Vatikán. Dnes (28. 6. 2014) uplynulo sto let od Sarajevského atentátu, po kterém se rozpoutalo
„hrůzné vraždění, které je ostudou Evropy“, jak napsal Benedikt XV. 28. července 1915. Tentýž papež o necelý rok později (4.března 1916) mluvil v téže souvislosti o
„sebevraždě civilizované Evropy“ a krátce na to o
„nejtemnější tragédii lidské nenávisti a nepříčetnosti“.
1. srpna 1917 napsal Benedikt XV. list vládám válčících stran, ve kterém píše:
„Na sklonku prvního roku války jsem se na vás obracel s vroucí pobídkou k nastoupení cesty vedoucí ke stabilnímu a důstojnému míru. Bohužel, jsem nebyl vyslyšen. Válka zavile pokračovala další dva roky a přinesla další hrůzy, stala se ještě krutější a šířila se po zemi, na moři, ba dokonce i ve vzduchu, odkud na bezbranná města, klidné obce a jejich obyvatele dopadala smrt a útrapy. Nikdo si dnes neumí představit, jak by se rozmnožilo a prohloubilo zlo, kdyby k těmto krvavým třem letům přidaly ještě další měsíce, neřku-li roky. Má se snad civilizovaný svět stát polem smrti? A Evropa, tak slavná a kvetoucí, má upadnout nebo být stržena do všeobecného šílenství, do propasti, vstříc skutečné sebevraždě?“
Takto se Benedikt XV. obracel k vládcům a zároveň, jak napsal,
„nepřestával vroucně prosit Toho, který má v rukou osudy národů“. Po celou válku tento papež nepřestával apelovat na „morální sílu práva“ a vybízet k odzbrojení, aby byla učiněna přítrž
„tomuto děsivému válčení“, které se s každém dalším dnem jasněji jeví jako
„zbytečné krveprolití“. Ještě během války se zásluhou jeho diplomatických iniciativ mohli mnozí váleční zajatci vrátit ke svým rodinám. Během jeho pontifikátu nicméně došlo k tragickému masakru arménských a také chaldejských křesťanů na území Turecka, kterému se marně snažil předejít.
Na konci války Benedikt XV. znovu navázal diplomatické vztahy s Francií a dalšími státy a roku 1920 napsal první encykliku o míru Pacem Dei munus, ve které upozorňuje na křehkost míru, který není založen na smíření. Za jeho snahy o mír byla v Konstantinopoli ještě za jeho života zbudována tureckým lidem k jeho cti monumentální sedmimetrová socha, na jejímž podstavci byla vryta dedikace:
„Východ na znamení úcty Benediktu XV. velkému papeži světové tragédie a dobrodinci národů, který nehleděl na národní či náboženskou příslušnost.“
(mig)
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek naleznete
zde.
