Tento svatý muž debatoval s nepříliš důvěryhodným kacířem. Šlo o záchranu Svátosti eucharistie a světec ho téměř přesvědčil o katolické víře, ale tento heretik po různých a četných důkazech, od kterých si sliboval, že mu pomohou, prohlásil: "Necháme řeči, obraťme se k faktům. Pokud ty, Antoníne, mi dovedeš nějakým zázrakem ukázat, že při přijímání je to Tělo Kristovo, tak já se vzdám nadobro kacířství a hned se obrátím na katolickou víru. "
Čeho se heretik domáhal? Hned to vysvětlil: "Proč se nevsadíme? Já budu tři dny držet zavřenou jednu svou oslici, aby pocítila trápení hladem. Po třech dnech je vyvedu na veřejnost a ukážu jí připravené krmení. Ty budeš stát proti ní s tím, co považuješ za Tělo Kristovo. Pokud se to zvíře nebude starat o krmení a bude spěchat klanět se Bohu tvému přidám se jako věřící ke tvé církvi "
Svatý Antonín, poučený a inspirovaný z nebe, přijal sázku. Schůzka byla stanovena na Velkém náměstí (dnešní náměstí Tří mučedníků) a způsobila příchod velkého zástupu zvědavců. Bylo to v roce 1227 ve městě Rimini. Ve stanovený den a hodinu se účastníci neobvyklé sázky objevili na náměstí, doprovázeni svými sympatizanty.
Svatý Antonín s věřícími katolíky a kacíř Bonvilo se svými stoupenci v nevěře. Světec přišel a v ruce držel Hostii posvěcenou v monstranci, kacíř držel rukou hladovou oslici, vše bylo hotové. Divadlo mohlo začít. Jeden z nich měl vyjít ven poražen důkazem a snášet ironické poznámky opačné strany.
Světec Zázraku požádal o mlčení. Pak se obrátil na oslici těmito slovy: "Ve jménu tvého Stvořitele, jehož já, i když nejsem hoden, držím v rukou, ti říkám a poroučím:" Vyjdi sem a vzdej úctu Pánu, aby zlí lidé a kacíři pochopili, že všechna stvoření se mají pokořit před svým Stvořitelem, jehož kněží drží v rukou nad oltářem."
Po slovech Božího služebníka Antonína se oslice bez ohledu na krmení, které měla před sebou, kvůli velkému hladu, který musela snášet, přestože zde měla jídlo, postavila se před Svátost, poklekla a sklonila hlavu na znamení úcty. Scéna přiměla až k slzám přítomné lidi a výsledkem byla konverze tehdejšího kacíře Bonvila. Téměř všichni heretici se obrátili na katolickou víru. Otřásající skutečnost posílila víru věřících a vyvolala nedůvěru a zmatek mezi nevěřícími.
Na místě byl v roce 1518 postaven kostelík sv. Antonína, stavitelem byl Bramante z Pesaru. Dne 16. března ho dostali minorité jako dar od Bratrstva sv. Antonína. Ti kostel rozšířili a věnovali mu velký oltář z mramoru, šest bočních malých oltářů a obraz G. F. Guerriniho, kterému se říkalo Guercino (dnes je uložen v městské obrazárně v Rimini). Kostel a klášter byly zničeny ve válce v letech 1940 - 1945.
Dne 13. dubna 1963 byl vysvěcen nový chrám (dílo architekta Bergonzi z Milána), posvětil ho biskup Biancheri; fresky vytvořili umělci Funi-Nani a Mariani. Chrám dostal svatostánek z pozlaceného stříbra s reprodukcí kostelíka Zázraku, dílo Sardinského umělce Vedela. Bronzová deska před oltářem, zobrazující zázrak oslice, je dílem sochaře Elia Morriho z Rimini. Dne 28. listopadu 1965 určil biskup Biancheri chrám pro každodenní eucharistickou adoraci. Chrám je antonínskou svatyní; uvnitř se uchovává část sloupu, u kterého svatý Antonín předvedl Zázrak.
Sama svatyně je historickou památkou Zázraku, která je ve městě velmi známá.
Převzato z: Facebook -
Mons Abbé sdílel příspěvek (fotka) uživatele
+ Pokoj a dobro.
