Kaliforňanka porodila zdravého chlapečka poté, co odmítla riskovat jeho život podstoupením operace mozku, přičemž však upadla do kómatu.
West nathaniel Lande se narodil císařským řezem, ne však předčasně, na Kalifornské univerzita v San Franciscu Medical Center a vážil 2 523 gramů. Jeho matka, Melissa Carletonová, byla během posledních deseti týdnů těhotenství převážně v kómatu. Po narození syna se však začala probouzet a rozpoznávat svoje okolí, dokonce svého syna i nakojila.
"S příchodem Westa se ztratilo to, co během posledních dnů začínalo být běžnou součástí našich životů," napsal její manžel Brian Lande na
facebookové stránce, kterou vytvořil na podporu své manželky, kde se podíleli o svoji radost z narození syna.
"Všechno je najednou lepší a krásnější než předtím. Když Melissa upadla do kómatu zhroutil se mi celý svět, jako kdybych ztratil všechno, co bylo pro mě důležité- svoji manželku, náš domov, dokonce i naše psy, Henryho a Padgeta. Příchod našeho syna na svět je pro mě a Melissu znamením nového začátku."
Melissa (39) už v prvních týdnech těhotenství navštívila pohotovost se silnými bolestmi hlavy, diagnostikovali jí nezhoubný nádor na mozku. Lékaři ji chtěli operovat, aby nádor odstranili. Melissa však operaci odmítla, bála se, že by to mohlo ublížit děťátku. Řekla, že s operací počká až do narození dítěte.
Postupně se však Melissin stav zhoršoval a začaly se projevovat symptomy onemocnění jako vysilující malátnost, která jí neumožnila udělat více než pár kroků bez toho, aby se nezastavila a neoddechla si. Její manžel ji vzal do nemocnice právě včas - následující ráno utrpěla vážnou mozkovou příhodu. Lékaři tvrdí, že kdyby ji tenkrát manžel okamžitě nepřivezl, její mozek by to nezvládl.
Chirurgům se podařilo nádor odstranit, ale mrtvice trvale poškodila tu část mozku, která kontroluje spánek a vstávání, to mělo za následek i Melissin kómatický stav.
Od té doby se její rodina i doktoři úporně snažili přivést ji zpět k vědomí. Týden před Westovým narozením projevovala však jen malé známky zlepšení. V úplném bezvědomí byla více jak dva měsíce. Příležitostně pohnula rukama, aby se dotkla svého břicha a nebo našpulila rty k polibku, jinak stále spala.
Všechno se změnilo týden před tím, než měli provést císařský řez. Melissa začala na krátké momenty otvírat oči a reagovala na jednoduché instrukce svých terapeutů, kterými bylo například sledování objektů a reagování na dotek. V den porodu dokonce šokovala svého manžel tím, že se k němu natáhla, aby ho objala.
"Melisse se od čtvrtka pomalu vrací vědomí,"napsal Brian na Facebooku.
Pár hodin před Westovým narozením jsem byl u ní, aby jsem jí řekl, jak moc ji mám rád a snažil jsem se zmírnit její zdánlivou úzkost. Její oči byly doširoka otevřené a nesmyslně mávala rukama. Ale potom, poprvé po deseti týdnech natáhla pravou ruku k mé tváři, dotkla se mé tváře a přitáhla si mě blíž."
Od toho okamžiku se její stav podle Briana začal zlepšovat. S asistencí byla schopna kojit Westa a zůstat ve stavu bdělosti delší čas. .
"Minulou noc, když ho Melissa nakrmila a Westa odnesli, zůstal jsem, aby jsem si s ní popovídal," napsal Brian.
"Řekl jsem jí, jak moc mi chyběla a co pro mě tehdy znamenal její dotek. Melissa znovu otevřela oči, podívala se na mě a našpulila rty, aby jsem jí políbil. Rozplakal jsem se, nemohl jsem si pomoct."
Melisisn náhlý bdělý stav však přinesl se sebou i určité těžkosti...
"Melissa..prožívá o mnoho víc bolestí a těžkostí,psal dále Brian.
"Teď, když se zotavuje z porodu, vypadá daleko více zmateně a vystrašeně z toho, co se stalo s jejím tělem." Brian oznámil všem, kteří jejich rodinu podporují, že Melissa má před sebou ještě dlouho cestu a není jisté, jestli se z toho někdy úplně dostane.
I přesto však k tomu říká, že je šťastný.
"Včera se mě jeden z pediatrů zeptal: "Jak je možné, že se den za dnem usmíváte?" napsal Landon.
"Posledních 10 týdnů bylo strašných - Melissa mi velmi chyběla, spal jsem velmi málo, protože jsem se bál, jestli bude West vůbec žít, jestli nepřijde na svět jako těžce postižený. Ale i přes to všechno jsem byl šťastný."
"Nic mě neuspokojuje víc, než starat se o Melissu, podporovat ji, těšit ji a přes to všechno ji milovat," pokračoval Brian.
"Na konci každého dne usínám s tím, že jsem pro ni a našeho nenarozeného syna udělal všechno, co jsem mohl, a že jsem to udělal nejlépe, jak jsem uměl. Snažím se jí svoji lásku projevovat stále lépe."
Melissin manžel řekl, že dalším požehnáním, které tato nemoc přinesla, je podpora a znovu sblížení rozvětvené rodiny páru, včetně Melissiných rodičů a bratra od Briana, kteří se přestěhovali do San Francisca, aby pomohli Brianovi s péčí o Westa a Melissu.
"Rodina mi chyběla, teď, díky této nemoci, je mám při sobě ještě intenzivněji. Velmi jsem si to přál, hlavně kvůli našemu synovi Westovi. Jak bych se z toho netěšil?"
Rodina zřídila stránku
GoFundMe, kde se snaží vysbírat 250 000 dolarů, aby pokryli všechny zdravotní náklady a výdaje na bydlení, dokud je Brian na dovolené- pracuje na oddělení šerifa okresu Santa Cruz, aby se postaral o svoji manželku a syna. Rodina už vysbírala přibližně 101 665 dolarů.
Převzato z
lifenews.sk, 27. května 2014
článek naleznete
zde.
