Když vojákovo kopí probodlo bok Ježíše na kříži, "ihned vyšla krev a voda." Co nám Bůh skrze tuto "vodu a krev" dává a sděluje, nám osvětluje sv. Kateřina Sienská (+ 1380) ve výňatku ze svého slavného díla "Dialog s Boží prozřetelností".
„Sladký a neposkvrněný Beránku, byl jsi mrtev, když ti byl otevřen bok/1/? Proč jsi chtěl, aby tvé Srdce bylo zraněno a probodeno?"
"Protože má touha po lidském pokolení byla nekonečná a snášení bolestí a muk bylo konečné. Konečnou věcí jsem nemohl ukázat tolik lásky, kolik jsem jí měl, protože má láska byla nekonečná. A proto jsem chtěl, abyste viděli tajemství mého Srdce. Ukázal jsem je otevřené, abyste viděli, že jsem více miloval, než jsem vám mohl projevit konečnou bolestí. Vylitím krve a vody jsem vám zjevil svatý
křest vody, který jste přijali z moci krve. Ukázal jsem vám též dva způsoby křtu krve: jeden u těch, kteří byli pokřtěni svou krví, prolitou pro mne /2/. Ten působí silou mé krve u toho, kdo nemohl přijmout jiný křest. Jiní byli pokřtěni ohněm. /3/ Láskou toužili po křtu a nedostalo se jim ho. /4/ Ani křest ohně není bez krve, protože krev je smíšená s ohněm Boží lásky a z lásky byla vylita.
Obrazně mluveno, dostává se duši křtu krve jiným způsobem. Z něho je zřejmá Boží láska, která viděla slabost a křehkost člověka, pro niž ji člověk uráží. Není sice nucen křehkostí ani ničím jiným dopustit se viny, nechce-li, ale protože je křehký, klesá do viny smrtelného hříchu a pro tuto vinu ztrácí
milost získanou na křtu svatém mocí krve. Proto bylo třeba, aby se Boží láska postarala a zanechala ustavičný křest krve, který se přijímá lítostí srdce a svatou zpovědí, vyzná-li se kdo, může-li, mým služebníkům, kteří mají klíč od krve. Tuto krev rozlije kněz při rozhřešení na tvář duše.
Není-li nožná zpověď, stačí lítost srdce. Tehdy vám dá ruka mé lásky plod této vzácné krve. Je-li však možná zpověď, chci, abyste ji vykonali. Kdo ji může vykonat a nechce, připraví se o ovoce krve. Je pravda, že chce-li se člověk zpovídat v poslední chvíli života a není mu to možné, dostane se mu též tohoto ovoce. Nikdo však ať není tak pošetilý, aby počítal s nadějí, že smíří své skutky v poslední chvíli smrti. Není jisté, zda ve své božské spravedlnosti neřeknu pro jeho umíněnost: ‚Nevzpomínal sis na mne v životě, v době, kdy jsi mohl, já si na tebe nevzpomenu ve smrti.‘ Nikdo tedy nemá se zpovědí otálet, a i kdyby pro svou slabost váhal, nesmí nechat křest naděje v krev až na poslední chvíli.
Vidíš tedy, že tento křest působí ustavičně. Jím se má duše křtít až do poslední chvíle! V tomto křtu poznává, že mé skutky, totiž bolest kříže, byly konečné, ale ovoce bolesti, které jste ode mne obdrželi, je nekonečné. A děje se to v síle nekonečné božské přirozenosti, spojené s konečnou přirozeností lidskou./5/ Lidská přirozenost trpí ve mne, Slovu, oděném vaším člověčenstvím. Protože je však jedna přirozenost s druhou spojena, přitáhlo k sobě věčné Božství bolest, kterou jsem vytrpěl s tak velikým ohněm lásky. A proto se může tento skutek nazvat nekonečným, ne proto, že by byla nekonečná bolest těla nebo bolest touhy, kterou jsem měl po vašem vykoupení, protože tato bolest skončila na kříži, když se duše odloučila od těla. Avšak ovoce, získané z bolesti a z touhy po vaší spáse, je nekonečné, a proto je můžete přijímat nekonečně. Kdyby nebylo nekonečné, nebylo by obnoveno všechno lidské pokolení, přítomné, minulé i budoucí. Člověk, který zhřešil, by nemohl po vině znovu povstat, kdyby vám nebyl dán tento nekonečný křest krve, kdyby totiž ovoce krve nebylo nekonečné
To jsem vám zjevil při otevření svého boku, kde jste nalezli tajemství Srdce. Ukázal jsem vám, že vás miluji více, než mohu projevit konečnou bolestí. Čím? Křtem krve, prolité z lásky, spolu s ohněm mého milování, a křtem obecným, daným křesťanům a každému, kdo chce přijmout křest vody, spojené s krví a s ohněm. A abych vám to ukázal, chtěl jsem, aby z boku vyšla krev a voda.
Nyní jsem ti odpověděl na to, na co ses mne ptala."
[Sv. Kateřina Sienská: Dialog s Boží prozřetelností, 76. Český samizdatový překlad Zdislavy Černé OP, připravený Českou kongregací sester dominikánek (nedatováno, kolem r. 1970), byl mírně upraven s přihlédnutí k italskému originálu a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]
Od téže autorky:
List 289
Nepřátelé kříže
Naše vzkříšení
List bratru Tomášovi della Fonte
Nechť se zvedá oheň svaté touhy!
Čím větší je láska, tím hlubší je bolest
Poznámky:
/1/J 19,34. Pozn. RTh.
/2/ Tj.
Křest krve Pozn. RTh.
/3/Srov. Mt 3,11. Pozn. RTh.
/4/
Křest touhy. Pozn. RTh.
/5/ Teologie toto spojení božské přirozenosti s lidskou v Ježíši Kristu nazývá
hypostatická uniePozn. RTh.
Převzato z
theofil.cz, 23. června 2014
článek naleznete
zde.
