuzných kousek za hranicemi v Rakousku, ale pak bylo nařízeno, že všichni lidé z ruské zóny musejí do Německa. Češi řekli ven, rodina v Rakousku řekla ven a ani Němci nás s žádným nadšením nepřijali. I tam jsme byli často šikanováni. Říkali nám utečenci a přivandrovalci,“ říká šafovský rodák Hans Mang.
Byl jedním z hlavních iniciátorů akce, která se konala v minulých dnech v areálu Domu sv. Anežky v Šafově. „Když se asi před pěti lety rušily dle českých zákonů hroby těch, o které se nikdo z pozůstalých nestaral, napadlo mě, že bychom z křížů se jmény vyhnaných Němců mohli v Šafově vytvořit vzpomínkové pamětní místo,“ uvádí P. Andreas Brandtner, kněz z Langau, dlouholetý iniciátor přátelských česko-rakouských vztahů.
Hans Mang, který coby rodák se často do Šafova ze Stuttgartu vrací a udržuje kontakty se zdejšími obyvateli, přijel na slavnost s osmi spolurodáky. I on usiloval vždy o usmíření lidí a vzájemné odpuštění.
„Ke svému rodišti i přes všechna příkoří cítím velmi vroucí vztah. Na hřbitově mám pochovanou babičku. Na obřad žehnání křížů i krásný koncert budu dlouho vzpomínat. Některé skladby jsem znal a mohl bych je zpívat s účinkujícími,“ vyznal se třiaosmdesátiletý Mang.
Poprvé do Šafova přijel po válce v čase Pražského jara. Za Dubčekovy éry doufal ve změny, v otevření hranic. Pak vše odeznělo, a ztratil všechnu naději. Na podzim roku 1989 to byl pro něj zázrak!
„Narodil jsem se v roce 1931 v rolnické rodině. Můj tatínek byl posledním šafovským starostou před Hitlerem. Sesadili ho, protože byl nakloněn Židům a také pak některým zachránil život. Můj rodný dům stál za kostelem. Teď už se z něho zachovaly pouze stáje. V šafovském kostele jsem byl pokřtěn a přistoupil jsem zde i ke svému prvnímu přijímání, biřmován už jsem byl v Německu.
Do Šafova, kde se mnohé změnilo k lepšímu, se vracím pravidelně s rodinou, se synem, dcerou i vnučkou. Ta si tady vždy hraje s českými dětmi. Rád ukazuji lidem svou vlast, jednou tady bylo se mnou sto lidí. S pěveckým sborem jsme zpívali v kostele. Také jsem zde na konci šedesátých let natočil amatérský film.
Moje krédo je takové: Nemá význam se stále vracet do minulosti, nářky nic dobrého nepřinášejí, je třeba se se vším smířit a odpustit, a pamatovat na budoucnost. Kdo to nedovede, je nešťastný člověk. Nepodporuji žádné rozdělení – jsem zásadně pro usmíření,“ vyznal se Hans Mang.
Jedna z přítomných žen na slavnosti si posteskla: „V Německu nemohu často spát, tady spím jak v sedmém nebi. Je to zkrátka domov…“
Pavel Kryštof Novák
